Angela Davisová přivezla do Wisconsinu poselství „abolicionistického feminismu“
Uznávaná aktivistka Angela Davisová byla 28. února hlavní řečnicí na akci studentské organizace Sisterhood No Shades, No Bounds na University of Wisconsin – Oshkosh.
Davisová, která promluvila k zaplněnému davu více než 700 lidí v Reeve Union, se v úvodu večera věnovala kanadské a australské praxi uznávání toho, že se veřejné akce konají na území prvních národů. Tato praxe zahrnuje uctění předků Prvních národů, kteří přišli dříve. Davis navrhl, aby Wisconsinská univerzita – Oshkosh tuto praxi začlenila do svých vlastních akcí s ohledem na kmeny Menominee v oblasti Fox Valley.
Rozšiřujíc tento bod, Davis citoval dlouhou a spolupracující historii mezi domorodými a černošskými komunitami v průběhu 500leté historie kolonizace Severní Ameriky Evropany. Obě komunity trpěly vykořisťováním, brutálními represemi a cenným bojem za svobodu po více než 25 generací. Dnes, poznamenává Davis, právě tento boj za skutečnou svobodu domorodých a černošských obyvatel pokračuje a navazuje na tradice založené povstáními domorodců i černochů v Hispánii (dnešní Haiti), která začala v roce 1500.
Davis zmínil pokračující úsilí a spojení, které má černošské hnutí s palestinským hnutím za státnost a rovnoprávnost. Společná věc a zkušenost těchto historických bojů sjednotila černošské a palestinské komunity na celém světě, bez ohledu na veřejné pobouření ve Spojených státech nad takovým zapojením. Davis poznamenal, že kritika Izraele, natož jakéhokoli státu, je nedílnou součástí hnutí za osvobození lidí a občanská práva. Kritika Izraele, uvedl Davis, by neměla být spojována s antisemitismem nebo rasistickou agendou. Odmítnout veškerou spravedlivou kritiku jako antisemitskou by znamenalo umlčet jakoukoli produktivní diskusi týkající se svobodné a nezávislé Palestiny.
Davisová poté přešla k tématu, jemuž věnovala nejvíce času, k tématu genderového násilí a práv žen. V celosvětovém měřítku došlo k prudkému nárůstu výskytu genderového násilí. Sama Davisová si není jistá, zda hnutí za občanská práva zatím stejně akceptují boj proti genderovému násilí ve srovnání s bojem proti rasismu. Poznamenala, že představa „postrasové“ éry se ukázala jako nesprávná a institucionální rasismus se ukázal jako hluboce zakořeněný v různých společenských aparátech. Zaměření na genderové násilí páchané na ženách, zejména na ženách barevné pleti, se tak teprve musí stát tématem první linie.
Davisová poznamenala, že černošské ženy byly vždy v čele boje proti genderovému násilí, přičemž mnoho let aktivismu a výzkumu se věnovaly obnově „ztracených“ dějin boje žen v éře občanských práv. Historické odsunutí Rosy Parksové, proslulé vyšetřovatelky NAACP a bojkotu autobusů v roce 1955, se nyní stále více připomíná díky jejímu úsilí a spoluzaložení alabamského Výboru pro rovnou spravedlnost. Davisová také upozornila na práci Parksové pro oběti rasistického falešného obvinění v případu Scottsboro a později na pochody za volební práva ze Selmy do Montgomery v roce 1965.
Davisová také vyzdvihla nedávné protesty kurdských žen jako ukázkový příklad těch, kteří bojují proti genderovému násilí prostřednictvím radikálních akcí.
Dále Davisová uvedla poznámku, že lidé nejsou aktivně povzbuzováni k tomu, aby zaujali diferencovaný pohled na genderové násilí. Často jsou bohaté bílé ženy dávány za příklad „pozitivně přeživších“ genderového násilí na rozdíl od barevných žen. Tím se z kulturního hlediska ve veřejném diskurzu rasizuje samotný pojem „žena“. Davisová uvedla, že v americké společnosti na nikom nezáleží méně než na mladé černošské ženě. Bělošství je vnímáno jako generalizace, říká Davisová, zatímco barevné ženy jsou ztotožňovány s marginalizací. To platí zejména v příkladech postižených a trans žen, což vede k odmítání nebo ponižujícímu chování. V tomto boji je stále důležitější čelit násilí páchanému na nejzranitelnějších a marginalizovaných skupinách.
Feminismus, podotýká Davisová, není monolitickou entitou. Je různorodý, široce rozkročený a často s rozdělenými názory podle třídního a rasového klíče. Davisová prosazuje názor „abolicionistického feminismu“ a uvádí, že je třeba, aby feministky tvrdě bojovaly proti rasové diskriminaci a sexuálnímu násilí.
Muži mají v tomto boji důležitou roli, pokud mají být v tomto boji skutečně spojenci. Muži, uvádí Davisová, mají povinnost čelit genderovému násilí a projevům misogynie. Ignorovat chlubení se sexuální dravostí, poznámky o šovinismu a další formy zjevné genderové nerovnosti v každodenním životě znamená mlčky schvalovat toto chování a muži musí být ve svém úsilí aktivní.
Davis se dotkl toho, jak vězeňský průmyslový komplex slouží nejen k prosazování institucionálního rasismu, ale i přijatých genderových binárních norem. Boj za genderovou rovnost, genderovou diverzitu a práva LGBTQ hájí vězni, kteří se identifikují jako trans.
Na závěr Davis poznamenal, že Američané jsou povzbuzováni k tomu, aby byli myšlenkově provinční. Naše společnost neodměňuje globální pohled, a to jak s ohledem na naši národní politiku, tak na individuální perspektivy. Američané, řekl Davis, musí rozšířit svůj rozhled a připojit se k mezinárodním kauzám. Američané si musí uvědomit a zapojit se do globálního boje za rovnost pohlaví, boje proti rasismu, institucionálnímu násilí a právům LGBTQ lidí. Američané mohou mít a budou mít prospěch z toho, že se budou zajímat a jednat v globálních bojích za životní prostředí, sociální spravedlnost a svobody utlačovaných národů.
KONTAKT
Michael L. Hopp je maloobchodní pracovník a organizátor píšící z Wisconsinu.
.