Apnoe nedonošených dětí neboli spánková apnoe u nedonošených dětí
Apnoe nedonošených dětí (AOP) – klinický termín pro spánkovou apnoe u nedonošených dětí – je zdravotní stav, při kterém se u dětí narozených dříve, než je typická doba těhotenství, vyskytují epizody zástavy dechu.
Podle Pediatrics, oficiálního časopisu Americké pediatrické akademie, je apnoe nedonošených dětí náhlá zástava dechu, „která trvá nejméně 20 sekund nebo je doprovázena bradykardií nebo … cyanózou … u dítěte mladšího než 37 týdnů gestačního věku“.“1 (Bradykardie znamená pomalou srdeční frekvenci; cyanóza je modrý nebo fialový odstín kůže způsobený nedostatkem kyslíku).
Apnoe nedonošených: Podle webových stránek Children’s Healthcare of Atlanta je spánková apnoe u předčasně narozených dětí běžná. „Předčasně narozené děti, zejména ty, které se narodily o více než sedm týdnů dříve (před 32. týdnem těhotenství), mají často apnoe,“ uvádí se na webových stránkách.
A skupina Apnea-of-Prematurity Group, sdružení lékařů zabývajících se výzkumem spánkové apnoe u nedonošených dětí, v časopise Pediatrics napsala, že apnoe nedonošených dětí „je nejčastějším a často se opakujícím problémem u dětí s velmi nízkou porodní hmotností“, vyskytuje se u necelé poloviny nedonošených dětí a je „téměř univerzální“ u dětí, které při narození váží méně než 1 000 gramů.2
Apnoe „se může vyskytnout pouze jednou denně nebo mnohokrát denně,“ dodává přehled Children’s Healthcare of Atlanta. „Čím je dítě nezralejší, tím častěji se apnoe objevují.“
Článek Pediatrics opakuje myšlenku, že apnoe nedonošeného dítěte často ustoupí, jakmile dítě vyroste. „Obvykle ustává do 37. týdne postmenstruačního věku, ale může přetrvávat i několik týdnů po termínu porodu, zejména u dětí narozených před 28. týdnem těhotenství“. Článek dodává, že některé „extrémní epizody“ mohou trvat až do 43. týdne věku (datováno nikoli od porodu, ale od počátku početí).
Apnoe nedonošenosti:
Podle výše uvedeného prohlášení skupiny Apnea-of-Prematurity Group „neexistuje shoda ohledně délky trvání apnoe, která by měla být považována za patologickou“. Rovněž „neexistuje shoda“ ohledně toho, co „představuje důležitou událost apnoe“. A přestože události apnoe reagují na léky a fyzikální zásahy, není zatím známo, zda tyto zásahy „mají nějaké dlouhodobé účinky“.
„Lékaři často používají neznačkové léky, které byly schváleny pro gastroezofageální refluxní onemocnění, které je u nedonošených dětí běžné, s přesvědčením, že tato léčba má také vliv na AOP, ačkoli tato souvislost nebyla nikdy prokázána,“ dodává skupina.
Tito odborníci však připouštějí, že navzdory těmto nejasnostem ohledně léčby apnoe nedonošených dětí „není možné neposkytovat žádnou léčbu, když kojenec přestane dýchat na jednotce intenzivní péče.“
Dodávají: „Okamžité a neodolatelné nutkání reagovat na apnoe je částečně založeno na nejistotě ohledně toho, co přesně apnoickou epizodu způsobuje a zda neznámý příčinný faktor může také poškodit mozek nebo jiné systémy a vyvolat dlouhodobý účinek na neurologický vývoj.“
Připouštějí také, že „je možné, aby se v případě apnoické epizody objevily příčiny, které by mohly poškodit mozek nebo jiné systémy a vyvolat dlouhodobý účinek na neurologický vývoj“.