Astereognóza
Astereognózie (nebo taktilní agnózie, pokud je postižena pouze jedna ruka) je neschopnost identifikovat předmět aktivním dotykem rukou bez dalších smyslových podnětů, jako jsou vizuální nebo senzorické informace. Jedinec s astereognózií není schopen identifikovat předměty manipulací s nimi, přestože má neporušený elementární hmatový, proprioceptivní a tepelný vjem. Při absenci zraku (tj. při zavřených očích) není jedinec s astereognózou schopen identifikovat, co se nachází v jeho ruce, na základě signálů, jako je textura, velikost, prostorové vlastnosti a teplota. Na rozdíl od agnózie, kdy je předmět pozorován vizuálně, by měl být člověk schopen předmět úspěšně identifikovat.
Neurologie
Osoby s taktilní agnózií mohou být schopny identifikovat název, účel nebo původ předmětu levou rukou, ale ne pravou, nebo naopak, nebo oběma rukama. Astereognózie se týká konkrétně těch, kterým chybí hmatové rozpoznávání oběma rukama. V postižené ruce (rukou) mohou být schopni identifikovat základní tvary, jako jsou pyramidy a koule (s abnormálně vysokými obtížemi), ale přesto nedokážou hmatem rozpoznat běžné předměty podle snadno rozpoznatelných a jedinečných znaků, jako je například vidlička podle hrotů (ačkoli jedinec může uvést, že cítí dlouhou kovovou tyč s několika špičatými tyčemi vycházejícími stejným směrem). Tyto příznaky naznačují, že za vytváření spojení mezi hmatovými podněty a funkcemi/vztahy těchto podnětů je zodpovědná velmi specifická část mozku, což spolu s relativně malým dopadem této poruchy na kvalitu života člověka pomáhá vysvětlit vzácnost zpráv a výzkumů jedinců s taktilní agnózií. V některých případech však mohou mít osoby s taktilní agnózií mnoho problémů v každodenním životě a v zaměstnání. Příkladem může být úkol, který vyžaduje rychlé psaní na klávesnici, protože tento typ agnózie brání rozpoznávání kláves bez pohledu na klávesnici.
Astereognózie je spojena s lézemi temenního laloku nebo dorzálního sloupce nebo parieto-temporo-okcipitálního laloku (zadní asociační oblasti) pravé nebo levé hemisféry mozkové kůry. Navzdory vzájemnému propojení mezi dorzální a ventrální kůrou výsledky fMRI naznačují, že osoby s poškozením ventrální kůry jsou méně citlivé na 3D strukturu objektů než osoby s poškozením dorzální kůry. Na rozdíl od ventrální kůry může dorzální kůra vypočítávat reprezentace objektů. Je tedy pravděpodobnější, že osoby s poruchami rozpoznávání objektů mají poškození dorzální kůry. Osoby trpící Alzheimerovou chorobou vykazují snížení stereognóze, tedy schopnosti vnímat a rozpoznávat podobu objektu při absenci zrakových a sluchových informací. To podporuje názor, že astereognóza je zřejmě asociační porucha, při níž jsou narušeny vazby mezi hmatovými informacemi a pamětí.
Ačkoli je astereognóza charakterizována nedostatkem hmatového rozpoznávání v obou rukou, zdá se, že úzce souvisí s taktilní agnózií (poruchou vázanou na jednu ruku). Pozorování taktilní agnózie jsou vzácná a specifická pro jednotlivé případy. Josef Gerstmann uvádí své zkušenosti s pacientem JH, 34letým pěšákem, který utrpěl lézi zadního temenního laloku v důsledku střelného zranění. Po zranění nebyl JH schopen rozpoznat nebo identifikovat předměty denní potřeby podle jejich významu, původu, účelu a použití levou rukou pouze pomocí hmatového vjemu. Jeho motorická výkonnost, elementární citlivost a řeč byly neporušené a chyběly u něj abnormality mozkových nervů.
Většina všech předmětů, kterých se JH dotýkal levou rukou, zůstala nerozpoznána, ale velmi jednoduché předměty (tj. glóbusy, pyramidy, krychle atd.) byly pravidelně rozpoznávány pouze na základě tvaru. U složitějších objektů se jeho chování a rozpoznávání denně měnilo na základě jeho hmatových zdrojů, které se v průběhu času měnily a závisely na jeho únavě. To znamená, že rozpoznávací schopnost JH závisela na jeho soustředění a schopnosti rozpoznávat jednoduché formy a jednotlivé vlastnosti, jako je velikost, tvar atd. Při dalším dotazování a větším úsilí byl schopen správně určit konkrétnější vlastnosti předmětu (tj. měkkost, zaoblení nebo roh, široký nebo úzký) a dokázal dokonce nakreslit jeho kopii, ale často zůstal neschopen identifikovat předmět podle názvu, použití nebo původu. K tomuto deficitu chování docházelo i v případě, že JH předmět držel v plně intaktní pravé ruce.
Intervence se obvykle zaměřují na pomoc těmto pacientům a jejich rodině a pečovatelům, aby se s tímto stavem vyrovnali a přizpůsobili se mu, a dále na pomoc pacientům samostatně fungovat v jejich kontextu.