Anthony Bourdain vrhl jiné světlo na Blízký východ

(CNN) Anthony Bourdain přiblížil kuchyně z celého světa divákům, kteří by o nich jinak nikdy neuvažovali. V jeho pořadech však šlo vždy o mnohem víc.

Po pátečním oznámení jeho úmrtí si mnozí komentátoři povšimli Bourdainovy schopnosti vyprávět širší příběhy o historii a kultuře dané země optikou jejího jídla. Obyvatelé zemí, které byly předmětem jeho filmů, častěji než jindy poznamenávali, jaký vhled zprostředkoval zbytku světa.

Bourdain měl zvláštní vliv na Blízkém východě – natočil nezapomenutelné filmy v Íránu, Libanonu, Izraeli a na palestinských územích. Lidé na Blízkém východě si v pátek všimli, jak dokázal vyprávět příběhy, které přesahovaly povrchní obraz vykreslovaný každodenním zpravodajským cyklem.

Bourdain se během své televizní kariéry – pro pořad „Parts Unknown“ stanice CNN a dříve pro Travel Channel – na Blízký východ mnohokrát vrátil. Zdá se však, že právě libanonské hlavní město Bejrút ho obzvláště poznamenalo, když jednou napsal, že uvažuje o tom, že po tomto městě pojmenuje svou novorozenou dceru.

Bejrút

Bourdain si Bejrút zamiloval poté, co se v roce 2006 vrátil z natáčení jedné z epizod svého předchozího pořadu „No Reservations“. Se svým štábem byl ve městě 24 hodin, když uvízl v počátcích libanonsko-izraelského konfliktu. Byli zachráněni a převezeni na Kypr, odkud odletěli domů.

V pořadu „Parts Unknown“ se Bourdain do Bejrútu vrátil v roce 2015 a ve svých poznámkách z terénu se ohlédl za svou první cestou a za tím, jak ho inspirovala k tomu, aby dělal televizi jinak.

„Jednoho dne jsem dělal televizi o jídle a pití. Druhý den jsem sledoval, jak z okna mého hotelu přes vodu vyhazují do povětří letiště, na kterém jsem před několika dny přistál.

„Odjížděl jsem z té zkušenosti hluboce rozhořčený, zmatený – a odhodlaný dělat televizi jinak než předtím. Nevěděl jsem, jak to udělám a jestli mi to moje tehdejší televize dovolí, ale dny šťastných konin – povznášející shrnutí na konci každého pořadu, reflexivní zařazení scény s jídlem do každého dějství – to skončilo právě tam.“

Dodal: „Naše bejrútská zkušenost mi nedala iluze o tom, že jsem novinář. Jen jsem viděl, že existují i jiné skutečnosti než to, co jsem měl na talíři, a tyto skutečnosti téměř nevyhnutelně ovlivňovaly to, co bylo – nebo nebylo – k večeři. Ignorovat je mi připadalo obludné.“

„A přesto jsem si Bejrút už zamiloval. Všichni jsme se zamilovali – všichni z mé posádky. Jakmile jsme přistáli a zamířili do města, nastala reakce, kterou mohu popsat jen jako feromonickou: To místo prostě krásně vonělo. Jako místo, které si zamilujeme.“

Anthony Bourdain miloval Bejrút tak moc, že uvažoval o tom, že po městě pojmenuje svou dceru.

Ramsay Short, který pro Bourdaina pracoval jako fixer a objevil se ve třech jeho bejrútských pořadech, popsal Bourdaina jako chladnokrevného, když se objevila zpráva, že Izrael bombardoval ranvej bejrútského letiště. Nebyl to začátek války, ale znamenalo to první velkou eskalaci, která ji změnila z potyčky na plnou konfrontaci.

„Kupodivu nebyl příliš vyděšený. Dokázal situaci zvládnout. Zbytek programu byl o čekání na americkou námořní pěchotu, aby ho odtamtud dostala,“ řekl Short pro CNN.

Short také hovořil o náklonnosti, kterou Bourdain pociťoval k Libanoncům, a o tom, jak byla opětována.

„Libanonci ho objali a oni mu to oplatili, a to bylo něco, co ho v té době opravdu dostalo. Když viděl, co se stalo během izraelského bombardování, byl ohromen a připadalo mu to nesmírně bolestné a stačilo mu to k tomu, aby se chtěl vrátit – nejen jednou, ale ještě dvakrát.“

Část toho, co Short na Bourdainovi nejvíce obdivoval, byla jeho schopnost ukázat místa, s nimiž se může ztotožnit každý.

„Přijel a viděl tuto vzkvétající zemi jako příklad toho, čím by mohla být, nebýt všeho toho chaosu, války a nejistoty. Byl prostě tak fascinován.“

Řekl, že si myslí, že lidé si Bourdaina spojili, protože byl upřímný a opravdový a vždy říkal to, co si myslel.

„O tom není sporu. To je něco, co lidi opravdu oslovuje,“ řekl Short.

„Máte pocit, že s tím člověkem máte vztah, že je to váš nejlepší přítel. Jeho vtip a humor a jeho schopnost najednou v nepříjemné situaci říct jednu věc, která dokáže uvolnit celou místnost. Každý má rád někoho, kdo vás dokáže rozesmát.“

Irán

Když Bourdain v roce 2014 navštívil Írán, řekl, že se vrátil se zmateným obrazem země, protože to, co zažil, bylo v takovém rozporu s tím, jak tuto zemi chápal z vize, kterou mu vykreslila americká vláda.

Napsal: „To, co jsme viděli, s čím jsme se vrátili, je hluboce matoucí příběh. Protože Írán, který vidíte zevnitř, jakmile se projdete ulicemi Teheránu, jakmile se setkáte s Íránci, je úplně jiné místo než Írán, který znáte ze zpráv. Nikde jinde, kde jsem byl, nebyl tak extrémní rozpor mezi tím, co člověk vidí a cítí od lidí, a tím, co vidí a slyší od vlády.“

Pokračoval: „Řekl jsem, že Írán je nejvstřícnější a nejproameričtější místo, jaké jsme kdy natočili, a je to pravda: v Teheránu, navzdory tomu, že stojíte před obrovskou vrčící nástěnnou malbou s nápisem ‚SMRT AMERICE!‘ jsme zjistili, že se k vám cizinci obvykle chovají lépe – což znamená úsměvy, nabídky pomoci, zvědavé pokusy o konverzaci v omezené míře anglicky, pozdravy a projevy všeobecné dobré vůle – než kdekoli v západní Evropě.“

Anthony Bourdain prohlásil, že Írán je nejvíce proamerické místo, kde kdy natáčel.

Dodal: „Tento svět není černobílý – i když by ho tak lidé rádi vykreslovali. To není omluva za nic. Jen říkám, že krátký, úzký výsek Íránu, který vám v této epizodě Parts Unknown předkládáme, je jen jednou částí mnohem hlubšího, mnohotvárného, velmi starého a velmi složitého příběhu. Stejně jako cokoli tak starobylého a krásného, jako je Perská říše, stojí, myslím, za to podívat se dál. Ale je to také místo, které vás může jeden den zahřát u srdce a druhý den vám ho zlomit.“

Iránci, včetně některých žijících v jiných částech světa, Bourdaina na Twitteru chválili za to, že jejich zemi zachytil v jiném světle, než jak o ní obvykle referují západní média a jaká je vládní rétorika.

Jeruzalém, Západní břeh Jordánu a Gaza

Bourdainova cesta do Jeruzaléma, na Západní břeh Jordánu a do Gazy v roce 2013 byla asi jeho nejkontroverznější. A on věděl, že taková bude.

Tento díl zahájil výrokem: „Na konci této hodiny mě mnozí budou považovat za sympatizanta teroristů, nástroj sionistů, sebenenávidějícího Žida, apologetu amerického imperialismu, orientalistu, socialistu, fašistu, agenta CIA a ještě něco horšího.“

Při popisu oblasti uvedl: „Mám pocit, že se mi to nelíbí: „

Anthony Bourdain se prochází po rybím trhu v Gaza City.

Bourdain se přesto vydal zjistit, odkud pochází felafel a kdo dělá nejlepší humus. Zatímco to byla jeho kulinářská mise, epizoda se odvíjela jako promyšlené zkoumání izraelsko-palestinského konfliktu.

„Všichni si s sebou na cesty bereme věci – své předsudky, svůj osobní systém přesvědčení, celou váhu svých životních zkušeností,“ řekl. „To se promítne do způsobu, jakým dané místo prožíváte. Ale ať už si myslíte cokoli a přinášíte si na toto místo jakákoli zavazadla, měli byste to vidět.“

Velká chvála na Bourdaina se snesla kvůli jeho pozornosti věnované Palestincům v této epizodě, stejně jako jeho slovům podpory palestinskému lidu.

Diana Buttuová, palestinsko-kanadská právnička zabývající se lidskými právy, která pracovala na mírovém procesu, v pátek po zprávě o Bourdainově smrti zveřejnila na Twitteru jeho citát: „Svět navštívil palestinský lid mnoha strašnými věcmi, ale žádná z nich není hanebnější než okrádání o základní lidskost.“ Byl součástí děkovné řeči, kterou Bourdain pronesl v roce 2014 při předávání ceny Muslimské rady pro veřejné záležitosti.

Buttu pro CNN uvedla, že oceňuje způsob, jakým Bourdain vnímal Palestince jako lidi, a ne jako pouhá čísla v konfliktu.

„Když sem Bourdain přijel, bylo to velmi osvěžující. Bylo velmi objevné, že po odvysílání segmentu a když mluvil o Palestincích, že nezapomněl zmínit otázku dehumanizace, že Palestinci byli zbaveni své lidskosti,“ řekla CNN Buttuová.

„Viděl Palestince jako lidské bytosti – je smutné, že to musíme říkat v dnešní době, že nás někdo viděl jako lidské bytosti, ale on to udělal a to pro mě bylo velmi silné.“

„Nemiloval jen jídlo, ale všechny věci, které jídlo obklopují – lásku, lidskou kulturu, tradice. Bylo to silné, protože přinášel svou lásku a vášeň k jídlu a spojil ji s příběhem o palestinské deprivaci.“