Arthur Evans (autor)
New YorkEdit
V šedesátých letech 20. století se stal politicky aktivním a 13. května 1966 se zúčastnil svého prvního sit-in, kdy spolu s dalšími studenty obsadil správní budovu City College na protest proti zapojení vysoké školy do selektivní služby. Účastnil se také řady protiválečných protestů, včetně protestů na Kolumbijské univerzitě v roce 1968. V roce 1967 Evans podepsal veřejné prohlášení, v němž deklaroval svůj záměr odmítnout platit daně z příjmu na protest proti válce USA proti Vietnamu. Účastnil se také protestů na Národním sjezdu Demokratické strany v Chicagu v roce 1968. Během studia na Kolumbijské univerzitě se Evans připojil ke Studentské homofilní lize, kterou založili Nino Romano a Stephen Donaldson, ačkoli sám Evans byl stále uzavřený.
Na Stonewallských nepokojích v roce 1969 sice nebyl, ale ty ho podle New York Times podnítily k „militantnímu zápalu“ a inspirovaly ho k tomu, aby se spolu s Arthurem Bellem připojil k Gay Liberation Front. V rámci GLF spoluvytvořil buňku nazvanou Radical Study Group, která se zabývala historií homofobie a sexismu a jejímiž účastníky byli Evans, Bell, John Lauritsen, Larry Mitchell a Steve Dansky. On i ostatní však měli pocit, že skupina není dostatečně soudržná a asertivní, a také že rozmělňuje svou účinnost tím, že se zaměřuje na otázky, jako je rasová diskriminace a válka ve Vietnamu. Dne 21. prosince 1969 se Evans, Marty Robinson a několik dalších lidí sešli, aby založili ranou skupinu pro práva homosexuálů Gay Activists Alliance, která měla agresivnější étos než GLF a 12 začínajících členů. Evans napsal prohlášení o účelu skupiny a také velkou část jejích stanov. Skupina, která sídlila v New Yorku, používala metody jako „zaps“, aby upozornila na diskriminaci, konfrontovala starostu Johna V. Lindsaye a demonstrovala proti tehdejší legislativě, například proti tehdejšímu nařízení, podle něhož museli homosexuálové získat souhlas psychiatra, než směli řídit taxi. Evans byl za zapsy často zatčen.
Ačkoli se ještě nepřiznal ke své homosexuální orientaci, v listopadu 1970 vystoupil v pořadu The Dick Cavett Show spolu s dalšími vůdci Marty Robinsonem a Dickem Leitschem z Mattachine Society, čímž se stali jedněmi z prvních otevřeně homosexuálních aktivistů, kteří se výrazně projevili v celostátním televizním programu.
Washingtonská létaEdit
Po odchodu z Kolumbijské univerzity v roce 1972 opustil Evans se svým milencem Jacobem Schraeterem New York a koupil 40akrový (16hektarový) lesní pozemek na severovýchodě státu Washington. Pozemek pojmenovali Nová Sodoma a v létě žili ve stanech, Evans, Schraeter a třetí člen založili skupinu Weird Sisters Partnership, pojmenovanou podle trojice z Macbetha, domkářský kolektiv usilující o soběstačnost, přičemž skupina se živila divokými plody a zeleninou. Během zimních měsíců v Seattlu Evans pokračoval ve výzkumu, který započal v New Yorku a který se týkal historických kořenů kontrakultury, přičemž se částečně zaměřil na sexuální historii kontrakultury. Část svého výzkumu publikoval v roce 1973 v časopise Out a později v časopise Fag Rag. V časopise The Advocate vyšel také Evansův sloupek o politické strategii zappingu.
Léta v San FranciskuEdit
Když experiment s bydlením ve Washingtonu „selhal“, přestěhoval se se svou společnicí do San Franciska a Evans se v roce 1974 nastěhoval do bytu na rohu ulic Haight a Ashbury. Otevřel si podnik na opravu vozů Volkswagen s názvem Buggery a Evans také začal psát knihu o homofobii a pronásledování ve středověku. V roce 1975 založil v San Francisku spolek Faery Circle. Tato skupina inspirovaná homosexuálními pohany se věnovala rituálním hrám a později ovlivnila skupinu Radical Faeries. Evans tuto skupinu popsal jako skupinu spojující „homosexuální citlivost, novopohanství a čistě witmanovskou oslavu těla a sexu“. Na Page Street 32, raném komunitním centru gayů v San Francisku, uspořádal počátkem roku 1976 sérii veřejných přednášek „Faeries“, které vycházely z jeho výzkumu historických počátků gay kontrakultury.
V roce 1978 publikoval svůj poslední výzkum v knize Witchcraft and the Gay Counterculture: V něm analyzoval důkazy o tom, že mnoho lidí obviněných ve středověku a renesanci z „čarodějnictví“ a „kacířství“ bylo pronásledováno právě kvůli své sexualitě a starověkým pohanským praktikám. Práce, kterou vydalo nezávislé bostonské nakladatelství Fag Rag Books, se mimo jiné zabývala ranými keltskými rituály a jejich spojením se sexuálními tradicemi v gay kultuře. Historik Rollan McCleary knihu označil za „vlivnou kultovní klasiku“. Jiní si povšimli kulturního významu knihy a označili ji za „ani ne tak dějiny pronásledování, jako spíše invokační litanii nebo ublížené magické pojednání o selhání patriarchálního liberalismu a průmyslového socialismu při adekvátním uznání a ochraně života homosexuálů“. Čarodějnictví a homosexuální kontrakultura bylo „vhodným zdrojem informací o dějinách sociálního útlaku“. kde Evans tvrdí, že magie je „ze své podstaty kolektivní činností, jejíž praktikování závisí na skupinových písních, tanci, sexu a extázi“. (Plánovaná reedice s názvem The Lady Rises in the East nebyla nikdy vydána). Báseň z knihy byla v roce 2014 zařazena na album Why Do The Heathen Rage? od The Soft Pink Truth.
Mimo jiné se Evans angažoval ve skupinách Bay Area Gay Liberation (BAGL) a San Francisco Gay Democratic Club. Koncem 70. let se Evans proslavil distribucí vlastních satirických pamfletů pod pseudonymem „Červená královna“. Tyto brožury, včetně jedné z nich z roku 1978 s názvem „Afraid You’re Not Butch Enough?“ (Bojíš se, že nejsi dostatečně butch?), satirizovaly to, co Evans považoval za rostoucí konformitu butch, která převálcovala gaye ve čtvrti Castro a předznamenala přezdívku „Castrův klon“. Proti „hypermaskulinní identitě klonů Castra“, která přitahovala muže v éře diskoték, pokračoval ve svém výzkumu víl a mužského zapojení do západních duchovních tradic.
Pozdější spisy a aktivismusEdit
S nástupem krize AIDS v 80. letech se Evans zapojil do několika skupin, které se sjednotily do ACT UP/SF. Jednou byl zatčen, když spolu se svým přítelem Hankem Wilsonem protestoval proti zvyšování cen léků na AIDS farmaceutickými společnostmi.
V roce 1984 režíroval v kabaretu Valencia Rose v San Francisku představení, v němž použil svůj vlastní překlad Euripidových Bakchej, v němž vystupuje Dionýsos, patron homosexuality. Překlad spolu s jeho komentářem vyšel v roce 1988 v nakladatelství St. Martin’s Press v New Yorku pod názvem The God of Ecstasy.
V roce 1988 začal pracovat na devítiletém filozofickém projektu. Byl vydán v roce 1997 jako Kritika patriarchálního rozumu v návaznosti na grant Sanfranciské umělecké komise, včetně výtvarného díla Franka Pietroniga. V knize tvrdil, že misogynie ovlivnila „objektivní“ obory, jako je logika a fyzika. Jako přehled dějin západní filozofie se kniha zaměřuje na to, jak „misogynie a homofobie ovlivnily údajně objektivní obory formální logiky, vyšší matematiky a fyziky“. Evansův bývalý doktorand Kristeller označil knihu za „významný příspěvek ke studiu filozofie a jejích dějin“. V knize se částečně zaměřil na vnitřní homofobii homosexuálního myslitele Ludwiga Wittgensteina a na to, jak Wittgensteinův rozporuplný postoj ovlivnil jeho myšlení a logiku.
V pozdějších letech věnoval Evans mnoho času zlepšování bezpečnosti v sousedství čtvrti Haight-Ashbury. V rámci tohoto úsilí napsal sérii jízlivých reportáží „Co jsem dnes viděl u Supa“, které zdarma šířil na internetu.