Anglo-barmské války
V devatenáctém století se mezi Barmou a britským koloniálním impériem odehrály tři války.
První anglo-barmská válka v letech 1824-1826
Od konce osmnáctého století barmský král Bodawpája (r. 1782-1817) neustále rozšiřoval svou říši na západ. Ve stejné době získali Britové územní kontrolu nad Bengálskem a dalšími částmi Indie. V roce 1784 Bodawpaya napadl a anektoval království Arakan na pobřeží Bengálského zálivu a přenesl svou hranici do oblasti, která se později stala Britskou Indií. Arakanští povstalci operující z britského území vytvořili na anglo-barmské hranici napjatou situaci, která vedla k častým pohraničním střetům. Barmánci hrozili invazí, pokud se Britům nepodaří zastavit vpády rebelů ze svého území.
Od konce 18. století království Ásám na severu britského Bengálska upadalo. Království pokrývalo údolí Brahmaputry od Himálaje až po vstup řeky do bengálských rovin. Soupeřící skupiny na assámském dvoře se obrátily o pomoc jak na Brity, tak na Barmánce, což vedlo k britské expedici v roce 1792. V roce 1817 vedly nepokoje u asámského dvora k další žádosti o pomoc a tentokrát Bodawpaya vyslal invazní armádu. Asámci byli poraženi a byl dosazen probarmský premiér.
Dvě desetiletí předtím Bodawpaya napadl Manipur, království rozkládající se v malém údolí na západ od řeky Čindwin, a dosadil loutkového prince. V roce 1819 si manipurský princ prosadil svou nezávislost na barmském dvoře tím, že se nezúčastnil korunovace Bagyidawa, Bodawpayova nástupce. Barmánci znovu vtrhli do země a umístili v Manipuru stálou posádku. Manipur měl nyní tvořit základnu, z níž budou podnikány další barmské vojenské výpravy do Ásámu. V roce 1821, po letech místních nepokojů, vyslal Bagjidaw generála Mahabanulu s dvacetitisícovou armádou přes hory, aby upevnil barmskou vládu v Ásámu. V roce 1823, kdy byl assámský odpor z velké části zlomen, si Mahabandula zřídil základnu v Rangpuru a zahájil útoky na Kačár a Džaintii. Britové na oplátku prohlásili Kačár a Džaintii za protektorát. Britské Bengálsko bylo nyní na svých severních a východních hranicích obklíčeno Barmskou říší.
V lednu 1824 převzal Mahabandula velení v Arakanu a zahájil tažení proti Čittagongu s konečným cílem dobýt Bengálsko. V reakci na to vyhlásili 5. března 1824 Britové ze svého velitelství ve Fort William v Kalkatě Barmě válku. Britský plán spočíval v odlákání Mahabandulových sil od bengálské hranice provedením rozsáhlé námořní invaze do Dolní Barmy. Útok na Rangún, vedený sirem Archibaldem Campbellem, Barmánce zcela překvapil a město bylo 10. května 1824 dobyto beze ztrát pro útočníky. Zpráva o pádu Rangúnu donutila Mahabandulu k rychlému ústupu. Britské síly v Rangúnu mezitím nemohly pokračovat proti proudu země, protože neměly k dispozici odpovídající říční dopravu. Po doplnění zásob po monzunu Campbell pokračoval v operacích a v roce 1825 byl v bitvě u Danubyu Mahabandula zabit a téhož roku byl dobyt Arakan, Dolní Barma a Tenasserim.
Po druhé bitvě se cesta k barmskému hlavnímu městu Amarapura otevřela. Campbell nyní disponoval odpovídající říční dopravou a rychle postupoval proti proudu Irrawaddy. Britské mírové podmínky byly tak ohromující, že teprve když britská armáda dorazila do Yandabo, vzdáleného několik dní pochodu od barmského hlavního města, Barmánci podmínky přijali. Po míru v Yandabo Barmánci postoupili Britům Arakan, Tenasserim, Assam a Manipur. Jako záruka odsunu britských vojsk z Dolní Barmy bylo vyplaceno odškodné v rupiích, které se rovnalo 1 milionu liber šterlinků.
DRUHÁ ANGLICKO-BARMSKÁ VÁLKA Z ROKU 1852
Neslavná porážka Barmánců v první válce nevyvolala změnu postoje k Britům. Následující barmští králové zašli tak daleko, že zrušili smlouvu z Yandabo a se zástupci generálního guvernéra zacházeli s opovržením. Po potlačení povstání v Dolní Barmě v letech 1838 a 1840 uspořádal král Tharrawaddy při návštěvě Rangúnu v roce 1841 vojenskou demonstraci, která vyvolala velké znepokojení Britů v Arakanu a Tenasserimu. Král Pagan, který nastoupil po Tharrawaddym v roce 1846, soustředil svou energii na náboženské povinnosti a každodenní vládu přenechal svým ministrům. V Rangúnu to znamenalo, že neústupná barmská správa v kombinaci se ziskuchtivými britskými obchodníky vytvořila nestálou atmosféru. V roce 1851 vypuklo napětí a drobný incident mezi rangoonským guvernérem a dvěma britskými obchodníky vyústil v to, že generální guvernér Dalhousie vyslal do Rangúnu tři válečné lodě s žádostí o odškodnění.
Ačkoli Barmánci Dalhousieho požadavkům vyhověli, situace v Rangúnu se vymkla kontrole, když se britský komodor, který vedl námořní eskadru, domníval, že s ním nový rangoonský guvernér jedná nespravedlivě. Komodor zablokoval přístav, zničil všechny válečné lodě v okolí Rangúnu a obsadil loď patřící barmské koruně. Válka byla nyní na spadnutí. Dalhousie poslal Barmáncům další ultimátum, v němž požadoval náhradu za přípravy na válku. Když ultimátum 1. dubna 1852 vypršelo, Britové se již vylodili v Dolní Barmě.
Tentokrát Britové dorazili dobře připraveni, s dostatečnými zásobami a dostatkem říčních transportů. Za několik dní ‚dobyli Rangún a Martaban. Když Barmánci nekladli žádný další odpor, rozhodl se Dalhousie obsadit rozsáhlé oblasti Dolní Barmy, tvořené především bývalou provincií Pegu, ve snaze propojit Arakan a Tenasserim a vytvořit stabilní a životaschopnou novou kolonii. Aniž by čekal na formální smlouvu s Barmánci, vyhlásil Dalhousie 20. prosince 1852 anexi Dolní Barmy. Na barmském dvoře svrhla mírová strana krále Pagana a několik měsíců po anexi Dolní Barmy byl korunován nový král Mindon. Při mírových jednáních se král Mindon marně snažil získat zpět bohaté týkové lesy, které zabrali Britové.
TŘETÍ ANGLICKO-BARMSKÁ VÁLKA V ROCE 1885
Na konci 70. let 19. století, v době, kdy Francie upevňovala svou moc nad Vietnamem, Laosem a Kambodžou, začali politici a úředníci v Británii a Indii uvažovat o intervenci do zbytků barmského království. Obávali se francouzského vlivu v Barmě a s podezřením pohlíželi na barmské mise v evropských hlavních městech. Současně se Britové stále více zajímali o možnost obchodování s Čínou přes Barmu. Někteří úředníci dokonce považovali Barmu za „dálnici do Číny“. Barmská ekonomika, kdysi žárlivě střežená merkantilistickými králi, se otevřela britskému obchodu.
Nezkrotná expanze britského obchodu však znamenala, že barmské ústupky britským obchodníkům nikdy nešly dostatečně rychle a daleko. Britští obchodníci si vytvořili velký zájem o obchod s rubíny, týkovým dřevem a ropou ze severní Barmy. V obchodních smlouvách z let 1862 a 1867 bylo v Barmě zavedeno neformální impérium. Barmská koruna v posledních letech před začátkem třetí války přijala politiku zaměřenou na rozvoj přátelských vztahů s evropskými soupeři Británie, včetně Francie a Itálie. V roce 1878, po smrti krále Mindona, nastoupil na trůn jeho syn Thibaw. Po dalším obchodním sporu v roce 1885 a v obavách z rostoucího francouzského vlivu v Barmě se lord Randolph Churchill, státní tajemník pro Indii, rozhodl vtrhnout do Horní Barmy a sesadit Thibawa. Válka začala 14. listopadu 1885 a o čtrnáct dní později bylo po téměř nekrvavém tažení obklíčeno hlavní město Mandalaj a král se vzdal. Thibaw byl poslán do exilu v Indii a Britové převzali kontrolu nad Barmou.
viz též Barma, britská; Impérium, britské.
BIBLIOGRAFIE
Hall, D.G.E. A History of South-east Asia, 4th rev. ed. London: Macmillan, 1981.
Pollak, Oliver B. Empires in Collision: Anglo-barmské vztahy v polovině devatenáctého století. Westport, CT: Greenwood Press, 1979.
Wilson, Horace Hayman. Narrative of the Burmese War, in 1824-25 (Vyprávění o barmské válce v letech 1824-25). London: W.H. Allen and Co., 1852.
.