Aortoezofageální píštěl: přehled trendů v posledním desetiletí

Prošli jsme články o aortoezofageální píštěli (AEF) publikované od ledna 2009 do prosince 2018. Nejčastější příčinou AEF bylo pooperační onemocnění aorty, následované primárním aneuryzmatem aorty, požitím kosti a rakovinou hrudníku. Hrudní endovaskulární plastika aorty (TEVAR) byla nejčastější počáteční léčbou primárního onemocnění aorty spíše než náhrada štěpu. Sekundární AEF vznikla mezi 1 a 268 měsíci, respektive mezi 1 a 11 měsíci po počáteční terapii onemocnění aorty a hrudní rakoviny. TEVAR měl tendenci být upřednostňován před chirurgickou léčbou aortálních lézí z důvodu minimální invazivity a certifikované hemostázy. Naopak u lézí jícnu byla upřednostňována ezofagektomie za účelem odstranění infekčního zdroje. Obvykle byla zvolena kombinace operace aorty (TEVAR, náhrada štěpu nebo oprava) a jícnu (ezofagektomie, jícnový stent nebo oprava). Každá náhrada štěpu nebo ezofagektomie byla spojena s příznivou prognózou operace aorty nebo jícnu a kombinace náhrady štěpu a ezofagektomie obecně prognózu pozoruhodně zlepšila. Antibiotickou léčbu podstoupilo 65 pacientů, přičemž 20 pacientů dostávalo více antibiotik zaměřených na silný účinek a u 29 pacientů byl typ antibiotika popsán jako širokospektrý. Meropenem, vankomycin a flukonazol byly nejoblíbenějšími antibiotiky používanými k prevenci infekce štěpu nebo stentu. Závěrem lze říci, že náhradou štěpu a ezofagektomií lze u pacientů s AEF dosáhnout příznivé prognózy, ale k prevenci sepse po operaci může být nutná silná širokospektrá antibiotická léčba.