Arun Shourie

EkonomEdit

Krátce po získání doktorátu z ekonomie na Syrakuské univerzitě nastoupil Shourie v roce 1967 jako ekonom do Světové banky, kde pracoval více než 10 let. Současně byl v letech 1972-74 konzultantem Indické plánovací komise a přibližně v této době začal jako novinář psát články kritizující hospodářskou politiku.

ŽurnalistikaEdit

V roce 1975, v době výjimečného stavu zavedeného tehdejší premiérkou Indirou Gándhíovou, začal Shourie psát pro Indian Express v opozici proti tomu, co považoval za útok na občanské svobody. Noviny, které vlastnil Ramnath Goenka, byly ústředním bodem vládních snah o cenzuru. V roce 1976 se stal členem Indické rady pro výzkum sociálních věd. V lednu 1979 Goenka jmenoval Shourieho výkonným redaktorem novin a dal mu carte blanche nakládat s nimi, jak uzná za vhodné. Získal si pověst inteligentního, nebojácného spisovatele a redaktora, který vedl kampaně za svobodu tisku, odhaloval korupci a hájil občanské svobody tak, že si podle slov Marthy Nussbaumové „svou oddaností pravdě získal obdiv napříč politickým spektrem“.

Shourie byl nazýván „novinářským veteránem“. Shourie byl v roce 1982 nositelem ceny Ramona Magsaysaye v kategorii žurnalistika, literatura a tvůrčí komunikační umění jako „znepokojený občan využívající své pero jako účinný odpůrce korupce, nerovnosti a nespravedlnosti“. V roce 2000 byl jmenován jedním z hrdinů světové svobody tisku Mezinárodního tiskového institutu. Byl také jmenován Mezinárodním redaktorem roku a získal cenu The Freedom to Publish Award.

PolitikaEdit

Nominován byl za stát Uttarpradéš jako zástupce BJP na dvě po sobě jdoucí funkční období v Rádžijá Sabhá, a byl tak poslancem parlamentu v letech 1998-2004 a 2004-2010. V indické vládě za Vádžpejího premiérství zastával funkci ministra pro dezinvestice, komunikace a informační technologie. Jako ministr pro dezinvestice vedl mimo jiné prodej společností Maruti, VSNL a Hindustan Zinc.

Shourie byl jedním z mnoha, kteří se postavili proti Zákonu o muslimských ženách (ochrana práv při rozvodu) z roku 1986, který navrhla vláda v čele s Rádžívem Gándhím, aby zmírnila komunální násilí a udržela si muslimské hlasy. Zákon, který vláda prohlašovala za posílení indického ústavního sekularismu, byl široce kritizován jak muslimy, tak hinduisty. Liberálové z jejich řad, říká Ainslie Embree, v něm viděli „kapitulaci před silami islámského tmářství, návrat … do třináctého století“; kritici z řad hinduistického obrození se domnívali, že „oslabuje jednotu Indie“. Shourie psal články, v nichž se snažil ukázat, že zacházení se ženami, jak je požaduje Korán, jim ve skutečnosti poskytuje ochranu, ačkoli uplatňování islámského práva v praxi je utlačuje. Na oplátku byl kritizován za to, co bylo vnímáno jako chabě zastřený útok na samotný islám, přičemž muslimský učenec Rafiq Zakaria prohlásil, že Shourieho starost o reformu islámu je ve skutečnosti projevem opovržení hinduisty, kteří používají osud muslimských žen jako příklad zaostalosti komunity. Vir Sanghvi to označil za „hinduistický šovinismus s liberální tváří“.

Po porážce BJP v parlamentních volbách v roce 2009 Šourí žádal introspekci a odpovědnost uvnitř strany. Odsoudil frakcionářství ve straně a ty, kteří informují novináře, aby napomohli vlastní agendě.

Shourieho označil politolog Christophe Jaffrelot za „spisovatele sympatizujícího s militantními hinduistickými tématy“ a veřejně vyjádřil podporu cílům nacionalistické hinduistické organizace Rashtriya Swayamsevak Sangh (RSS). To vyvolalo znepokojení mezi některými z těch, kteří obdivují jeho žurnalistiku. Řekl, že ačkoli vidí nebezpečí v domnělém muslimském násilí, jako byl incident s vypálením vlaku v Godhře v roce 2002, lidé mají tendenci pojem „hindutva“ nově definovat. Říká, že významní členové strany Bharatiya Janata Party (BJP), jejímž je členem a která má vazby na RSS – konkrétně L. K. Advani a Atal Bihari Vajpayee – projevili svůj nesouhlas se sektářskou nenávistí a ve snaze učinit BJP inkluzivní se snažili marginalizovat ty z muslimského i hinduistického extrému, kteří takovou nenávist prosazují. Jako politolog se domnívá, že současný volební systém se netýká kompetence a integrity. Své názory zdůraznil na kulturní konferenci nazvané Tomorrow’s India Global Summit a dodal, že tlak na změnu současného volebního systému by měl vycházet ze společnosti.

SpisovatelEdit

Arun Shourie napsal řadu knih. Podle Marthy Nussbaumové jsou rysy jeho spisů následující:

je v nich rozpoznatelný výtvor chytrého, odhodlaného, muckrakingového novináře, Jsou polemické, ad hominem, často mají extrémně pronikavý tón. … Ale navzdory svému stylu jsou tyto knihy zjevně dílem brilantního člověka s rozsáhlým, i když svérázným vzděláním, se zápalem pro svobodu slova a tisku a s touhou proniknout pod aktuální dění a zabývat se základními problémy.

Jeho spisy mu získaly značný počet příznivců. Zpočátku se týkaly nejrůznějších témat souvisejících s jeho novinářskými zájmy, včetně korupce a polemiky s levicovými historiky. Později svou polemiku soustředil především na otázky týkající se škodlivých účinků náboženství na společnost a vytvořil kritiku křesťanství, hinduismu a islámu. S výjimkou Gándhího neměl čas na žádného náboženského myslitele a, jak říká Nussbaumová, jeho knihy „nikde … neusilují o rovnováhu; nikde se neobjevuje smysl pro komplexnost. Všechny mají stejný posměšný, nadřazený tón.“

Historik D. N. Jha kritizoval Shourieho knihu Eminent Historians (Významní historici), která se týkala sporu o NCERT, že obsahuje „pomluvy“ a „nemá nic společného s historií“

.