Anxiogenní

Anxiogenní nebo panikogenní látka je látka, která vyvolává úzkost. Tento účinek je na rozdíl od anxiolytických látek, které úzkost potlačují. Společně lze tyto kategorie psychoaktivních látek označit jako anxiotropní látky.

Anxiogenní účinky lze měřit např. pomocí testu s děrovanou deskou u potkanů a myší. K vyvolání úzkosti (anxiogeny) nebo paniky (panikogeny) se v experimentálních modelech používá řada látek. Mezi nejběžnější látky patří např: oxid uhličitý (jako karbogen), laktát sodný, kokain, substituované amfetaminy, kofein, L-DOPA, methylfenidát, modafinil, antagonisté GABA jako DMCM, FG-7142 a ZK-93426, serotonergní látky jako mCPP a LY-293,284, adrenergní látky jako yohimbin, psychoaktivní látky jako THC a LSD u citlivých jedinců, antipsychotika/antagonisté dopaminu jako ekopipam a reserpin a cholecystokinin (CCK) (zejména tetrapeptidové a oktapeptidové fragmenty CCK-4 a CCK-8). Bylo prokázáno, že laktát sodný podaný intravenózně vyvolává záchvaty paniky u osob s panickou poruchou, ale ne u osob bez takové anamnézy.

Negativní alosterický modulátor receptorů GABAA flumazenil může u osob s panickou poruchou vyvolat záchvaty paniky.

Anxiolytické látky mají opačný účinek: snižují úzkost. Nejběžnější skupinou anxiolytik jsou benzodiazepiny. Studie však naznačují, že benzodiazepiny mohou být z dlouhodobého hlediska anxiogenní. Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu jsou běžně předepisovaná antidepresiva, která dlouhodobě léčí úzkost. SSRI jsou však v krátkodobé léčbě akutních záchvatů paniky nebo akutní úzkosti neúčinné.