Appendix epiploica

Plurál: Appendices epiploicae
Z latiny: appendix – přívěsek, přístavek, doplněk; řecky: epiploon – síť
Synonyma: Appendix omentalis, tukový přívěsek
Anglicky: epiploic appendix, epiploic appendages, Omentální apendix

1 Definice

Přílohy epiploicae jsou obvykle 0,5 až 5 cm v průměru, tukové přídavky pokryté viscerálním peritoneem podél taenia tlustého střeva a slepého střeva.

2 Historie

Appendices epiploicae popsal v roce 1543 Andreas Vesalius (1514-1564) bez chirurgického významu. V roce 1853 Rudolf Virchow (1821-1902) navrhl jejich odlučování jako možnou příčinu volných intraperitoneálních těles.

3 Anatomie

Apendices epiploicae jsou zipově složené, tukem vyplněné výběžky subserózní pojivové tkáně, převážně podél taenia libera.Může jich být až 100-150 – seskupených kolem sigmoidea a příčného tračníku. Vznikají ve dvou řadách (přední a zadní) rovnoběžně s vnějším povrchem tří podélných výztuh podélné svalové vrstvy tlustého střeva (taeniae coli). Každý apendix epiploica je zásobován jednou nebo dvěma arteriolkami a venulkami z příslušné stromální oblasti tlustého střeva.

U obézních jedinců může dojít ke značnému nahromadění tukové tkáně v apendix epiploicae (stejně jako v mezenteriu). Z nich vzniká bříško („embonpoint“) starších pánů.

4 Fyziologie

Funkcí apendix epiploicae je udržovat kapilaritu štěrbiny dutiny břišní při pohybu výběžků stěny tlustého střeva (Haustren)

5 Klinika

Příležitostně může dojít k torzi a infarktu apendixu epiploica, což se nazývá appendicitis epiploica. Jedná se o diferenciální diagnózu „normální“ apendicitidy.

6 zdrojů

1. 1,0 1,1 Bender B, Korn A, Ioanoviciu SD, Horger M (2012): Epiploic appendagitis – Appendicitis epiploica: benigní diferenciální diagnóza akutního břicha. Fortschr Röntgenstr 2012; 184(6): 489-491
2. 2.0 2.1 2.2 Sand M, Gelos M, Bechara FG, Sand D, Wiese TH, Steinstraesser L, Mann B (2007): Epiploická apendagitida – klinické charakteristiky neobvyklé chirurgické diagnózy. BMC Surgery 2007, 7: 11
3. Vesalius A (1543): De humanis corporis fabrica libri septem . Basileae : Ex officina Joannis Oporini: 1543.
4. Vinson DR (1999): Epiploická apendagitida: nová diagnóza pro lékaře pohotovosti. Dvě kazuistiky a přehled. J Emerg Med 1999, 17(5): 827-32
5. 5.0 5.1 Frick H, Leonhardt H, Starck D (1992): Speciální anatomie II. Georg Thieme Verlag, 1992: 116
6. Graumann W (2004): CompactLehrbuch Anatomie 3. Schattauer Verlag 2004: 110

.