Anna Harriet Edwards Leonowens

Lidová postava. Současné vědecké poznatky uvádějí, že Anna se narodila jako Anna Harriet Edwardsová v roce 1831 v Indii britskému otci Thomasi Edwardsovi, truhláři, a napůl britské, napůl východoindické matce Mary Anne Glasscottové. V roce 1849 se Anna seznámila s úředníkem Thomasem Leonem Owensem a provdala se za něj. Po smrti jejich prvního dítěte opustili Indii. Nakonec se jim narodily další dvě děti, Avis a Louis. Když si její manžel našel práci v Malajsii jako ředitel hotelu, rodina tam odcestovala s ním. V roce 1859 zemřel v Penangu ve věku 33 let na apoplexii a Anna zůstala chudou vdovou. Aby se uživila, otevřela v Singapuru školu pro děti britských důstojníků. Když se ukázalo, že její škola je finančně nedostatečná, přijala nabídku siamského konzula na místo učitelky angličtiny na siamském dvoře. Král Mongkut byl osvícený a kultivovaný muž, který pro Siam znamenal průlom už jen tím, že přišel s myšlenkou vzdělávat své ženy a děti. Annina dcera byla řádně poslána do školy v Británii, zatímco ona se synem cestovala na své nové místo v Bangkoku. Ačkoli její život na siamském dvoře, jak jej líčí populární média, je nepochybně přehnaný, pravděpodobně skutečně měla na děti, které učila, určitý vliv. Po dobu pěti let učila královské děti angličtinu, ale navzdory svému postavení u dvora ji tamní malá komunita britských emigrantů nikdy nepřijala. Jeden ze současníků popsal Annu jako „hloupou učitelku středního věku, která je napůl kastou“. Siam opustila v roce 1867, rok před Mongkutovou smrtí. Napsala novému králi kondolenční dopis. Ten jí zdvořile odpověděl, ale nepozval ji zpět do Siamu. Poté odcestovala s Ludvíkem do Anglie. Zůstal tam ve škole a Avis doprovázela svou matku do Ameriky. Anna se snažila živit přednáškami a psaním o svých cestách. Její nástup do spisovatelské branže nebyl nijak zvlášť úspěšný. V roce 1867 se Anna přestěhovala do Halifaxu v Novém Skotsku, kde se angažovala ve vzdělávání žen a byla sufražetkou. Byla jednou ze zakladatelek Nova Scotia College of Art and Design. Anna zemřela v roce 1915 a byla pohřbena na hřbitově Mount Royal v Montrealu v Quebecu. Po roce 1940 napsala spisovatelka Margaret Landonová beletristické zpracování původních pamětí Leonowensové, po němž se příběh Anny a jejího pobytu v Siamu stal velmi populárním. Rychle byl natočen film Anna a král Siamu, který si dovolil více volnosti v přesnosti než dokonce Anna; a následoval muzikál, který provedl ještě drastičtější změny. Všechny filmy natočené podle těchto spisů byly v Thajsku (dříve Siamu) dlouho zakázány kvůli historické nepřesnosti a tomu, co thajská cenzura vnímá jako neúctu k panovníkovi. Anniným vnukem byl herec Boris Karloff.

Lidová postava. Současná odborná literatura uvádí, že Anna se narodila jako Ann Harriet Edwardsová v Indii v roce 1831 britskému otci Thomasi Edwardsovi, truhláři, a napůl britské, napůl východoindické matce Mary Anne Glasscottové. V roce 1849 se Anna seznámila s úředníkem Thomasem Leonem Owensem a provdala se za něj. Po smrti jejich prvního dítěte opustili Indii. Nakonec se jim narodily další dvě děti, Avis a Louis. Když si její manžel našel práci v Malajsii jako ředitel hotelu, rodina tam odcestovala s ním. V roce 1859 zemřel v Penangu ve věku 33 let na apoplexii a Anna zůstala chudou vdovou. Aby se uživila, otevřela v Singapuru školu pro děti britských důstojníků. Když se ukázalo, že její škola je finančně nedostatečná, přijala nabídku siamského konzula na místo učitelky angličtiny na siamském dvoře. Král Mongkut byl osvícený a kultivovaný muž, který pro Siam znamenal průlom už jen tím, že přišel s myšlenkou vzdělávat své ženy a děti. Annina dcera byla řádně poslána do školy v Británii, zatímco ona se synem cestovala na své nové místo v Bangkoku. Ačkoli její život na siamském dvoře, jak jej líčí populární média, je nepochybně přehnaný, pravděpodobně skutečně měla na děti, které učila, určitý vliv. Po dobu pěti let učila královské děti angličtinu, ale navzdory svému postavení u dvora ji tamní malá komunita britských emigrantů nikdy nepřijala. Jeden ze současníků popsal Annu jako „hloupou učitelku středního věku, která je napůl kastou“. Siam opustila v roce 1867, rok před Mongkutovou smrtí. Napsala novému králi kondolenční dopis. Ten jí zdvořile odpověděl, ale nepozval ji zpět do Siamu. Poté odcestovala s Ludvíkem do Anglie. Zůstal tam ve škole a Avis doprovázela svou matku do Ameriky. Anna se snažila živit přednáškami a psaním o svých cestách. Její nástup do spisovatelské branže nebyl nijak zvlášť úspěšný. V roce 1867 se Anna přestěhovala do Halifaxu v Novém Skotsku, kde se angažovala ve vzdělávání žen a byla sufražetkou. Byla jednou ze zakladatelek Nova Scotia College of Art and Design. Anna zemřela v roce 1915 a byla pohřbena na hřbitově Mount Royal v Montrealu v Quebecu. Po roce 1940 napsala spisovatelka Margaret Landonová beletristické zpracování původních pamětí Leonowensové, po němž se příběh Anny a jejího pobytu v Siamu stal velmi populárním. Rychle byl natočen film Anna a král Siamu, který si dovolil více volnosti v přesnosti než dokonce Anna; a následoval muzikál, který provedl ještě drastičtější změny. Všechny filmy natočené podle těchto spisů byly v Thajsku (dříve Siamu) dlouho zakázány kvůli historické nepřesnosti a tomu, co thajská cenzura vnímá jako neúctu k panovníkovi. Anniným vnukem byl herec Boris Karloff.

Bio by: Iola

.