Antipapež Jan XXIII.

Mezi lety 1378 a 1417 došlo v církvi k velkému západnímu schizmatu. Předcházelo mu období známé jako Avignonský exil (1305 – 1378), kdy řada francouzských papežů přesídlila papežství do Francie. To bylo možné díky nestabilnímu politickému klimatu v Římě a francouzské většině mezi kardinály, z nichž mnohé vytvořil Klement V. (1305 – 1314), známý jako jeden z nejméně prozíravých papežů v dějinách. Mnozí se domnívali, že církev nepřežije, pokud se papežství nevrátí do Říma. Tam bylo jeho dědictvím pohřbení nejen svatých Petra a Pavla, ale i mnoha dalších apoštolů a mučedníků prvotní církve.

Gregor XI (1370 – 1378) vycítil důležitost návratu papežství do Říma. Z tohoto důvodu a přes nesčetné protesty své rodiny se Řehoř XI. skutečně vrátil do Říma uprostřed násilí a nepokojů, které byly tak výbušné, že se uchýlil do Agnani, kde zemřel v době, kdy se v Sarpaně konala mírová konference.

Gregorův velký odkaz spočíval v navrácení papežství do Říma. Na konci svého života byl naplněn předtuchou, že po jeho smrti dojde k velkému schizmatu. Řehoř měl pravdu.

Velké západní schizma nastalo v letech 1378-1417. Po smrti Řehoře XI. se papež Urban VI. stal prvním italským papežem po pětasedmdesáti letech. Konkláve, které ho zvolilo, se však stáhlo do Agnani, prohlásilo, že bylo zastrašeno italským davem, a oznámilo, že na jeho místo zvolilo druhého papeže, Klementa VII. Tak začalo schizma, které trvalo až do roku 1417. Pokus o anulování volby Urbana VI. a jeho nahrazení Klementem VII. vedl k tomu, že stejná konkláve zvolila soupeřící papeže. Výsledkem byla jedna linie papežů v Římě a druhá v Avignonu. Je důležité poznamenat, že církev považuje avignonské papeže za antipapeže, tedy ty papeže, kteří si nárokovali úřad, aniž by k tomu měli legitimní právo. Antipapež není, jak se někdy soudí, antikrist. Je to prostě nezákonně zvolený uchazeč o svatopetrský stolec.

V roce 1409 se koncil v Pise pokusil ukončit schizma, ale způsobil ještě větší zmatek, když odmítl jak avignonské, tak římské nároky na papežství a zvolil třetího papeže, Alexandra V.. Řehoř XII. byl římským uchazečem; Benedikt XIII. byl avignonským papežem, který byl později považován za antipapeže.

V roce 1408 byl kardinál Cossa (který ještě nebyl svatořečen) jedním z kardinálů, kteří se rozešli s Řehořem XII. a připojili se ke skupině dříve loajální Benediktu XIII. Společně zosnovali volbu papeže Alexandra V. Během Alexandrovy krátké vlády na něj měl Cossa největší vliv. Když náhle zemřel – a některé prameny uvádějí, že ho Cossa otrávil – pisánská strana kardinálů jednomyslně zvolila Cossu za jeho nástupce.

V té době byl vysvěcen na kněze a stal se protipapežem Janem XXIII. Jan měl k dispozici ozbrojené síly a podporu vládnoucího francouzského panovníka Ludvíka II. z Anjou. Navzdory třem uchazečům měl Jan XXIII. největší vliv a nejširší podporu. Podařilo se mu znovu se usadit v Římě, kde v roce 1412 svolal koncil, který byl slabě obsazen. Následovalo mnoho politických tahanic o podporu různých království, k nimž patřila Neapol, německá království a Francie.

V roce 1414 byl svolán koncil do Kostnice s výslovným cílem ukončit složité rozpory. Koncil se vyslovil pro abdikaci všech tří uchazečů. Řehoř XII. rezignoval. Německý král Zikmund se snažil Benedikta přesvědčit, aby odstoupil, ale ten to odmítl a odmítal i v roce 1417, kdy ho koncil opět prohlásil za sesazeného. Benedikt vzdoroval až do své smrti v roce 1423. Jan XXIII. uprchl a hledal útočiště ve Freiburgu. Doufal, že se mu podaří koncil narušit. Místo toho koncil vyhlásil svou nadřazenost nad papežstvím. Přivedli ho zpět jako vězně, soudili ho za simonii, křivou přísahu a hrubé pochybení a na dvanáctém zasedání ho sesadili. Nakonec se zřekl jakéhokoli nároku na papežský úřad. Byl držen ve vězení v Německu. V roce 1419 si vykoupil svobodu z prostředků poskytnutých Medicejskými.

V té době byl již Martin V. legálně zvolen. Jan XXIII (kardinál Cossa) se Martinovi podřídil a ten jej na oplátku jmenoval kardinálem biskupem v Tusculu (Frascati). Během několika měsíců zemřel.

Medicejští mu postavili velkolepou hrobku umístěnou v baptisteriu ve Florencii, jejíž součástí byly dokonce papežské insignie.

Brzy se objeví artefakt z let jeho antipapežství.