Andrew Bogut o životě v Milwaukee a zranění, které všechno změnilo

V roce 2003 dovedl vytáhlý kluk z Melbourne – s odbarveným účesem připomínajícím Nicka Cartera z Backstreet Boys – Austrálii k vítězství na mistrovství světa FIBA do 19 let.

Jmenoval se Andrew Bogut a už v 18 letech měřil 180 cm. Bogut posbíral ocenění MVP turnaje s průměry 26,3 bodu a 17,0 doskoku na zápas a došel si pro zlatou medaili.

Edit: Toto je poslední zlatá medaile, kterou nějaký australský mužský tým na mistrovství světa posbíral.

Bogutův talent upozornil univerzitu v Utahu, která mu okamžitě nabídla stipendium. Během své dvouleté vysokoškolské kariéry vyrostl viktorián do výšky 7 stop a pozvedl svou hru na novou úroveň. V roce 2005 byl Bogut s průměry 20,4 bodu a 12,2 doskoku na zápas vyhlášen nejlepším hráčem první basketbalové ligy NCAA. Zůstává jediným Australanem, který tuto poctu získal. Po hvězdné kariéře v NCAA byl Bogut vyhledávaným kandidátem na vstup do NBA a zúčastnil se draftu, kde si ho Milwaukee vybralo jako prvního hráče v celkovém pořadí.

Bogut se nedávno sešel s Kane Pitmanem v podcastu Locked on Bucks, aby si popovídali o všem, co se týká Milwaukee. V rozhovoru se mimo jiné dozvíte, jakému tlaku Bogut jako jednička draftu čelil, o trenérské práci Scotta Skilese a o onom děsivém zranění ruky.

Rookie year

Bogut mluvil o izolaci a tlaku, kterému čelil poté, co ho Bucks draftovali z prvního místa. Původně byl na univerzitě v Utahu velkou rybou v malém rybníce, nyní musel v Milwaukee začínat ode dna.

„Když vás draftovali do Milwaukee a vy se stanete profesionálem, je to teď v podstatě vaše práce. Cítil jsem se mnohem víc izolovaný a tak trochu sám,“ řekl Bogut.

Ve své premiérové sezóně měl urostlý hráč průměr 9,4 bodu a 7,0 doskoku na zápas, což ho vyneslo do prvního týmu nováčků. To jsou obvykle působivá čísla pro většinu nováčků, ale pro jedničku draftu jsou samozřejmostí.

„Neřekl bych, že jsem měl vynikající nebo špatný nováčkovský rok – myslím, že jsem byl docela průměrný,“ řekl. „Měl jsem několik dobrých zápasů a ukázal jsem potenciál. Nejtěžší bylo nevědět, jak s tím naložit. Myslím, že mít v té době užší partu by mi možná pomohlo mnohem víc. Nevěděl jsem, jak se s tím vypořádat, a nemluvil jsem s nikým, kdo si tím prošel.“

Přestože Bogut odehrál v průměru 28,6 minuty na zápas, nedisponoval nekonečně dlouhým vodítkem, které často dostávají vysoké výběry z loterie v týmech, které se potýkají s problémy.

„Nebyla to situace jako u většiny jedniček, které hrají 35-40 minut a vyhrají 15 zápasů, kde vás hodlají co nejvíce zakrvácet.“

Bucks byli v Bogutově nováčkovské sezoně spíše konkurenceschopní, skončili s bilancí 40-42 a proklouzli do play-off jako osmí nasazení.

Změny v trenérském štábu

Bogut udělal ve své druhé sezoně v NBA pokroky, jeho průměry na zápas byly 12,3 bodu a 8,8 doskoku. Bohužel to na pozvednutí trápícího se týmu Bucks nestačilo a trenér Terry Stotts na to doplatil. Milwaukee mělo bilanci 23-41 a vypadlo z boje o play-off, Bogut proto poprvé změnil trenéra. Viktorián také poprvé okusil NBA jako byznys, který dělá strategická rozhodnutí, když byl po drobném zranění odstaven.

„Hrál jsem s výronem v polovině chodidla, hrál jsem přes něj a hrál jsem dobře,“ svěřil se Bogut. „Klub mi v podstatě poklepal na rameno a řekl: ‚Hele, byli bychom radši, kdybys do konce roku nehrál a dal si nohu do pořádku‘. Myslel jsem si, že moje noha je horší, než je, a neuvědomil jsem si, že v podstatě nastal čas zavřít krám a pokusit se získat vyšší výběr v draftu.“

Točící se dveře trenérů Milwaukee pokračovaly, když byl před Bogutovou čtvrtou sezonou v NBA najat Scott Skiles. Skiles měl Boguta trénovat po zbytek jeho působení v Milwaukee, tedy v době, kdy australský centr dosáhl svého vrcholu. Když hovořil o svém bývalém mentorovi, velký muž ocenil jeho odhodlání k obraně takto:

„Opravdu jsem se od něj hodně naučil. Byl to první trenér, který mě vedl k odpovědnosti v obraně. Když jsem přicházel z vysoké školy, byl jsem označován za defenzivního břídila – na vysoké škole jsem si nemohl dovolit faulovat, protože jsem měl 20/12. Na vysoké škole jsem si mohl dovolit faulovat. Pravděpodobně jsem mohl být v obraně lepší, ale fauly jsem si opravdu nemohl dovolit. On opravdu dostal mou obranu na elitní úroveň.“

Bogut také chválil Skilesovy taktické znalosti, označil ho za „jednoho z nejlepších trenérů X a O“, které kdy měl, a vysekl bývalému trenérovi Milwaukee poklonu za to, jak rozumí hře.

Skiles byl však známý jako tvrdý pán, který vyžadoval disciplínu a plné úsilí. „Jediná věc, se kterou se možná potýkal, bylo občas trochu ubrat na tempu. Spousta kluků z něj byla očividně frustrovaná a vyhořelá a po delší době se pro něj snažila hrát.“

V éře Scotta Skilese se Milwaukee snažilo o postup a jen jednou se dostalo do play-off. Bogut vyjádřil svou frustraci vůči neschopnosti organizace udržet stabilní hráčský kádr.

„Abych byl upřímný, po třetím roce s ním to bylo trochu těžké, protože to bylo pořád to samé. Myslím, že klub uvízl v těchto otáčivých dveřích, kdy se zdálo, že každý, koho jsme získali výměnou nebo podepsali ve volné agentuře, přichází a zvedá si čísla, aby mohl odejít jinam. Byl jsem jediný, kdo měl dlouhodobou smlouvu, a to bylo velmi frustrující,“ řekl Bogut. „Nemůžu vyčítat, co Skiles udělal. Myslím, že to tam změnil na to, co měl k dispozici, a na to, jaké měl zdroje. Jen jsme nemohli vytvořit žádnou stabilitu, co se týče hráčského kádru.“

Zranění ruky, které změnilo kariéru

V sezóně 2009/10 NBA, Bogutově pátém profesionálním tažení, rodák z Melbourne konečně ospravedlnil svůj výběr v draftu. V průměru zaznamenal 15,9 bodu, 10,2 doskoku a 2,5 bloku na zápas a vysloužil si nominaci do třetího týmu All-NBA. Bogut je dodnes jediným Australanem, který se kdy dostal do All-NBA týmu. Na svém vrcholu, v sezoně 2009/10, byl tento dvoumetrový hráč pravděpodobně druhým nejlepším centrem NBA po Dwightu Howardovi.

Naneštěstí krutým řízením osudu Bogut už nikdy nedosáhne takových výšin. Ke konci své průlomové sezony 2009/10 utrpěl v zápase s Phoenixem Suns nepříjemné zranění ruky. Poté, co se Bogut odhodlal k důrazné smeči z brejku, dostal od Amar’eho Stoudemira lehký úder do zad. Poté ztratil rovnováhu a padl celou vahou těla na nataženou pravou ruku.

„Bylo to demoralizující zranění. Konečně jsem se dočkal toho, že jsem byl vybrán jako číslo 1 a měl jsem průměr 16 a 10 bodů za večer. Opravdu jsem cítil, že se to všechno dává dohromady. Cítil jsem se tam jistě a konzistentně.“

Zranění se týkalo Bogutovy střelecké ruky, což mělo za následek hluboký výpadek v útoku. Jeho čísla trestných hodů v následujících letech jsou dost výmluvná, protože tento velký muž se snažil získat zpět svůj střelecký cit.

„Ztratil jsem veškerý střelecký cit a jakoukoli potenci s pravou rukou. Někteří lékaři mi řekli, že tento dotek pravděpodobně nezískám zpět po řadu let.“

Bogut se pozoruhodně vrátil po zranění, které rozhodlo o jeho kariéře, za pouhých sedm měsíců. Vrátil se včas na úvodní hrot sezóny 2010/11 a kvůli zranění vynechal celkem pouhých šest zápasů. Při pohledu na Bogutovy kariérní statistiky odehraných zápasů byste ani nepoznali, že měl tak hrozivé zranění, vzhledem k tomu, že se jeho rehabilitace kryla s mimosezónním obdobím. Když se však Bogut zamýšlel nad svou rehabilitací, připustil, že okno bylo možná rychlejší, než mělo být.

„Abych byl upřímný, asi jsem návrat uspěchal,“ přiznal Bogut. „Vrátil jsem se příliš brzy. Bylo to v podstatě zranění na 6 až 9 měsíců, ale já jsem byl zpátky za čtyři měsíce.“

Důsledkem tohoto rozhodnutí bylo, že Bogut hrál přes zranění, což si po skončení sezony vyžádalo další operaci.

„Při každé páté střele jsem měl pocit, jako by mě někdo bodl do lokte. Věděl jsem, že je něco špatně, a v tom mimosezónním období jsem šel na vyšetření/vyčištění. Znovu jsem s tím podstoupil operaci a v loketním kloubu mi prostě plaval obrovský kus kosti. Hrát přes to celou sezonu bylo .“

Na otázku, zda byl na mě vyvíjen tlak, abych se rychle vrátil na hřiště, a kdo mohl tento tlak vyvolat, Bogut odpověděl, že to bylo způsobeno různými faktory, počínaje jeho smlouvou.

„Asi 60/40 já,“ svěřil se urostlý hráč. „Rok předtím mi dali velkou smlouvu a ta se chýlila k prvnímu roku smlouvy. Byla tam také moje tvrdá hlava, když doktoři říkali 6-9 měsíců.“

Bogut měl i přes svůj předčasný návrat po tak devastujícím zranění v sezoně 2010/11 průměrný double double. S průměry 12,8 bodu a 11,1 doskoku na zápas stále patřil k nejlepším centrům ligy. Po zranění se Bogut zaměřil na obranu a s 2,6 zblokovanými střelami na zápas vedl ligu.

„Začal jsem být opravdu dobrý po psychické stránce,“ řekl Bogut. „Říkal jsem si, víte co, můj útok trochu poklesl, protože můj dotek je pryč. Ale budu se snažit dominovat v obraně. Začal jsem mnohem víc blokovat střely.“

Tříbodová střela, která nikdy nebyla

NBA byla v roce 2005 úplně jiná liga. V Bogutově nováčkovském roce se průměrný tým NBA pokoušel o 16 tříbodových pokusů na zápas. V roce 2019 se toto číslo více než zdvojnásobilo na 33,7 trojky na zápas. Pro Andrewa Boguta jako sedmimetrového centra, který se pevně drží v rozehrávce, prostě nebyla střelba za tři body prioritou.

„Nestřílel jsem trojky. Asi jsem si měl být jistější a agresivnější, když jsem do toho šel. Tehdy to prostě nebyla věc. Asi jsem se měl více zaměřit na to, abych si s ní byl jistý a dál ji střílel,“ řekl Bogut.

Po zranění ruky se tříbodová střelba stala vzdálenou myšlenkou. Bogut pochopitelně ztratil sebedůvěru, aby se vůbec pokusil o střelu ze střední vzdálenosti.

„To zranění ruky v podstatě změnilo všechno, co se týče střelby ze střední vzdálenosti. Věci šly do háje, co se týče flexibility a také sebevědomí, aby se mu vrátila pohyblivost a mohl střílet.“

Jak zranění ovlivnilo trestné hody

Andrew Bogut ve druhém ročníku na vysoké škole střílel z trestného hodu 69,2 %, přičemž měl šest pokusů na zápas, což není zrovna malý vzorek. V NBA této hodnoty nikdy nedosáhl, ve své nejlepší sezoně (2009/10) trefil jen 62,9 % trestných hodů a celkově za celou kariéru 55,6 %.

Bogut věřil, že před hrozivým zraněním ruky v roce 2010 dělá pokroky.

„Myslím, že pro mě to na začátku nebylo hrozné, ale chtělo to trochu práce, cítil jsem, že se tam dostávám.“

Toto děsivé zranění ruky všechno změnilo a urostlý hráč popsal, jak to ovlivnilo jeho střelbu trestných hodů.

„Celou sezónu jsem na střelbě nepracoval, protože jsem nemohl,“ řekl Bogut. „Dlouho jsem nemohl srovnat loket s obroučkou a dostat se pod míč. Kupodivu teď ke konci kariéry, když hraju tady v Austrálii, se cítím na čáře mnohem jistější. Jsem si jistý, že tam letos půjdu a budu střílet 70 %.“

Bogut si byl při trestných hodech jistý právem. V současné době střílí z čáry faulů 78 %, a to ve 14 zápasech NBL v sezoně 2019/20.

Oblíbený moment v Milwaukee

Když byl Bogut dotázán na svůj oblíbený moment v dresu Milwaukee Buck, vzpomněl si na vítězný zápas proti San Antoniu v roce 2005. Tehdejší nováček potopil obhájce titulu střelou s rychlým uvolněním po přihrávce Toniho Kukoče. Bogut, který je chorvatského původu, Kukoce v mládí zbožňoval.

„Pravděpodobně v mém nováčkovském roce jsem trefil vítězný zápas proti San Antoniu,“ vzpomínal Bogut. „Lidé, kteří mě znají, vědí, že mým idolem v dětství byl Toni Kukoč. Takže když se vrátíte k té hře, Toni Kukoč byl nahrávač. Takže mi to vlastně přihrál a já jsem trefil vítězný míč zpoza bloku. Byl to neuvěřitelný pocit hrát proti Timu Duncanovi, Popovichovi a Spurs.“

O možnostech v NBA

Na otázku, zda vyloučil svůj návrat do NBA, Bogut odpověděl, že možné je všechno.

„Nikdy jsem nic neprotahoval. Pokud by se naskytla dobrá příležitost s dobrým týmem, kde bych mohl zapřáhnout svůj přívěs a získat mistrovský titul, asi bych na to určitě slyšel. Už se objevilo několik týmů, které kopaly do pneumatik ohledně (mé) dostupnosti.

„Samozřejmě, že letošní sezónu dokončím tady v Sydney. Pokud bude něco, co bude atraktivní jak pro mě, tak pro mou rodinu a tým, podíváme se na to. Ale nebude to tak, že se budu vracet za každou cenu, prostě ke každému, ke komu budu moci. Pokud bude skutečná příležitost zkusit si rozšířit životopis a bojovat o mistrovský titul, udělám to. Pokud ne, vezmu si tolik potřebné dva nebo tři měsíce tréninku a odpočinku před olympijskými hrami v Tokiu v roce 2020.“

V 35 letech se Bogut dostal na soumrak své kariéry. Olympijské tažení do Tokia bude pravděpodobně jeho poslední, a proto je pro viktoriána prioritou. Bogut může návratem do NBA jen málo získat, pokud o jeho služby nestojí silný uchazeč o titul.