Aporie

Definice aporie

Aporie je řečnická figura, při níž mluvčí klade otázku jako výraz pochybností, obvykle o tom, jak v určité situaci postupovat. Aporie je tedy řečnická otázka, v níž je pochybnost obvykle předstírána, aby v posluchači nebo čtenáři vyvolala zamyšlení nad tím, jak bude mluvčí nebo vypravěč jednat. Výpověď také umožňuje mluvčímu nahlas zkoumat různé možnosti a zvažovat pro a proti.

Slovo aporie pochází ze starořeckého slova ἀπορία (aporia), v němž znamená „bez průchodu“. Definice slova aporie se v průběhu času měnila a zahrnovala významy jako „bezvýchodná situace“, „být bezradný“ a „záhada“. Nyní má definice jak v rétorice, tak ve filozofii; v rétorice je tento postup znám také jako dubitatio. Ve filozofii může být aporií jakýkoli hlavolam, který vzniká na základě věrohodných, avšak nekonzistentních premis.

Obvyklé příklady aporie

Aporie je běžná rétorická technika, kterou řečníci používají ve svých projevech. Zde je několik příkladů aporie od slavných řečníků:

Nejsem na rozpacích ohledně informací o vás a vaší rodině; ale jsem na rozpacích, kde začít. Mám vyprávět, jak tvůj otec Tromes byl otrokem v domě Elpiase, který vedl základní školu poblíž Théseova chrámu, a jak nosil okovy na nohou a dřevěný obojek na krku? Nebo jak tvá matka praktikovala svatební obřady za denního světla v přístavku vedle Héróse, kostěje, a tak tě vychovala, abys hrál v tableaux vivants a vynikal v menších rolích na jevišti?“

-Demosthenes, řeč „O koruně“

Jsou tací, kteří se vyznavačů občanských práv ptají: „Kdy už budete spokojeni?“

Demosthenes, řeč „O koruně“. Nikdy nemůžeme být spokojeni, dokud bude černoch obětí nevýslovných hrůz policejní brutality.

-Martin Luther King, Jr. „I have a dream“ speech

V kosmu zatím neexistují žádné spory, žádné předsudky, žádný národnostní konflikt. Jeho nebezpečí jsou nám všem nepřátelská. Jeho dobytí si zaslouží to nejlepší od celého lidstva a příležitost k mírové spolupráci se mnohdy už nikdy nenaskytne. Ale proč, říkají někteří, zrovna Měsíc? Proč jsme si ho zvolili za svůj cíl?“

-John F. Kennedy, projev „Rozhodli jsme se letět na Měsíc“

Od dne, kdy jsem nastoupil do úřadu, mi bylo řečeno, že řešení našich větších problémů je příliš ambiciózní. Takové úsilí by bylo příliš sporné. Bylo mi řečeno, že náš politický systém je příliš zablokovaný a že bychom měli věci na chvíli odložit. Pro ty, kteří to tvrdí, mám jednu jednoduchou otázku: Jak dlouho bychom měli čekat? Jak dlouho by měla Amerika odkládat svou budoucnost?

-Barack Obama, Zpráva o stavu Unie 2010

♦

♦

♦

Význam aporií v literatuře

V dílech řeckých filosofů Platóna a Aristotela lze nalézt četné příklady aporií, stejně jako v poststrukturalistických textech Jacquese Derridy a Luce Irigarayové. Derrida se domníval, že aporie ve filozofii představují důležité paradoxy lidské situace. V literatuře některé příklady aporií skutečně uvažují o podobných paradoxech. Existuje však mnoho rétorických příkladů aporií, v nichž promlouvající postava může chtít prozkoumat různé možnosti v dané situaci.

Příklady aporií v literatuře

Příklad č. 1

HAMLET: Být či nebýt – toť otázka:
Zda ‚tis noble in the mind to suffer
The slings and arrows of outrageous fortune,
Or to take arms against a sea of troubles,
And, by opposing, end them. Zemřít, spát –
už ne – a spánkem říci, že končíme
bolest srdce a tisíce přírodních otřesů
, jichž je tělo dědicem – to je dovršení
, jež je třeba si vroucně přát. Umřít, spát-
Spat, snad snít. Ano, v tom je ten háček,
neboť v tom spánku smrti, jaké sny nás mohou potkat,
když se odlepíme od smrtelného kožichu,
musí nás zastavit. Tam je ta úcta
, která z tak dlouhého života dělá pohromu.

(Hamlet Williama Shakespeara)

Možná nejznámější příklad aporie v celé literatuře pochází ze slavného Hamletova monologu „být či nebýt“ z tragédie Williama Shakespeara. Hamlet začíná svou řeč úvahou, kterou ze dvou možností se má řídit – zda pokračovat v existenci, nebo si vzít život. Tuto otázku klade sám sobě – a také publiku -, aby důkladně prozkoumal výhody a nevýhody každé z možností.

Příklad č. 2

Kam teď? Kdo nyní? Kdy nyní? Bez otázek. Já, říkám já. Nevěřící. Otázky, hypotézy, říkejme jim tak. Pokračovat, pokračovat, říkat tomu pokračovat, říkat tomu dál. Může to být tak, že jednoho dne, dál to jde, že jednoho dne jsem prostě zůstal uvnitř, tam, kde, místo abych šel ven, po staru, ven trávit den a noc co nejdál, nebylo to daleko. Možná to tak začalo. Člověk si myslí, že prostě odpočívá, aby mohl lépe jednat, až přijde čas, nebo bezdůvodně, a brzy zjistí, že je bezmocný už nikdy nic neudělat. Bez ohledu na to, jak se to stalo. To, řekněme, že nevíte co. Možná jsem prostě nakonec souhlasil se starou věcí. Ale neudělal jsem nic. Zdá se mi, že mluvím, to nejsem já, o mně, to není o mně. Těchto několik obecných poznámek na úvod. Co mám dělat, co mám dělat, co bych měl dělat, jak ve své situaci postupovat? Prostě a jednoduše aporií? Nebo tvrzeními a negacemi zneplatněnými tak, jak byly vysloveny, nebo dříve či později? Obecně řečeno. Musí dojít k jiným posunům. Jinak by to bylo zcela beznadějné. Ale je to zcela beznadějné. Než budu pokračovat dál, dál, měl bych zmínit, že říkám aporie, aniž bych věděl, co to znamená. Může být člověk epický jinak než nevědomky? Nevím.

(Bezejmenný Samuela Becketta)

Úvodní odstavec románu Bezejmenný Samuela Becketta je tak dobrým příkladem aporie, že ji Beckett dokonce jmenovitě přiznává. Hlavní hrdina se přímo ptá čtenáře, jak má postupovat, a klade si otázku, zda aporie sama o sobě stačí k tomu, aby mu pomohla vyřešit jeho dilema.

Příklad č. 3

A stejně jako se rodí fyzická monstra, nemohou se rodit i monstra duševní či psychická? Tvář a tělo mohou být dokonalé, ale jestliže pokřivený gen nebo deformované vajíčko může dát vzniknout fyzickým monstrům, nemůže stejným procesem vzniknout deformovaná duše?“

Monstra jsou odchylky od uznávaného normálu ve větší či menší míře. Jako se dítě může narodit bez ruky, tak se může narodit bez laskavosti nebo potenciálu svědomí.

(Na východ od ráje od Johna Steinbecka)

Výše uvedený příklad aporie je zajímavý tím, že jej nepředkládá postava příběhu, ale vypravěč (který má na dění v knize tak rozsáhlé názory, že se také stává postavou). Mnozí badatelé považují nejmenovaného vypravěče v románu Na východ od ráje za samotného autora Johna Steinbecka. V tomto úryvku se zabývá povahou netvorů a nahlas uvažuje, zda se netvoři musí omezovat pouze na fyzicky deformované osoby, nebo zda se mezi ně mohou zařadit i morální deformace. Vypravěč si klade tyto otázky, aby následně vyslovil domněnku, že postava Cathy je monstrum, pokud přijmeme myšlenku, že monstra mohou být „mentální nebo psychická“.

♦

♦

♦

Test vašich znalostí o Aporii

1. Které z následujících tvrzení je nejlepší definicí aporie?
A. Hádanka, která má více než jednu odpověď.
B. Řečnická figura, která má dokázat vyšší intelekt mluvčího.
C. Řečnická otázka, která se používá k předstírání pochybností o dalším postupu.

Odpověď na otázku č. 1	Ukázat>

2. Které z následujících tvrzení je pravdivé?
A. Aporie se vyskytuje jak ve filozofii, tak v rétorice.
B. Aporii už autoři nepoužívají.
C. Aporie je funkční pouze tehdy, když posluchače nenapadá řešení problému.

Odpověď na otázku č. 2	Ukázat>

3. Aporie se může vyskytnout i v případě, že je v rozporu s pravidly. Je následující citát z knihy Josepha Hellera Catch-22 příkladem aporie?“

Yossarian se účastnil vzdělávacích sezení, protože chtěl zjistit, proč tolik lidí usilovně pracuje na jeho zabití. Hrstka dalších mužů se o to také zajímala a otázek bylo mnoho a dobře, když Clevinger a podvratný desátník skončili a udělali chybu, když se zeptali, jestli nějaké jsou.
„Kdo je Španělsko?“
„Proč je Hitler?“
„Kdy je správné?“

A. Ano; všechny tři otázky jsou řečnické, a jsou tedy příklady aporie.
B. Ne; všechny otázky jsou absurdní a nemají odpověď.
C. Ne; mluvčí kladou otázky vážně a své pochybnosti nepředstírají.

Odpověď na otázku č. 3	Ukázat>

.