Areata alopecie řas: série případů a přehled literatury

Cíle: Charakterizovat klinické projevy, rysy a výsledky alopecie řas.

Design: Retrospektivní přehled karet pacientů, kteří byli vyšetřeni kvůli ztrátě řas a u nichž byla zjištěna alopecie řas (eyelash alopecia areata). Bylo požadováno tříleté sledování.

Účastníci: Studie se zúčastnilo 15 pacientů.

Metody: Byli přezkoumáni pacienti, kteří se dostavili na terciární oční kliniku k vyšetření ztráty řas a byla u nich zjištěna alopecie řas (eyelash alopecia areata). Demografické údaje byly kategorizovány; zahrnovaly věk při prezentaci, oblasti jiné ztráty vlasů, další relevantní anamnézu a odpovědi na léčbu.

Výsledky: Pacienti byli mladí (průměrný věk 18 let) a měli velkou převahu žen (poměr žen a mužů 14:1). Současné postižení pokožky hlavy a obočí, buď izolovaně (20 %, resp. 13 %), nebo společně (13 %), bylo pozorováno u poloviny pacientů (46 %). Postižení horních víček bylo častější a závažnější než postižení dolních víček a u 40 % pacientů došlo k úplnému dorůstání řas s průměrnou dobou dorůstání 28 měsíců (rozmezí 6 až 60 měsíců). U 13 % z nich došlo k částečnému dorůstání řas. Mladší věk při prezentaci byl spojen s opětovným růstem, zatímco přítomnost nebo nepřítomnost dalších postižených míst, osobní nebo rodinná anamnéza atopie, rodinná anamnéza alopecie, jiných autoimunitních onemocnění nebo užívání lokálních steroidů zřejmě neměly vliv na prognózu.

Závěry: Alopecia areata řas je jedinečnou jednotkou, ačkoli zůstává potenciálně nedostatečně diagnostikována. Klíčovou diferenciální diagnózou je trichotillomanie, která je běžně spojena s obsedantně-kompulzivními poruchami. Přítomnost chloupků s vykřičníkem u alopecia areata hraje důležitou roli při odlišení těchto 2 diagnóz.