Apadravya: Jak mě bodli do penisu

Od Chada Hainese

Můj příběh začíná tak, jako u mnoha jiných: propíchnutím bradavek. Od kamarádky jsem slyšela, že to zvýší citlivost, a já jsem chtěla mít bradavky alespoň o trochu citlivější než kůži na loktech. Moje bradavky v minulosti vypadaly, jako by nikdy nebyly méně zábavné. Tak jsem si je nechala propíchnout obě a – voilà!!! – nové pocity při kousání rtů!“

Ale počkejte. Když tyhle malé barbíny dokážou tohle s mými bradavkami, co potom dokážou s mým (ehm) … údem? Nejsem tam dole v žádném případě znecitlivělá, ale rozhodně se cítím opačně než při dvou-pumpa-čumák. Někdy mi prostě trvá příliš dlouho, než vyvrcholím. Vím, že je to příliš dlouho, protože dosáhnu bodu, kdy mě to přestane bavit a začnu se dívat na hodiny a říkat si: „Za deset minut dávají American Horror Story. Doufám, že to stihnu zabalit.“ Někdy dokonce přemýšlím, jestli by mi prošlo, kdybych to předstírala.

Začala jsem si tedy dělat průzkum. Nejoblíbenější piercing do penisu je Prince Albert. Tento piercing, který údajně proslavil stejný člen královské rodiny, který zpopularizoval vánoční stromeček, je kroužek, který prochází spodní stranou penisu a vychází z otvoru pro moč. Sotva se dokážu podívat na obrázky Prince Alberta, aniž bych skrz zaťaté zuby nevysál vzduch, takže když jsem si přečetl, že si musíte sednout, abyste se vyčůrali, protože moč stříká všude kolem, rozhodl jsem se, že PA je pro mě důrazné „ne“. Tehdy jsem narazil na apadravju.

Apadravja prochází spodní stranou penisu, stejně jako Prince Albert, ale místo toho, aby oklikou vycházela z močové trubice, pokračuje dál, dokud se neobjeví nahoře na penisu. Tohle je to, co jsem chtěl – prostě přímočarý, bez zbytečných kudrlinek. Chtěl jsem, aby to byl vkusný piercing do penisu, a víte, co není vkusné? Stříkat močí po celé koupelně, jako by můj penis slyšel vtip k popukání a už to v sobě nedokázal udržet.

Věděl jsem přesně, kde si nechám udělat i vkusný piercing genitálií. Čekal mě výlet do Seattlu a kde jinde na světě bych si mohl udělat něco tak antiestablishmentového než v rodišti grungeové hudby a ve Starbucksu (protože co řekne „zatracenej chlap“ líp než moka za sedm dolarů se sójovým mlékem, i když nemám intoleranci na laktózu?)

V Seattlu jsem se nemohl dočkat, až to budu mít za sebou, než moje úzkost vzroste natolik, že už to nebudu chtít dělat a opustím Seattle s velkým případem lítosti nad nepoškozeným penisem. Tak jsem vytáhl telefon a vytáhl instrukce k tetovacímu a piercingovému salonu Pierced Hearts v univerzitní čtvrti. O pár minut později jsem zaparkoval a vešel dovnitř. Za pultem stál chlápek a bavil se se dvěma holkama o, já nevím, asi tetování.

Začal jsem listovat obřími plakáty s tetováním připevněnými na zdi, když vtom ke mně přistoupil druhý chlápek a zeptal se, jestli mi může pomoct. Okamžitě mě napadlo, že tohle přece nemusím dělat. Můžu předstírat, že jsem si jen přišel pro tetování, nechat si udělat náhodné tetování, odejít a nikdo nebude moudřejší, ale rychle jsem usoudil, že to je o něco absurdnější než můj skutečný záměr, a tak jsem vyhrkl: „Děláte apadravy?“

Chlapík za pultem řekl, že apadravy dělají. Ale neřekl to jen tak. Řekl to tak nějak pomalu a zvědavě. Odpověděl mi se stejnými emocemi a výrazem, jaký byste měli, kdyby se vás babička zeptala, jestli jste ten den pohnuli střevy. Musel si myslet, že jsem tam přišel udělat reportáž nebo tak něco. Mohlo to být mým nevinným výrazem, nebo možná tím, že neznám správný protokol piercingového salonu. Co se říká při vstupu do piercingového salonu? Je to „Vezmu si jednu apadravku, prosím!“? Protože přesně to jsem udělala. Jako bych si objednávala lístky do kina. Takže ten chlápek se na mě jen podíval a zeptal se, jestli mám nějaké otázky.

Neměla jsem. Udělal jsem si dostatečný průzkum a věděl jsem, že kdybych slyšel nějaké hrůzostrašné anekdoty, určitě bych se zbláznil. Vždyť jsem si málem nechal udělat tetování, než abych se zeptal na apadravu. Chlapík za pultem se představil jako Chris a nechal mě vyplnit papíry, protože Frank (chlapík, který se zabýval dívkami ze sesterstva) používal piercingovou místnost, aby jedné dívce propíchl nosní dírky.

Poté, co jsem vyplnila formuláře a slíbila, že nejsem opilá, nemocná a že jsem ten den vlastně jedla, se Chris vrátil, aby připravil piercingovou místnost, zatímco já si prohlížela další tetování. V tuhle chvíli jste mi mohli říct cokoli na světě a já bych vás neslyšel. Byla jsem příliš zaneprázdněná panikou a snažila se ji nedat najevo. Chtěl jsem, aby si Frank a Chris pomysleli: Jo, pro tohohle kluka je to nejspíš den jako každý jiný. Tenhle drsňák.

Když mě Chris přišel vést zpátky, myslím, že jsem si konečně uvědomil, že už jsem za hranicí slušňáckého útěku, a prostě jsem se s tím smířil. Nechal mě posadit se na židli, která se sklopila úplně dozadu, takže jsem ležel. Pak mě donutil rozepnout si kalhoty a stáhnout je dolů právě tak, aby měl přístup k plátnu, se kterým měl pracovat.

Dotýkat se mého ochablého penisu jiným chlapem rozhodně není pro tohohle drsňáka jen tak obyčejný den. Chris mi velmi důkladně vysvětlil, co se chystá udělat. Alespoň si myslím, že to udělal. Viděl jsem, jak se mu pohybují rty, a kýval jsem hlavou, ale ve skutečnosti jsem slyšel jen svůj vnitřní monolog, který opakovaně říkal: „Za chvíli tě bodnu do ptáka“. Chris mi řekl, že mě nechá několikrát se nadechnout a vydechnout a pak se mě zeptá, jestli jsem připravená. Znovu mě tedy očistil, nechal mě několikrát se zhluboka nadechnout a zeptal se, jestli jsem připravená. VELMI JISTĚ NEJSEM PŘIPRAVENÁ, ale nějak jsem řekla, že jsem. V tu chvíli jsem ucítil jehlu na spodní straně penisu a pomyslel jsem si: „Tohle opravdu štípe! Tohle-„

A v tu chvíli se to změnilo ze štípání na bezbožnou palčivou bolest a já už jsem nevydržel mlčet a začal jsem ze sebe vydávat srdceryvné „FFFFUUU-„, ale byl jsem přerušen, když mi Chris řekl, že jsem odvedl skvělou práci. Je konec? Ale já jsem ani nestihla dokončit svůj výrok! Chris je zázračný dělník!“

Ukončil to tím, že mi nasadil můj šperk (nejklasičtější z penisových barbín) a nechal mě se na něj podívat. Moc se mi to líbilo. Líbilo se mi to. Tohle už bylo víc než jen experiment na získání nového sexy-časového pocitu. Byl to fyzický důkaz, že jsem silnější, než jsem si myslel. Chris mi penis zabalil do chirurgické rukavice, aby se vytékající krev mohla hromadit jinde než v kalhotách. Pak mi řekl, abych zůstal sedět tak dlouho, jak budu chtít. Ne, chtěl jsem svůj krásný penis dostat do světa! Vyšel jsem tedy do Seattlu. (Poznámka na okraj: Možná se té rukavici smějete, ale fungovala! Kdyby nefungovala, vedla by k občerstvení na vrcholu Space Needle stopa skvrn od krve z penisu). Zavolal jsem sestře. Protože kdo bude asi nejvíc nadšený? Moje sestra, která je vdaná s dvojčaty a má dům na předměstí.

Té noci jsem si pečlivě očistil penis, než jsem ho pečlivě zastrčil do čistého spodního prádla a vlezl si do postele v hotelovém pokoji. Když jsem se druhý den probudil, překvapilo mě, kolik krve přes noc dál vytékalo. Byl nejvyšší čas na sprchu a nové kalhoty, takže jsem vyskočil z postele a šel do sprchy. Když jsem vyšel a osušil se, zahlédl jsem prostěradlo. Zabil snad někdo v mé posteli botou rodinku malých zvířat? No, nezbývalo mi nic jiného, než se z tohoto hotelu odhlásit dřív, než vyjde slunce, a na prostěradle objevili množství krve, které spadá někam mezi „menstruaci“ a „podříznuté hrdlo“.

Během několika následujících dní bylo krvácení stále slabší a slabší a já jsem nyní lépe dbal na ochranu prostěradel hotelového pokoje. (Není zač, Portlande!). Bolest byla po většinu času neuvěřitelně minimální. Výjimkou byly noční erekce. Neměl jsem tušení, jak aktivní je můj penis, když se nedívám, ale jakmile usnu, je nahoře a na ‚em! Možná tajně trénuje na maraton.

Jediné, co mohu říct, je, že teď bude vypadat mimořádně působivě, když protne cílovou čáru s činkou.

Tolik jsem se toho naučil od své apadravy. Dozvěděl jsem se, že penis hodně krvácí; dozvěděl jsem se, že Chris a Frank jsou úžasní lidé; dozvěděl jsem se, že moje vůle je silnější než strach z jehel, které mi vnikají do penisu. Neříkám, že všem doporučuji, aby si šli nechat propíchnout genitálie. Jen říkám, že někdy nejste tím, za koho jste se považovali, a někdy to může být docela fajn.“

—

CHAD HAINES pracuje jako zoolog pro různé instituce po celé zemi. Když se zrovna nestará o zvířata nebo nevysvětluje lidem, proč melluje tak, jak melluje, píše pro publikace jako Soundings, Forum a další akademické publikace, které ročně osloví desítky lidí. V současné době pracuje na sérii esejů o svém působení v zoologické zahradě. Sledujte ho na Twitteru @chadchaines