Arna Bontemps

Po ukončení studia se Bontemps v práci na poště v Los Angeles seznámil s autorem časopisu Fire!! Wallacem Thurmanem a spřátelil se s ním. Bontemps později odcestoval do New Yorku, kde se usadil a stal se součástí harlemské renesance.

V srpnu 1924, ve věku 22 let, Bontemps publikoval svou první báseň „Hope“ (původně nazvanou „A Record of the Darker Races“) v časopise The Crisis, oficiálním časopise Národní asociace pro pokrok barevných (NAACP). Naději v ní vylíčil jako „prázdnou kůru“, která se bezvýznamně vznáší bez cíle, čímž narážel na své zmatky ohledně kariéry. Bontemps spolu s mnoha dalšími intelektuály ze západního pobřeží odcestoval v době harlemské renesance do New Yorku.

Po ukončení studia se v roce 1924 přestěhoval do New Yorku, kde začal vyučovat na Harlemské akademii (dnešní Northeastern Academy) v New Yorku. Během vyučování Bontemps pokračoval v publikování poezie. V letech 1926 a 1927 získal cenu Alexandra Puškina akademického časopisu Opportunity, který vydávala Národní městská liga. V roce 1926 získal cenu Crisis Poetry Prize.

V New Yorku se Bontemps seznámil s dalšími spisovateli, kteří se stali jeho celoživotními přáteli: Countee Cullen, Langston Hughes, W. E. B. Du Bois, Zora Neale Hurston, James Weldon Johnson, Claude McKay a Jean Toomer. Hughes se stal Bontempsovým vzorem, spolupracovníkem a blízkým přítelem.

V roce 1926 se Bontemps oženil s Albertou Johnsonovou, s níž měl šest dětí. Od nejstaršího po nejmladšího jsou to: Joan, Paul, Poppy, Camille, Connie a Alex. V roce 1931 opustil New York a své učitelské místo na Harlemské akademii, protože se prohlubovala velká hospodářská krize. S rodinou se přestěhoval do Huntsville v Alabamě, kde měl tři roky místo učitele na Oakwood Junior College.

Na počátku 30. let začal Bontemps kromě většího množství básní publikovat i beletrii. Značné pozornosti se mu dostalo za jeho první román God Sends Sunday (1931). Tento román zpracovával příběh afroamerického žokeje jménem Malý Augie, který snadno vydělává peníze a lehkomyslně je rozhazuje. Malý Augie se nakonec potuluje světem černošského sportu, když ho nakonec štěstí žokeje opustí. Bontemps byl chválen za svůj poetický styl, ztvárnění černošského jazyka a výrazné charaktery postav v celém románu. I přes hojnou chválu jej však W. E. B. Du Bois považoval za „špinavý“ a přirovnal jej k jiným „dekadentním“ románům harlemské renesance. V pozdějších letech své kariéry Bontemps spolupracoval s Countee Cullenem na dramatické adaptaci románu. Tuto adaptaci společně v roce 1946 vydali pod názvem St. Louis Woman.

Bontemps také začal psát několik knih pro děti. V roce 1932 spolupracoval s Langstonem Hughesem a napsal knihu Popo a Fifina. Tento příběh sledoval osudy sourozenců Popa a Fifiny a srozumitelně seznamoval děti se životem na Haiti. Bontemps pokračoval v psaní dětských románů a vydal knihu You Can’t Pet a Possum (1934), která sledovala příběh chlapce a jeho domácího psa žijících na venkově v Alabamě.

Na počátku 30. let nebyli afroameričtí spisovatelé a intelektuálové v severní Alabamě vítáni. Jen třicet mil od Huntsville v Decaturu probíhal soudní proces s chlapci ze Scottsboro. V této době Bontempse navštívilo a ubytovalo u něj mnoho přátel, kteří přijeli do Alabamy protestovat proti tomuto procesu. Vedení školy mělo z jeho četných návštěvníků mimo stát obavy. V pozdějších letech Bontemps uvedl, že vedení Oakwood Junior College po něm požadovalo, aby spálil mnoho svých soukromých knih a demonstroval tak, že se vzdal radikální politiky. Bontemps to odmítl. V roce 1934 rezignoval na místo učitele a vrátil se s rodinou do Kalifornie.

V roce 1936 vydal Bontemps dílo, které je považováno za jeho nejlepší, Black Thunder. Tento román líčí příběh vzpoury, která se odehrála v roce 1800 poblíž Richmondu ve Virginii a kterou vedl Gabriel Prosser, nevzdělaný polní dělník a kočí. Svěřuje se s Prosserovým pokusem o zorganizování armády otroků, která by přepadla zbrojnici v Richmondu a po vyzbrojení zbraněmi by se bránila případným útočníkům. Jeden z otroků Prossera zradil, což způsobilo, že povstání bylo zastaveno. Prosser byl zajat bělochy a zlynčován. V Bontempsově verzi byli běloši nuceni připustit, že otroci jsou lidé, kteří mají možnosti slibného života.

Černý hrom získal mnoho mimořádných recenzí v afroamerických i mainstreamových časopisech, například v Saturday Review of Literature. Navzdory těmto nadšeným recenzím Bontemps z prodeje románu nevydělal dost na to, aby uživil svou rodinu v Chicagu, kam se přestěhoval krátce před vydáním románu. V Chicagu krátce učil na Shiloh Academy, ale dlouho tam nezůstal a odešel do Illinois Writers‘ Project, kde pracoval v rámci programu WPA. V rámci WPA pracovali spisovatelé na dějinách států a velkých měst. V roce 1938, po vydání dětské knihy Sad-Faced Boy (1937), získal Bontemps Rosenwaldovo stipendium na práci na románu Drums at Dusk (1939). Ten vycházel z povstání otroků Toussainta L’Ouvertura na Saint-Domingue (které se stalo nezávislou republikou Haiti). Tato kniha se dočkala většího uznání než jeho ostatní romány. Někteří kritici považovali děj za příliš dramatický, jiní naopak chválili jeho charakterizaci.

Bontemps se snažil vydělat na svých knihách dost, aby uživil rodinu. Důležitější však bylo, že se mu za jeho dílo dostalo jen malého uznání, přestože byl plodným spisovatelem. To způsobilo, že se jako afroamerický spisovatel této doby stal sklíčeným. Začal se domnívat, že je marné, aby se pokoušel oslovit svou tvorbou vlastní generaci, a proto se rozhodl zaměřit svou seriózní tvorbu na mladší a pokrokovější publikum. V rámci Illinois Writers‘ Project se Bontemps seznámil s Jackem Conroyem a ve spolupráci napsali román The Fast Sooner Hound (1942). Byl to příběh pro děti o honáckém psu Soonerovi, který závodí a předbíhá vlaky. Správce silnice, který je z toho v rozpacích, ho postaví proti nejrychlejšímu vlaku Cannon Ball.

Bontemps se vrátil na postgraduální studium a v roce 1943 získal magisterský titul v oboru knihovnictví na Chicagské univerzitě. Byl jmenován vedoucím knihovníkem na Fiskově univerzitě v Nashvillu ve státě Tennessee. Během svého působení zde vytvořil významné sbírky a archivy afroamerické literatury a kultury, konkrétně sbírku Langston Hughes Renaissance Collection. V roce 1954 byl Bontemps na Fisku zasvěcen jako člen pobočky Zeta Rho bratrstva Phi Mu Alpha Sinfonia. Na Fisku působil až do roku 1964 a nadále se tam příležitostně vracel.