ANTAIOS

Řecká mytologie >> Bestiář >> Obři >> Antaeus (Antaios)

ANTAIOS (Antaeus) byl libyjský obr, který nutil pocestné procházející jeho zemí, aby se s ním utkali v zápase. Všechny přemohl a jejich lebky použil na zastřešení chrámu svého otce Poseidona.

Antaios byl synem Gaii ze Země a právě od ní čerpal svou nepřemožitelnou sílu. Když se s ním Hérakles střetl v ringu, Athéna mu poradila, aby obra při souboji zvedl ze země. Učinil tak a oslabený netvor mu dokázal rozdrtit žebra a zabít ho.

Řecké slovo antaios, které se skrývá za jeho jménem, znamená „postavený proti“ nebo „nepřátelský“.

Rodina ANTAEUS

Rodina

POSEIDON & GAIA (Apollodoros 2.115)
GAIA (Filostratos Starší 2.)
GAIA (Apollodoros 2.115)
GAIA (Apollodoros 2.115)
.21, Hyginus Fabulae 31)

OFFSPRING

A DAUGHTER (Pindar Pythian 9 str5)

ENCYCLOPEDIA

ANTAEUS (Antaios). 1. Syn Poseidóna a Ge, mocný obr a zápasník v Libyi, jehož síla byla nepřemožitelná, dokud byl ve styku se svou matkou zemí. Cizinci, kteří přišli do jeho země, s ním museli zápasit; přemožené zabil a z jejich lebek postavil Poseidonovi dům. Héraklés objevil zdroj jeho síly, zvedl ho ze země a rozdrtil ve vzduchu. (Apollod. ii. 5. § 11; Hygin. Fab. 31 ; Diod. iv. 17; Pind. Isthm. iv. 87, &c.; Lucan, Pharsal. iv. 590, &c.; Juven. iii. 89; Ov. Ib. 397.) Antaeův hrob (Antaei collis), který tvořil mírný pahorek ve tvaru člověka roztaženého v celé délce, byl až do pozdní doby ukazován poblíž města Tingis v Mauretánii (Strab. xvii. s. 829; P. Mela, iii 10. § 35, &c.) a věřilo se, že kdykoli byla část země, která jej pokrývala, odnesena, pršelo, dokud se díra opět nezasypala. Sertorius prý hrob otevřel, ale když nalezl kostru o délce šedesáti loktů, zděsil se a dal ji ihned znovu zasypat. (Strab. l. c.; Plut. Sertor. 9.)

2. Král Irasy, města na území Kyrény, kterého starověk někdy ztotožňoval s obrem Antaiem. Měl dceru Alceis neboli Barce, kterou slíbil tomu, kdo zvítězí v pěším závodě. Cenu vyhrál Alexidamus. (Pind. Pyti. ix. 183, &c., se Schol.)

Zdroj:

CITÁTY Z KLASICKÉ LITERATURY

Pindar, Pythijská óda 9 str5 – ep5 :
„Příběh, jak pro libyjskou nevěstu jeli do města Irasy, aby usilovali o ruku Antaiovy (Antaeovy) slavné dcery, dívky krásných vlasů. Mnohý udatný náčelník mužů z jejího rodu i mnohý cizinec ji hledal za nevěstu, neboť vskutku její krása byla obdivuhodná na pohled.
A velmi toužili utrhnout zralý plod krásného zraku Mládí, zlatavě korunovaného. Ale plánoval pro své dítě ještě slavnější sňatek, její otec si vzpomněl na příběh, jak Danaus kdysi dávno dosáhl v Argu pro osm a čtyřicet dcer před polednem nejrychlejšího sňatku. Postavil tam totiž celou shromážděnou společnost do cíle dostihového závodiště a vyhlásil, že všichni hrdinové, kteří přišli za nápadníky jeho dcery, musí zkouškou rychlosti chůze rozhodnout, která dívka pro každého z nich má být jeho nevěstou.
Tak i libyjský král takto vybranému ženichovi nabídl ruku své dcery. A na čáru ji postavil, ozdobenou ve všech jejích krásných šatech, aby byla cílem a konečnou výhrou; a všem prohlásil : „Ten muž, který se jako první, veden polem, dotkne dívčina roucha, si ji vezme za nevěstu. Pak se po dráze nejrychleji ze všech hnal Alexidamos ke své ceně, vznešené dívce, a skrze řady nomádských jezdců ji vedl za ruku.“

Platón, Zákony 796a (přel. Lamb) (řecký filosof 4. stol. př. n. l.) :
„Pomůcky, které zavedl Antaios (Antaeus) nebo Kerkyon (Cerkyon) v umění zápasu pro prázdnou slávu.“
„Všichni, kdož se o to pokoušeli, byli zklamáni.

Platón, Theaetetus 169b :
„Theaetetos (Theaetetus) : Zdá se mi, že hraješ spíše roli Antaiose (Antaea); nepustíš totiž nikoho, kdo se k tobě přiblíží, dokud ho nedonutíš, aby se svlékl a zápasil s tebou v hádce.“
Sókratés (Sókratés) : Tvé srovnání s…. Antaiosem obdivuhodně vykresluje mou stížnost; jenže já jsem urputnější bojovník než oni; neboť mnozí Héraklové (Héraklés)… silní muži slova, se se mnou utkali a mocně mě potrápili.“

Pseudo-Apollodorus, Bibliotheca 2. 115 (přel. Aldrich) (řecký mythograf C2. n. l.) :
„Postupoval Libyí, které vládl Poseidonův syn Antaios (Antaeus), který nutil cizince k zápasu a pak je zabíjel. Když byl Héraklés donucen, sevřel Antaiose v náručí, zvedl ho do vzduchu, oslabil ho a zabil. Stalo se totiž, že Antaios byl silnější, když stál nohama na zemi, proto o něm někteří říkali, že je synem Ge (Gaii, Země).“

Quintus Smyrnaeus, Pád Tróje 4. 436 a násl. (přel. Way) (řecký epos 4. stol. po Kr.) :
„Hned železnou tyč masivní a dlouhou z rychlé ruky se mnozí pokoušeli vrhnout, ale ani jeden Argivec nezvítězil, aby tu těžkou masu odhodil. Jediný Aias ji vymrštil ze své silné ruky… a všichni lidé žasli, když viděli, jak daleko z jeho ruky letí bronz, který sotva dva muži s námahou zvedli ze země. I ten Antaios (Antaeus) chtěl kdysi vrhnout, než ho silné ruce Héraklovy ovládly. Ten, s velkou kořistí vedle, Hérakles vzal a ponechal si jej k zábavě pro svou nepřemožitelnou ruku; později jej však daroval chrabrému Peleovi, jenž s ním slavně porazil krásnou věž Iliovu, a ten jej dal Achilleovi (Achilleovi).“

Quintus Smyrnaeus, Pád Tróje 6. 286 :
“ Tam se kutala Antaiosova (Antaeova) udatná síla, jenž ho vyzval k zápasu-zápasu; on v těch šlachovitých pažích, vysoko nad zemí zdvižených, byl rozdrcen k smrti.“

Diodorus Siculus, Historická knihovna 4. 17. 4 (přel. Oldfather) (řecký historik C1. př. n. l.) :
„Odplul tedy z Kréty (Kréty), Hérakles se nalodil v Libyi a ze všeho nejdříve vyzval na souboj Antaiose (Antaea), jehož sláva se rozkřikla po celém světě pro jeho tělesnou sílu a obratnost v zápase a proto, že měl ve zvyku usmrcovat všechny cizince, které v zápase porazil, a v zápase s ním Hérakles toho obra zabil.“

Plutarchos, Život Theseův 11. Vydání: Sókratés, Život Thésea. 1 (přel. Perrin) (řecký historik C1. až C2. po Kr.) :
„Hérakles. Tento hrdina potrestal ty, kdo mu nabízeli násilí tak, jak se spikli, aby mu sloužili, a proto obětoval Bousirise (Busiris), k smrti utkal Antaiose (Antaeus), zabil Kyknose (Cycnus) v boji s jedním mužem a zabil Termera (Termerus) tím, že mu prorazil lebku.“

Filostratos Starší, Imagíny 2. 21 (přel. Fairbanks) (řecký rétor C3. stol. po Kr.) :
“ Antaios (Antaeus). Jemný písek, jaký se nachází na slavných zápasnických místech, ztvrdlý u pramene oleje, dva atleti, z nichž jeden si zavazuje uši a druhý si stahuje lví kůži z ramene, pohřební mohyly a pomníky a vyrytá písmena – to je Libye a Antaios, kterého Ge (Gaea, Země) porodila, aby dělal cizincům neplechu tím, že praktikoval, jak se mi zdá, pirátský styl zápasu. K obrovi, který tyto zápasy podnikal a ty, které zabil, pohřbíval v samotném zápasišti, jak vidíš, obraz přivádí Hérakla; ten už si zajistil zlatá jablka, která jsou zde zobrazena, a získal si slávu za svůj čin mezi Hesperidkami…. Aniž by poklekl, jak se říká, svléká se, aby se setkal s Antaiosem, a přitom ještě těžce oddychuje z cesty; jeho oči jsou upřeny k nějakému záměru, jako by přemýšlel o soutěži; a svůj hněv krotí, aby ho nepřivedl za hranice rozvahy. Ale Antaios, pohrdavý a nadutý pýchou, jako by Héraklovi říkal: „Vy děti ubohých lidí,“ nebo něco podobného, čímž svou drzostí potvrzuje vlastní odvahu.
Kdyby se Hérakles věnoval zápasení, jeho přirozené vlastnosti by se nelišily od těch, které jsou zobrazeny na obraze; je totiž zobrazen jako silný a vzhledem k tomu, že jeho tělo je tak symetricky vyvinuté, jako bohatě obdařený obratností; mohl by být dokonce obrem a postavou převyšovat člověka. Má červenou krev a zdá se, že jeho žíly jsou v porodních bolestech, jako by se do nich vkradla nějaká vášeň. Pokud jde o Antaiose, myslím, ţe se ho musíš bát, chlapče; podobá se totiž nějakému divokému zvířeti, je skoro tak široký jako vysoký a jeho krk je připojen k ramenům takovým způsobem, ţe většina ramen patří ke krku a paže jsou kolem dokola stejně velké jako ramena. Obdivuhodná hruď a břicho, které jsou „kované kladivem“, a skutečnost, že dolní končetina není rovná, ale neohrabaná, označují Antaiose za sice silného, ale svalnatého a málo obratného. Kromě toho je Antaios černý, zbarvený působením slunce. Takové jsou předpoklady těch dvou pro zápasnický zápas.
Vidíš je při zápase, či spíše v závěru jejich zápasu, a Hérakla v okamžiku vítězství. Svého soupeře však pokládá nízko nad zem, neboť Ge (Země) pomáhala Antaiovi v zápase tím, že se obloukem vztyčovala a znovu ho zvedala na nohy, kdykoli byl sražen k zemi. Hérakles si tedy nevěděl rady, jak se s Ge (Zemí) vypořádat, chytil Antaiose za střed těsně nad pasem, kde jsou žebra, a postavil si ho na stehno, stále svíraje jeho ruce kolem sebe; pak přitiskl vlastní předloktí na důlek Antaiova břicha, nyní ochablého a zadýchaného, vytlačil mu dech a zabil ho tím, že mu vrazil hroty žeber do jater. Nepochybně vidíš, jak Antaios sténá a vzhlíží ke Geovi (Zemi), který mu nepomáhá, zatímco Hérakles je silný a usmívá se nad svým úspěchem. Nedívej se nedbale na vrchol hory, ale předpokládej, že bohové tam mají místo, odkud se na zápas dívají; neboť, všimni si, je tam namalován zlatý oblak, který jim slouží, jak se domnívám, jako baldachýn; a sem přichází Hermes, aby navštívil Hérakla a korunoval ho, protože shledává, že Héraklés hraje svou roli v zápase tak dobře.“

Filostratos Starší, Imagíny 2. 22 :
“ Zatímco Hérakles po vítězství nad Antaiosem (Antajem) spí v Libyi, vrhnou se na něj Pygmejové (Pygmejové) s proklamovaným úmyslem pomstít se Antaiovi; tvrdí totiž, že jsou Antaiovi bratři, chlapíci s vysokým duchem, vskutku ne atleti, ani jemu rovní v zápase, ale zrozeni ze země (gêgenes) a kromě toho dosti silní, a když vystupují ze země, písek se vlní ve vlnách…“. Zde postupují proti Héraklovi a chtějí ho zabít ve spánku … . On zatím spí na měkkém písku, neboť v zápase na něj dolehla únava; a naplněn spánkem, s otevřenými ústy, hluboko v hrudi plnými doušky dýchá… . Také Antaios tam leží, ale zatímco umění maluje Hérakla jako živého a hřejivého, Antaiose představuje jako mrtvého a seschlého a opouští ho Ge (Géa, Země).“

Ovidius, Heroidy 9 . 67 a dále (přel. Showerman) (římská poezie C1. př. n. l. až C1. n. l.) :
“ „Antaios by strhl z tvrdého krku turbanové pásky, aby necítil hanbu, že podlehl nemužnému nepříteli.'“

Propertius, Elegie 3. 22 (přel. Goold) (římská elegie C1. př. n. l.) :
„Stopy v prachu, kde zápasili Herkules a Antaeus.“

Plinia starší, Přírodopis 5.
„Známky v prachu, kde zápasili Herkules a Antaeus“. 3 (přel. Rackham) (Římská encyklopedie C1. stol. po Kr.) :
„o němž staří spisovatelé vyprávějí nejpodivuhodnější legendy: zde stál Antaeův palác a dějiště jeho zápasu s Herkulem a zde byly zahrady Hesperidek.“

Statius, Thébaj 6. 894 ff (přel. Mozley) (římský epos C1st n. l.) :
„Herkules pevně držel v náručí zpoceného Libyjce zrozeného ze země , když našel lest a vytrhl ho do výšky, nenechal mu naději na pád a nedovolil mu dotknout se ani koncem nohy jeho matky země.“

ANCIENTNÍ ŘECKÉ UMĚNÍ

PŘEKLADY

ŘECKÝ

ŘÍMSKÝ

BIBLIOGRAFIE

Kompletní bibliografie překladů citovaných na této stránce.

.