APITOXIN: CO JE TO A JAK EXTRAHOVAT VČELÍ JED

Úvod

Včelí jed neboli apitoxin je látka produkovaná včelami ve dvou žlázách a hromaděná ve váčku, který tvoří součást obranného aparátu.

Protože je žihadlo harpunovité, při bodnutí se u zvířat s pružnou kůží zachytí a snaha včely osvobodit se způsobí, že se váček s nahromaděným jedem a okolními svaly oddělí. Svaly se ještě nějakou dobu stahují, což vytlačuje jed z váčku, kde je uložen, do kanálku uprostřed žihadla a odtud do žihadla.

Tato látka je určena k obraně úlu a je přítomna u včelích dělnic a také u královny, i když „atrofované“ (bez žihadla); trubec nemá obranný aparát.

Včely dělnice při narození disponují nezralým jedem, který v průběhu jejich života v úlu dozrává a v době, kdy odcházejí pracovat mimo úl, je apitoxin dokončen v jedovém váčku a je biologicky aktivní, tj. schopný způsobit agresorovi zranění a/nebo smrt.

Tento úvod je platný pro pochopení různých systémů extrakce apitoxinu.

Systémy extrakce apitoxinu

Apitoxin se u lidí již dlouho používá jako způsob léčby bolesti „bodnutím“ přímo na místo utrpení. Na počátku 20. století však byla v Německu představena ampule s apitoxinem pro lidskou potřebu; způsob jeho získání spočíval v odstranění žihadel a jejich následné destrukci, smíchání v séru a pozdější filtraci.

V 80. letech 20. století byly vyvinuty systémy pro získávání apitoxinu pomocí elektrických podnětů včelám tak, že bodnou do skla, jed zde uložený se seškrábne. Takto se získává dnes.

Toto je obecně podstata výroby apitoxinu, má však mnoho proměnných, které jsou popsány níže.

Systémy pro extrakci apitoxinů se skládají z:

• Vysílač elektrických impulsů
• Drát
• Částice
• Sklo

Vysílač impulsů

Vysílač impulsů je zařízení, které vysílá elektrické impulsy s cílem podráždit včely, aby to vnímaly jako agresi, To spustí obranný instinkt včelstva, takže všechny „bránící se“ včely budou mít nutkání tohoto „agresora“ bodnout. Zařízení, které používáme, je schopno stimulovat až 40 mřížek najednou.

Kabeláž

Kabeláž je soubor zařízení (kabelů, konektorů, nástavců), které vedou elektrický impuls z vysílače do úlu.

Včelí úly

Včelí úly jsou zařízení umístěná v úlu k bodání včel, která se skládají ze dvou částí:

• V horní části, která je tvořena mřížkou z jemných nerezových drátků, jimiž protéká proud, je umístěno včelstvo
• Pod touto oblastí cirkulace proudu je jakási „krabička“, kde jsou umístěna skla

Skla

Skla: Ty jsou různě velké v závislosti na typu použité mřížky, obvykle nejsou silnější než 1,5 mm a včela v nich zanechává usazený jed, protože tímto materiálem nemůže proniknout. Na obrázku je vidět sklo podlepené latexem a kapky jedu (tmavší skvrny) pod ním.

Existují varianty této metody, zaměřme se na ty hlavní.

Metody sběru a extrakce včelího jedu

U dnes nejčastěji používané metody někteří výrobci umisťují mřížky dovnitř úlu (metoda vnitřní extrakce). Jiní, stejně jako my, je umisťují do vodovodního otvoru (externí metoda).

Vnitřní metoda (větší množství)

Výhodou vnitřní metody je, že získáte více jedu. Nevýhodou je, že musíme úl otevřít a navíc uvnitř úlu je větší podíl včel s nezralým jedem, a proto budeme mít pocit, že získáme velké množství látky, která později při léčbě pacientů zjistíme, že není tak účinná.

Vnější metoda (kvalitnější)

Používáme druhou metodu, vnější metodu. Výhodou vnějšího nebo poklepového způsobu je, že se snadno používá, nemusíme otevírat úl, snadno vidíme, co se děje. V neposlední řadě je získávaný jed převážně z dospělých včel, a tedy zralý, tj. biologicky aktivní jed, což se jasně odráží ve výsledcích našich ošetření.

Sklizeň

Protože pulzní vysílač může najednou nakrmit 40 mřížek, umístíme několik včelstev o tomto počtu včelstev v těsné blízkosti.

Při sklizni instalujeme do jednoho z nich zařízení, asi 40 mřížek s 80 skly, jejichž naplnění včelami v naší oblasti trvá asi 4-8 minut, a skla měníme tolikrát, kolikrát je to možné (až 4-5). Přibližně po 40 minutách je včelstvo „vyčerpáno“, je čas posbírat vybavení a přesunout se na jiné včelstvo v okolí.

Za jedno dopoledne můžeme sklidit asi 400-500 sklenic (s naší včelou). Asi 20 dobrých sklenic, tj. asi 10 včelstev, může dát 1 g kvalitního jedu. Pokud sklenice 2-3krát vyměníme, můžeme za 1 hodinu sklidit 8-12 g vynikajícího jedu z asi 40 včelstev.

Extrakce

Způsob získávání jedu se také liší, někteří lidé sklizené sklenice ihned seškrábnou, získají pastu z jedu, kterou nechají zaschnout v chladu pod 0º C. Jiní, stejně jako my, ji nechají zaschnout na chladném místě. Jiní, stejně jako my, nechávají jed na skle zaschnout a pak ho seškrábnou, čímž získají bílý prášek, který pak skladují v tmavých sklenicích a uchovávají v chladu pod 0 °C.

Naše sklenice jsou malé, asi 11 x 11 cm, což nám umožňuje lepší manipulaci při seškrabávání jedu. Především je však můžeme přikrýt latexem, takže včela ukládá apitoxin v prostoru, který je chráněn před vzduchem, před včelím trusem, před kouřem, který používáme (je to jediná metoda, která umožňuje použití kuřáka).

Množství jedu získaného těmito různými extrakčními metodami je různé, závisí na druhu včel, ročním období, stavu včelstva, denní době atd. Všichni výrobci mají představu, že pokud se zabýváme výrobou toho či onoho, čím více toho vyrobíme, tím lépe pro nás.

Musíme však vědět, že tato látka, apitoxin, bude použita k léčebným účelům, a proto musí být na prvním místě především kvalita, která jde ruku v ruce se správnou praxí řízení, a účinnost této látky u pacientů.

Doktor Pablo Capdebila

Dokument o včelím jedu

Doktor Pablo Capdebila hovoří o apitoxinu. Od min. 7:40 do min. 17:00.

.