Andrew Yang slibuje, že oživí Ameriku. Jeho nezisková organizace se o to také pokoušela, ale nepodařilo se jí to.

Andrew Yang strávil šest let jako evangelista toho, jak mohou startupy proměnit americká města, sbíral ocenění z Bílého domu, přednášel ve stylu TED a hrál v dokumentárních filmech.

Všechno to v něm vyvolávalo hrozný pocit.

To proto, že ačkoli to výbory pro udělování cen možná nevěděly, Yang, nyní demokratický kandidát na prezidenta, věděl, že si potlesk ve skutečnosti nezaslouží.

„Je velmi těžké si to přiznat,“ řekl Yang serveru Recode.

Yang dnes říká, že ukončil Venture for America, svůj pokus o transformaci měst, jako je Baltimore, šířením startupového evangelia, protože si uvědomil, že startupy nikdy nemohou vytvořit dostatek pracovních míst, aby nahradily všechna ta, která podle předpovědí vytlačí roboti.

Ale to není celý příběh: Podle rozhovorů s více než desítkou spolupracovníků VFA, současných i bývalých zaměstnanců a bývalých členů správní rady se Yangově neziskové organizaci také nedaří přetvářet startupový ekosystém v reálném měřítku a zdaleka nedosahuje svého původního cíle vytvořit 100 000 pracovních míst. A i když se organizace odklonila od cíle vytvořit pracovní místa a zaměřila se více na zkušenosti stipendistů, téměř polovina z nich již nežije ve městech, kam byli původně umístěni.

A tak Yangovy výsledky ve VFA vyvolávají otázky, zda podobně jako on ve své prezidentské kampani příliš neupřednostňuje marketing a nenastavuje nerealistická očekávání.

Jang sám například přiznává, že milník 100 000 pracovních míst, který byl jádrem jeho kampaně, nebyl realistickým cílem. VFA dnes nevytvořila ani 4 000 pracovních míst.

„Aby organizace měly velmi vysoký strop, musíte si cíl stanovit velmi, velmi agresivně,“ řekl Yang.

Yang se uchází o demokratickou nominaci nejen na základě své vize soudného dne o apokalypse způsobené automatizací, ale také na základě těchto let ve společnosti Venture for America, která umisťuje vysokoškoláky do startupů podobně jako Teach for America do škol. A přestože ho stipendisté VFA osobně hluboce obdivují, nepodařilo se mu vybudovat filantropický kolos na oživení městské Ameriky, jak kdysi sliboval.

Mohlo by být snadné odmítnout VFA jako nějaký bezvýznamný projekt žertovného prezidentského kandidáta. Ale na tom, jak VFA dopadl, záleží, protože Yangova kandidatura je založena na podobném marketingu a slibech – jako je všeobecný základní příjem a „kapitalismus zaměřený na člověka“ – a na jeho proklamované minulosti úspěšného podnikatele. A je téměř jisté, že se tento měsíc kvalifikuje do první prezidentské debaty. Lze se na to podívat i jinak: A možná nejsilnějším důkazem toho, že své vize nenaplnil, je to, že si sám rozmyslel, zda toho dosáhl dost. „Dostávalo se mi velkého uznání za Venture for America,“ řekl, „způsobem, který ve mně vlastně vyvolával zvýšené obavy.“

Andrew Yang chtěl vytvořit 100 000 pracovních míst. Je na nejlepší cestě neuspět.

Venture for America je založen na jednoduché myšlence:

Nejspíš nepřekvapí, že kolem Yangova projektu byl od počátku velký humbuk: přesvědčil ambiciózní vysokoškoláky, aby po dobu dvou let pracovali ve startupech ve městech, která se potýkají s problémy, a učinil z podnikání stejně prestižní a výběrovou záležitost jako z nejluxusnějších pracovních míst na Wall Street. Zavedené programy, jako je Teach for America, již zakotvily myšlenku umisťování studentů Ivy League do problémových měst a Yangův projekt se záměrně držel této identity značky – zjevnými způsoby, jako je název, i nenápadnými způsoby, jako je barevné schéma v jeho logu.

V širším měřítku Yangův nápad poškrábal mnoho různých svědivých míst. Pro sociálně smýšlející pokrokáře – včetně místních samospráv – přinesla VFA jasné dobrodince, kteří chtěli pomoci obnovit rozpadající se vnitřní města. Pro podnikatelsky smýšlející reformátory přinesla VFA začínajícím firmám lepší lidský kapitál, aby vytvořily pracovní místa budoucnosti. A mileniálům, kteří si vytvářejí životopisy, nabídla VFA vstup do světa podnikání na místech, která nebyla poznamenána finanční krizí, jako je Goldman Sachs. Nebylo tedy divu, že se Amerika ráda bila v prsa VFA.

Dříve než se podařilo umístit byť jen jediného kolegu v jediném městě, pozval Bílý dům Yanga, aby ho prezident Obama vyznamenal jako „šampiona změny“. Dokumentární film, který vyšel o několik let později, v roce 2016, a jehož děj se odehrává v Detroitu, oslavoval startupovou cestu Yangových stipendistů i samotného Yanga.

Jangovu práci však neměly hodnotit filmové nabídky. Sám si účinně napsal vlastní rubriku, jak by měl být hodnocen:

Cílem VFA bylo do roku 2025 vytvořit 100 000 pracovních míst v některých amerických městech s nejnižšími příjmy. Tato metrika byla jádrem Yangovy myšlenky, a to téměř v každém jeho sdělení, které se datuje od první věci, kterou o Venture for America veřejně řekl v roce 2011: „

O osm let později se však zdá, že Yang je na nejlepší cestě k neúspěchu.

Tento cíl se ze sdělení VFA téměř vypařil a nezisková organizace nyní tvrdí, že podle jejího názoru zatím vytvořila 3 500 pracovních míst – a to na základě toho, kolik pracovních míst její partnerské společnosti vytvořily po spolupráci se stipendisty VFA, což je velmi pochybné měřítko.

Jak vážně to Yang myslel s číslem 100 000, se liší podle toho, s kým mluvíte. Pro některé Jangovy blízké to byla oživující síla zcela záměrně vypsaná černým inkoustem. Pro jiné to byla téměř záměrně obskurní značka, možná jako mem „Yangova gangu“ nebo motto „Math“, které se nachází na pamětních předmětech jeho kampaně.

Je nesporné, že Yang od počátku považoval Venture for America za myšlenku s obrovskými ambicemi – a snil o hnutí stejně velkém jako TFA, které v jednu chvíli obdrželo až 58 000 žádostí za rok. Naproti tomu VFA letos obdržela asi 2 500 žádostí.

„Rozhodně to bylo velké,“ řekl jeden člověk, který s Yangem o jeho nápadu mluvil už na začátku. „Bylo to o tom: ‚Změníme svět. Změníme tuhle zemi.“

Jangova neziskovka se však rozrostla mnohem skromněji, než plánovala, a zatím se jí nepodařilo přijít na to, jak růst rychleji a ve větším měřítku, aniž by to ohrozilo finance neziskovky, které byly omezeny nečekanými problémy při získávání finančních prostředků. První poradci společnosti popisují dnešní VFA jako „subskalární“ – jistě, ovlivňuje životy stovek lidí, ale sotva naplňuje sny Andrewa Yanga na začátku jeho působení.

Hnutí to nebylo.

„Uvědomili jsme si, jak obtížné je škálovat pravděpodobně mezi třetím a čtvrtým rokem,“ řekl jeden z lidí zapojených do VFA na začátku jeho působení. „Říkali jsme si: ‚Ta věc roste lineárně. Neroste to exponenciálně.“

Na konci Yangova působení v roce 2017 organizace získávala na darech kolem 5 milionů dolarů ročně, což na mladou neziskovku nebylo špatné. Yang byl ale odhodlán udržet organizaci v New Yorku a usiloval o národní nadace a finanční dárce se sídlem v New Yorku, což podle zdrojů VFA brzdilo.

„Největší problém – důvod, proč to tak trochu neexplodovalo – byl ten, že bylo těžké získat finanční prostředky,“ řekl Nathan Jayappa, který ke konci Yangova působení dohlížel na finanční operace VFA.

Yang řekl serveru Recode, že část důvodů, proč jeho organizace nikdy nedosáhla skutečné velikosti, spočívala v tom, že tito národní dárci nedávali podnikání takovou prioritu jako vzdělávání.

Přes Yangovo úsilí myšlenka elitních,vysoce výkonných studentů VFA pracujících ve startupech netáhla dárce za jeden provaz. „Nebyli jsme zrovna neprivilegované děti,“ řekla jedna osoba blízká organizaci.

„Pokud vezmete bílé, mužské absolventy Harvardu a uděláte z nich zakladatele Y Combinatoru, je to opravdu skvělé,“ řekla další osoba blízká VFA, „ale nemyslím si, že k tomu potřebujete mé charitativní dary.“

A tak si VFA nakonec uvědomí, že zaměřit se na místního miliardáře, který chce zachránit konkrétní město – vzpomeňme na majitele Cleveland Cavaliers Dana Gilberta v Detroitu nebo zakladatele Zapposu Tonyho Hsieha v Las Vegas -, je jejich velmi specifickým lístkem na velké peníze.

Ačkoli Yangovu prezidentskou kampaň pohánějí v drtivé většině drobní dárci, lidé z jeho okolí říkají, že vystudovaný právník z Phillips Exeter a Columbia má zvláštní kontakt s megarychlými lidmi. Podařilo se mu například zajistit osobní seznámení s předsedou UBS Bobem McCannem, což vedlo k daru od tohoto gigantu ve výši 150 000 dolarů.

„Dostal audienci u těchto miliardářů a nikdy s nimi nebyl mimo,“ řekl jeden z lidí blízkých organizaci. „Odcházel s tím, že si řeknou: ‚Do prdele, tohohle chlapa si vážíme a musíme ho podpořit‘.“

Pro někoho toto zázemí z vyšších kruhů vypovídalo o zásadnějším problému: Yang přemýšlel o tom, jak napravit vnitřní města, prizmatem těchto boháčů, místo aby naslouchal tomu, co chce komunita. (Přesto se VFA podařilo vyhnout některým politickým problémům, kterým čelí Teach for America, jež bojuje s učitelskými odbory po celé zemi). Yangova prezidentská platforma volí jiný přístup a snaží se zaměřit na nedostatečně zastoupené skupiny, nikoliv na bohaté.

Když Yang agresivně pracoval s dárci, organizace například nedávala přednost tomu, aby měla zaměstnance přímo ve městech, kde stipendisté pracovali. To nahrávalo myšlence, že VFA je program pro outsidery a gentrifikátory, zejména vzhledem k tomu, že první ročníky stipendistů byly převážně bílé a převážně mužské.

Po nástupu Yangovy nástupkyně Amy Nelsonové se prioritou VFA stala lokalizace. „Pro mě je nesmírně důležité, aby naše třída stipendistů zahrnovala lidi, kteří pocházejí z míst, kam umisťujeme stipendisty,“ řekla Nelsonová v rozhovoru pro Recode.

Josh Ellis, podnikatel z Las Vegas a ostrý kritik Hsieha, který VFA podporuje, řekl, že skupiny jako Venture for America, které spolupracují s místními miliardáři, podle něj „nejsou demokratické“.

„Nevěřím lidem, které tito miliardáři dosazují do vedení – těmto technologickým lidem,“ řekl. „Říkáte jim, jaké bude město, a oni nemají žádnou moc vám odporovat. Smí vám projít věci, které by skutečnému občanskému rozvoji ze strany městské samosprávy neprošly.“

Jak smrt v Las Vegas formovala Andrewa Yanga

Bylo to právě Las Vegas, které postaví Yanga před jednu z nejtěžších vůdčích výzev v celé jeho kariéře – a donutí jeho neziskovou organizaci poprat se s realitou světa.

V roce 2012 se Yang rozhodl spolupracovat s generálním ředitelem společnosti Zappos Tonym Hsiehem, který snil o přetvoření svého rodného města v líheň podnikatelů, a učinit z Vegas jedno z úvodních měst VFA. Hsieh tento sňatek stvrdil darem ve výši 1 milionu dolarů.

Ale jen něco málo přes rok po zahájení programu vyskočil ze svého bytu Town Terrace v centru Las Vegas jeden ze stipendistů VFA, introvertní absolvent univerzity v Severní Karolíně jménem Ovik Banerjee, a zřítil se k zemi. Recode již dříve informoval, že Banerjee se opakovaně střetl s Hsiehem, který se k tomuto článku odmítl vyjádřit.

Banerjeeho sebevražda otřásla úzkou sítí stipendistů. Yang jim okamžitě začal volat, nabízet útěchu a povzbuzovat je, aby vyhledali psychiatrické služby.

Yang zavolal Banerjeeho rodičům, aby jim zprávu oznámil. Rychle odletěl do Las Vegas a sešel se v kruhu s vegaskými stipendisty v jednom z jejich bytů.

„Nepamatuji si, jestli jsme si toho hodně řekli,“ řekl Jude Stanion, jeden ze stipendistů, serveru Recode. „Určitě došlo i na slzy. Byli jsme velmi otřeseni,“ vzpomíná Stanion. „Andrewovi se podobně nedostávalo slov.“

„Nepřipadalo mi to, jako by si generální ředitel přišel krýt zadek nebo zahlazovat závazky,“ dodal. „Dokázal bych si představit reakci někoho v jeho pozici, která by byla vynalézavá, vynucená nebo by říkala všechna správná slova. A skoro mám pocit, že Andrewa to zasáhlo víc než nás lidi, kteří jsme byli dokonce v Las Vegas. Opravdu se bil za to, co se stalo.“

V Banerjeeho rodném městě Tuscaloosa v Alabamě stál Yang vedle jeho truchlících rodičů v jejich obývacím pokoji. Jejich syn, kterého Yang osobně rekrutoval z UNC, zemřel na jeho pokyn. Cítil se za to zodpovědný.

„Člověk by musel být tak trochu debil, aby necítil určitou míru zodpovědnosti,“ řekl Yang.

Banerjeeho sebevražda dodnes tíží prezidentského kandidáta, který tuto událost označuje za jeden z nejvýznamnějších okamžiků svého života.

Jeden z Yangových blízkých uvedl, že ve VFA v prvních letech před Banerjeeho smrtí panovala „veselá atmosféra“. Nic víc. Do roka po Banerjeeho smrti organizace neumístila do Las Vegas žádné nové stipendisty.

„To byla první velká rána pro organizaci a myslím, že pod Andrewovým vedením, a je to opravdu zásluha všech ve VFA, vzali tuto ochromující událost a proměnili ji v něco – co nebylo zameteno pod koberec,“ řekl Stanion.

Jang bude svým novým kolegům o Banerjeeho smrti a jeho odpovědnosti emotivně vyprávět v rámci svého tréninkového programu do budoucna.

„Tohle není jen úspěch nebo neúspěch,“ halekal Jang o své práci. „Někdy je to rozdíl mezi zdravím a tragédií.“

Andrew Yang si získal super fanoušky. Ale města neoživil.

Když se Yang, zapřísáhlý „humanista“, ptá na své výsledky, poukazuje na tyto typy příběhů, které ukazují, jak se dotkl lidských životů. VFA se snažila přeorientovat své cíle od věcí, jako je 100 000 pracovních míst, na zlepšení podpory svých stávajících kolegů. To samozřejmě usnadňuje obhajobu VFA jako úspěšného příběhu.

Spojení, které Yang navázal se stipendisty, je skutečně skutečné. Zůstává pro ně inspirativní osobností, a dokonce dal některým z prvních stipendistů vědět, že se chystá kandidovat na prezidenta.

První ročník stipendistů VFA nabízí pohled na to, jak organizace uspěla i neuspěla. Z přibližně 800 absolventů a současných stipendistů jich asi 130 založilo firmu.

Mezi příběhy o úspěchu patří lidé jako Sara Cullenová, která byla v posledním ročníku Cornellovy univerzity a plánovala vstoupit na finanční univerzitu, dokud v roce 2012 neslyšela Yanga mluvit na informačním setkání s pizzou zdarma. To, co slyšela, ji „ohromilo“.

„Posloucháte deset minut jeho řeči a říkáte si: ‚Chci něco dělat,'“ řekla Cullenová. Místo manažerské poradkyně je nyní zakladatelkou startupu zaměřeného na výživu.

Její startup se však nachází v Los Angeles, nikoli v New Orleans, kde působila jako stipendistka. Ve skutečnosti je pouze 52 procent stipendistů stále v některém z měst VFA, což je číslo, ze kterého má Yangova nástupkyně Nelsonová „opravdu dobrý pocit“, i když to samozřejmě znamená, že 48 procent stipendistů opustilo města, která měli pomoci oživit. Poukázala na města jako Baltimore, Filadelfie a Detroit, z nichž každé má asi 40 až 50 stipendistů a absolventů VFA, kteří budují startupové ekosystémy a vytvářejí pracovní místa.

Eileen Lee, Yangova zástupkyně, řekla, že VFA se naučila být vědomá, aby nebyla „postavou spasitele pocházejícího z města prvního stupně.

„Ale vždycky to bylo trochu vyvážené z hlediska měst a z hlediska stipendistů,“ řekla. „Všechna města mají zavazadla a své vlastní příběhy a čip na ramenou. Je to trochu složitější než říct: ‚Máme talentované podnikatele, kteří jsou připraveni vyrazit‘.“

A několik stipendistů – včetně těch ze 48 procent, kteří odešli – uvedlo, že založit firmu mimo hlavní trhy se ukázalo jako mnohem náročnější, než by předpokládali. Jak zjistil Yang, nebylo to jen o podnikatelském know-how zakladatele. Některá města prostě potřebovala více pomoci, než mohl nabídnout absolvent Ivy League.

„Všichni jsme do toho – zejména ten první rok – šli s velkou dávkou naivity ohledně toho, čeho můžeme dosáhnout,“ řekl Billy Schrero, další stipendista z New Orleans, který se tam později snažil založit firmu, než se přestěhoval do Chicaga. „Všichni jsme do toho šli s těmi nejlepšími úmysly a pak jsme se setkali s krutou realitou.“

Recode a Vox spojily své síly, aby odhalily a vysvětlily, jak se náš digitální svět mění – a mění nás. Přihlaste se k odběru podcastů Recode a poslechněte si Karu Swisher a Petera Kafku, jak vedou náročné rozhovory, které dnešní technologický průmysl potřebuje.

.