Antiglobalizační pandemie

Pandemie koronavirů může tento trend ještě prohloubit. Larry Brilliant, jeden z předních světových epidemiologů, poznamenal, že pandemie „znovu vytvářejí hranice zemí“. Jinými slovy, ohrožují otevřené hranice a globální obchod a vedou k tomu, že se národy obracejí dovnitř.

Jedním z obzvláště nebezpečných jevů je ochota vlád odvolávat se na mimořádné pravomoci, aby si vyhradily základní zdravotnické vybavení pro národní použití – například prezident Donald Trump použil zákon o obranné výrobě – v neposlední řadě proto, že to může být sebezničující. Zabráněním obchodu například se součástkami ventilátorů se tak přeruší mezinárodní dodavatelský řetězec, čímž se zhorší situace všech zemí, protože se sníží počet přístrojů, které lze vyrobit na celém světě.

Otázkou je, do jaké míry budou obchodní partneři ochotni odpustit a zapomenout, až pandemie skončí.

V souvislosti s pandemií již v USA zesílila protičínská rétorika, a to jen několik měsíců poté, co se vztahy mezi zeměmi začaly opět oteplovat.

Mezitím se znovu probudilo napětí v Evropské unii, protože orgány jednotného trhu se snaží formulovat uspokojivou reakci na mimořádnou zdravotní situaci a hospodářské škody, které virus napáchal na celém kontinentu – dokonce i přesvědčení italští zastánci unie si to rozmýšlejí.

Na celém světě byly kdysi volně otevřené hranice uzavřeny. Pokud budou omezení zachována, utrpí migrace a s ní i tok potřebných dovedností a znalostí.

Krize také vrhla světlo na rostoucí význam technologií v globálním obchodu. Vlády jistě zaujmou k tomuto odvětví ještě majetničtější přístup a potenciálně stanoví větší omezení pro dovoz a vývoz technologií a pro přeshraniční činnost podniků. Trápení společnosti Huawei v USA by mohlo být jen ochutnávkou toho, jak studená válka by se ještě mohla v oblasti globálních technologií stát.

Pak je tu otázka mezinárodních dodavatelských řetězců. Během posledních desetiletí výrobci začali důvěřovat svým přeshraničním dodavatelským sítím a spoléhat na ně, aby maximalizovali efektivitu. Výrobci považovali za samozřejmost dodávky just-in-time, aby minimalizovali nutnost držet neekonomické zásoby. Možná budou muset tento přístup přehodnotit. Dodavatelské řetězce budou více lokalizované a roztříštěné, s větší vestavěnou redundancí.

A nejde jen o výrobce, ale také o vládu. Například britská Národní zdravotní služba byla také hnána k co nejtěsnějším hranicím efektivity, takže před pandemií trvale fungovala na 95 % kapacity, zatímco před o něco více než deseti lety to bylo 85 %. Každá vláda, která by si vzala z pandemie ponaučení, by se téměř jistě snažila v budoucnu vytvořit větší rezervu. Vytváření nadbytečných kapacit v tak významné části ekonomiky však bude jistě brzdit produktivitu země, a tím i její potenciální tempo růstu. Současně se země budou snažit posílit své domácí podniky v oblasti zdravotnictví a dodávek léčiv.

Pandemie zasáhla státní finance ze všech stran. Fiskální výdaje na podporu jednotlivců a firem prudce vzrostly, zatímco příjmy se s poklesem ekonomické aktivity snížily. Jakmile se podmínky normalizují, budou se vlády snažit získat část této fiskální půdy zpět.

Některé z těchto korekcí způsobu řízení světové ekonomiky jsou nezbytné. Je třeba vytvořit rezervy v dodavatelských řetězcích a základních službách. Nesmíme však dopustit, aby populismus zabil obchod, který je jedním z největších motorů lidského pokroku.