Atlético Nacional

Atlético Nacional bylo založeno jako Club Atlético Municipal de Medellín 7. března 1947 společností vedenou Luisem Albertem Villegasem Lópezem, bývalým prezidentem fotbalové ligy Antioquia. Klub byl založen za účelem podpory sportu ve městě, zejména fotbalu a basketbalu. Jeho základem byl Unión Indulana Foot-Ball Club, amatérský klub z Liga Antioqueña de Fútbol, místní amatérské fotbalové ligy. Oficiálními zakládajícími členy byli: Luis Alberto Villegas Lopera, Jorge Osorio, Alberto Eastman, Jaime Restrepo, Gilberto Molina, Raúl Zapata Lotero, Jorge Gómez Jaramillo, Arturo Torres Posada a Julio Ortiz.

Atlético Nacional vstoupilo do profesionální ligy v jejím prvním ročníku v roce 1948. Za tuto soutěž musel každý klub zaplatit poplatek ve výši 1 000 pesos (v té době přibližně 1 050 USD). Atlético Nacional odehrálo první zápas v historii turnaje, v němž zvítězilo 2:0 nad Universidadem. Turnaj měl v té sezóně deset účastníků a Atlético Nacional se umístilo na 6. místě se sedmi výhrami, čtyřmi remízami a sedmi porážkami.

Atlético Municipal se pro sezónu 1951 přejmenovalo na současný název Atlético Nacional. Změna názvu měla odrážet hlavní filozofii klubu: podporovat národní sportovce. Tato filozofie se také odrážela v politice podepisování smluv pouze s národními hráči. Tato politika měla zvláštní význam v období kolumbijského eldoráda, kdy většina kolumbijských klubů agresivně usilovala o cizince. Teprve v roce 1953 podepsal klub prvního zahraničního hráče, Argentince Atilia Miottiho.

Atlético Nacional získalo svůj první ligový titul v roce 1954. Manažer Fernando Paternoster (vedl tým v letech 1948-1951 a 1954-1957) vedl tým v sezóně, v níž tým prohrál pouze jednou (s Boca Juniors de Cali). Hvězdou byl argentinský útočník Carlos Gambina, který vedl ligu s 21 góly.

Koncem 50. let trápily tým ekonomické problémy a v průběhu roku 1958 byl klub nakrátko nucen spojit se s městským rivalem Independiente Medellín. Tyto finanční problémy a občasné návraty k politice klubu podepisovat pouze kolumbijské hráče brzdily výsledky a devatenáct let se klubu nepodařilo získat další titul.

Sucho bylo konečně prolomeno v roce 1973. Oživení vlastně začalo po sezóně 1970, kdy byl najat manažer José Curti a podepsán záložník Jorge Hugo Fernández. V roce 1971 Nacional vyhrál titul Apertura a jen těsně prohrál národní šampionát se Santa Fe (padl 3:2 ve druhém opakovaném zápase ostře sledovaného mistrovského play-off). Po vydařeném finiši v roce 1972 získal Nacional v roce 1973 svůj druhý ligový titul. Do závěrečné fáze se kvalifikoval vítězstvím v Torneo Finalización se ziskem 34 bodů, poté skončil první v trojutkání s Millonarios a Deportivo Cali. Na toto prvenství navázali v roce 1974, kdy se umístili na druhém místě.

V roce 1976 začala nová éra klubu, kdy byl do funkce manažera angažován Argentinec Osvaldo Zubeldia. Díky silnému důrazu na kondiční a fyzickou hru dokázal Zubeldia dovést klub k dalším dvěma titulům, v letech 1976 a 1981, a také k pravidelným umístěním v horní části tabulky. Za Zubeldiovy éry byl srdcem týmu César Cueto, střední záložník a kapitán týmu v letech 1979 až 1983. V mistrovské sezóně 1981 byl Cueto zvolen nejlepším hráčem ligy. Tuto úspěšnou éru ukončila Zubeldiova náhlá smrt na infarkt v lednu 1982. Nacional zůstal v Kolumbii velmocí, ale smrt manažera, odchod Cueta a vzestup América de Cali (Rudí ďáblové získali v osmdesátých letech pět mistrovských titulů v řadě) zanechaly jeho fanoušky nespokojené.

Klub se rozhodl prolomit své zaškobrtnutí a v roce 1987 provedl výraznou změnu. Nejprve jmenoval Francisca Maturanu manažerem. Maturana, který v 70. letech pravidelně nastupoval v obraně týmu, byl považován za vycházející hvězdu kolumbijského fotbalového managementu a právě byl jmenován manažerem národního týmu. Maturana se tak současně snažil dovést klub k domácímu titulu a sestavit národní tým, který by se mohl kvalifikovat na mistrovství světa. Oba cíle se vzájemně doplňovaly; díky tomu, že Atletico tradičně dávalo přednost Kolumbijcům před cizinci, bylo pro Maturanu přirozeným základem pro budování národního týmu.

Došlo také k dalšímu vývoji, jehož legálnost byla mnohem spornější. V 80. letech byl Nacional napojen na medellínský kartel. Jeho vůdce Pablo Escobar, který byl zároveň nejvýznamnějším kolumbijským drogovým bossem, byl fanouškem fotbalu i sázení a chtěl také investovat do místního klubu a najít způsob, jak vyprat své peníze z drog. Ačkoli se Escobar nikdy veřejně neprojevil, peníze, které do klubu nalil, měly velký dopad. Podle Maturanových slov: „Zavedení peněz z drog do fotbalu nám umožnilo přivést skvělé zahraniční hráče. Zabránilo také tomu, aby naši nejlepší hráči odešli. Úroveň naší hry se zvedla. Lidé viděli naši situaci a říkali, že v tom má prsty Pablo. Ale nemohli to dokázat.“

Ať už byl klub sestaven jakkoli, v roce 1987 měl rozhodně silný kádr se sbírkou kolumbijských internacionálů. V brance stál René Higuita, rázný brankář známý svou tendencí opouštět svůj prostor a driblovat téměř až k půlící čáře. V obraně působili chladný, klidný a rozvážný Andrés Escobar a veterán Luis Fernando Herrera V záloze hráli Leonel Álvarez (více než stokrát nastoupil za Kolumbii) a Alexis García (kapitán týmu a rodák z Medellínu). V útoku se klub mohl spolehnout na Johna Jaira Trélleze, jednoho z nejproduktivnějších střelců v zemi.

Tato sestava stačila na druhé místo v Apertuře i Finalización, čímž se kvalifikovala na šampionát, v němž skončila čtvrtá. Sezóna 1988 byla ještě lepší, protože klub se opět kvalifikoval do mistrovského kola a skončil na druhém místě za Millonarios. Tento výsledek stačil k tomu, aby se tým kvalifikoval do Copa Libertadores v roce 1989.

Celá kampaň v roce 1989 byla zaměřena na Copa Libertadores, kterou Atlético Nacional doufalo vyhrát jako první kolumbijský klub. Ve skupinové fázi se Los Verdolagas utkali s dalším kolumbijským týmem Millonarios a ekvádorskými kluby Deportivo Quito a Emelec. Dvě výhry a tři remízy umožnily Nacionalu poprvé z pěti pokusů postoupit ze skupinové fáze. Dostali se tak do vyřazovacích bojů.

V 16. kole porazili argentinský Racing Club celkovým výsledkem 3:2. V dalším kole se jim podařilo zvítězit nad argentinským Racing Clubem. To je poslalo do čtvrtfinále, kde je čeká celokolumbijský souboj s Millonarios. Nacional v prvním utkání vyhrál 1:0, poté ve sporném zápase v Bogotě udržel remízu 1:1 a postoupil do semifinále. V semifinále se tým utkal s Danubiem nebo Uruguayí. Zápas venku skončil remízou 0:0, ale čtyři góly Albeira Usuriagy zařídily v odvetném utkání porážku 6:0. Klub postoupil do finále.

V něm se utkal s paraguayskou Olympií. V prvním zápase, který se hrál v Asunciónu, se Olimpia rozstřílela 2:0 góly Rafaela Bobadilly a Vidala Sanabrii. Nacional odpověděl ve druhém utkání (které se hrálo v Bogotě, protože stadion Estadio Atanasio Girardot v Medellínu byl příliš malý) vítězstvím 2:0. Jeden gól si dal Fider Miño a o druhý se postaral Albeiro Usuriaga. Remíza dospěla až k pokutovým kopům, v nichž Nacional zvítězil 5:4. Nebyl to jen první titul Copa Libertadores pro klub, byl to první titul Copa Libertadores pro kolumbijský klub.

Angažovanost Pabla Escobara v klubu zůstala silná. Někteří rozhodčí byli v lize a dokonce i v Copa Libertadores ohroženi, za což CONMEBOL zakázal kolumbijským klubům účast v Copa Libertadores 1990, s výjimkou Nacionalu, který byl připuštěn jako mistr předchozího ročníku. Tým však musel hrát své domácí zápasy v Chile. V roce 1989 byla domácí ligová sezóna zrušena kvůli atentátu na rozhodčího Álvara Ortegu 1. října. V říjnu tým hrál Supercopa Libertadores a byl vyřazen ve čtvrtfinále týmem Independiente. Dne 17. prosince hrál Nacional Interkontinentální pohár 1989 proti Milánu, vítězi evropského poháru z let 1988-1989. Výsledkem byla porážka 1:0 gólem Alberiga Evaniho ze 119. minuty z trestného kopu.

Jako vítěz Copa Libertadores hrál Nacional také Copa Interamericana 1989 proti Pumas UNAM, vítězi Poháru mistrů CONCACAF 1989. Pohár se hrál v roce 1990 ve dvou etapách a Nacional jej vyhrál s celkovým skóre 6:1. Hráli také Recopa Sudamericana 1990 proti Boca Juniors, vítězi Supercopa Libertadores 1989 (ten hráli také). Výsledkem byla porážka 1:0.

V následujících dvou ročnících Copa Libertadores, 1990 a 1991, byl Nacional vyřazen v semifinále, v obou případech svým soupeřem ve finále z roku 1989: Olimpia z Paraguaye. V roce 1991 získal Nacional svůj pátý titul v Primera A poté, co se ve finále umístil na prvním místě v konkurenci týmů América, Junior a Santa Fe. V devadesátých letech získali Verdolagas další dva domácí tituly, v roce 1994 získali šestý ligový titul po vítězství v mistrovském kole nad Millonarios, América a Independiente Medellín, zatímco v roce 1999 získali sedmý titul poté, co ve finále porazili América na penalty. V roce 1996 koupila Atlético Nacional společnost Organización Ardila Lülle a stala se tak prvním kolumbijským fotbalovým klubem s korporátní podporou.

Nacional opět opustil praxi týmu bez zahraničních hráčů v roce 2004, kdy tým podepsal Venezuelana Jorgeho Rojase a Argentince Huga Moralese. Nacional je jediným kolumbijským klubem, který vyhrál obě domácí soutěže krátkého formátu v jednom roce, Aperturu a Finalización, od zavedení tohoto formátu v roce 2002, když získal tituly v sezónách 2007 a 2013.

V roce 2009 odehrál Nacional nejhorší sezónu ve své historii, kdy se tým umístil na 17. místě v Torneo Apertura se třemi výhrami v osmnácti zápasech. V Torneo Finalización se tým umístil na sedmém místě a postoupil do dalšího kola. Tam byl tým zařazen do skupiny B s Atlético Huila, Deportes Tolima a Santa Fe. Tým skončil na druhém místě, čímž se nekvalifikoval do finále.

V roce 2011 získalo Atlético Nacional jedenáctý mistrovský titul poté, co ve finále turnaje Apertura porazilo La Equidad po dvou duelech, ale v následujícím roce skončil Nacional v Torneo Apertura na 12. místě a nepostoupil do dalšího kola, zatímco v Copa Libertadores byl vyřazen v 16. kole Vélez Sársfield. Kvůli tomu tým podepsal smlouvu s manažerem Juanem Carlosem Osoriem, který byl v letech 2010 až 2011 manažerem týmu Once Caldas a v roce 2010 s ním získal titul v Torneo Finalización. Osorio však měl za sebou špatnou sezónu se svým předchozím klubem Puebla, kdy v jedenácti zápasech vyhrál jen dvakrát. V Torneo Finalización se Nacional umístil na pátém místě a postoupil do dalšího kola. Tam se týmu nepodařilo postoupit do finále, když se umístil na druhém místě skupiny tvořené týmy Independiente Medellín, Itagüí a La Equidad. V tomto roce získal Nacional svůj první titul Copa Colombia, když porazil Deportivo Pasto celkovým skóre 2:0. Tým také vyhrál první ročník Superliga Colombiana, když porazil Junior s celkovým skóre 6:1.

V následujícím roce Nacional podruhé vyhrál dva turnaje ligy, Apertura a Finalización. V Apertuře Nacional ve finále porazil Santa Fe. Ve Finalización porazil Deportivo Cali. Celkem si tým v tomto roce připsal 29 vítězství, 16 remíz a 7 porážek. Tým také získal svůj druhý titul na Copa Colombia, když porazil Millonarios s celkovým skóre 3:2. V Copa Sudamericana 2013 tým vyřadil ve čtvrtfinále São Paulo s celkovým skóre 3-2.

V roce 2014 tým vyhrál turnaj Apertura a získal třetí ligový titul v řadě, když ve finále porazil Junior výsledkem 4-2 na penalty po remíze 2-2 na zápasy. Ve Finalización tým vypadl v semifinále, kde skončil na třetím místě ve skupině, kterou tvořily týmy Atlético Huila, Once Caldas a Santa Fe. Jako mistr z předchozí sezóny hrál Nacional proti Deportivu Cali o Superligu Colombiana 2014. Po remíze 2:2 na penalty tým prohrál 4:3.

V Copa Libertadores 2014 Nacional vypadl ve čtvrtfinále s Defensorem Sporting. V Copa Sudamericana 2014 se Nacional utkal ve finále s River Plate. První zápas, který se hrál v Medellínu, skončil remízou 1:1. Druhý duel, hraný v Buenos Aires, vyhrál River Plate výsledkem 2:0.

V Torneo Apertura 2015 byl Nacional vyřazen ve čtvrtfinále týmem Deportivo Cali. Po skončení turnaje Osorio tým opustil poté, co se upsal São Paulu, a nahradil ho Reinaldo Rueda, který předtím vedl ekvádorskou reprezentaci a dostal ji na mistrovství světa ve fotbale 2014, kde skončila třetí ve skupině konformní s Francií, Švýcarskem a Hondurasem (posledně jmenovaný tým také sám dovedl na mistrovství světa v roce 2010). Na turnaji Torneo Finalización se Nacional stal šampionem, když ve finále porazil Juniora na penalty výsledkem 3:2 po remíze 2:2 na zápasy. Jefferson Duque byl s 15 góly nejlepším střelcem týmu i celého turnaje. Tímto titulem se Nacional stal týmem s největším počtem ligových titulů – patnácti a celkem pětadvaceti tituly včetně mezinárodních turnajů.

V Copa Libertadores 2015 byl Nacional vyřazen v 16. kole týmem Emelec. V prvním utkání zvítězil ekvádorský tým 2:0, zatímco ve druhém utkání si Nacional připsal vítězství 1:0.

Začátek roku 2016 přinesl druhý titul v Superlize Colombiana, když porazil Deportivo Cali a kvalifikoval se tak na Copa Sudamericana 2016. V Torneo Apertura 2016 se Nacional umístil na druhém místě s 39 body, jen o bod za Independiente Medellín. Díky tomuto výsledku se tým kvalifikoval do čtvrtfinále, kde se utkal s týmem Rionegro Águilas. Nacional postoupil do semifinále po výhře na penalty. V semifinále byl Nacional vyřazen týmem Junior. Tým remizoval 1:1 na zápasy a prohrál 4:2 na penalty.

V Copa Libertadores 2016 obsadil Nacional ve své skupině první místo, když vyhrál pět ze šesti zápasů a nedal žádný gól. Skupinu tvořily týmy Huracán, Peñarol a Sporting Cristal. V 16. kole se Nacional znovu utkal s Huracánem. V prvním utkání v Buenos Aires se týmy rozešly smírně 0:0, zatímco ve druhém utkání v Medellínu vyhrál Nacional 4:2 a dal své první góly na turnaji. Ve čtvrtfinále se utkali s týmem Rosario Central. První zápas skončil první porážkou Nacionalu, jedinou branku vstřelil v páté minutě Walter Montoya. Ve druhém utkání v Medellínu vstřelil Marco Ruben v osmé minutě gól z penalty, čímž donutil Nacional vstřelit k postupu alespoň tři branky, což se mu podařilo. První gól vstřelil Macnelly Torres v nastaveném čase prvního poločasu. Ve druhém poločase přidal druhou branku v 50. minutě Alejandro Guerra a v poslední minutě zápasu vyřadil Rosario gólem Orlando Berrío. V semifinále se Nacional utkal s brazilským klubem São Paulo. Tým vyhrál oba zápasy, v prvním zvítězil na Estádio do Morumbi 2:0 brankou Miguela Borji, kterého Nacional koupil poté, co se stal s 19 góly v 21 zápasech s Cortulou nejlepším střelcem Torneo Apertura a hrál za tým svůj první zápas. Druhý zápas skončil vítězstvím 2:1, přičemž brzký gól brazilského týmu vstřelil Jonathan Calleri a za místní tým se opět prosadil Miguel Borja. Nacional se poprvé od roku 1995 dostal do finále Copa Libertadores, kde po celkovém vítězství 2:1 nad Independiente del Valle získal svůj druhý pohár jako vůbec první kolumbijský tým, který tuto soutěž vyhrál vícekrát.

V roce 2016 získal Nacional také svůj třetí titul v Copa Colombia, když ve finále porazil Junior s celkovým skóre 3:1, a stal se tak nejúspěšnějším klubem turnaje.

Účast Nacionalu v Copa Sudamericana 2016 začala 11. srpna, v první fázi se na Estadio Alejandro Villanueva v Limě utkal s peruánským klubem Deportivo Municipal. Tým porazil peruánský celek 5:0. Ve druhé fázi si tým připsal vítězství 1:0 a postoupil do druhé fáze. V tomto kole se Nacional utkal s Bolívarem z Bolívie. V La Pazu se klub dočkal remízy 1:1. Doma klub zvítězil 1:0 gólem Miguela Borji, jeho druhým v řadě. V 16. kole Nacional vyřadil paraguayský klub Sol de América. Venku uhráli remízu 1:1 a doma zvítězili 2:0. Ve čtvrtfinále se tým utkal s brazilským klubem Coritiba. První zápas se hrál v Curitibě. Borja vstřelil gól ve 13. minutě, vyrovnávací branku však v posledních minutách zápasu vstřelil Iago Dias z Coritiby. Ve druhém utkání v Medellínu si Nacional připsal vítězství 3:1. Coritiba začala vítězně, ve 43. minutě se trefil z volného přímého kopu César Eduardo González. Nacional se vrátil do zápasu a vítězství mu zajistil hattrickem Borja, který se stal se šesti góly nejlepším střelcem turnaje. V semifinále se Nacional utkal s paraguayským Cerro Porteño, které v předchozích kolech vyřadilo dva kolumbijské celky, Santa Fe (vítěze předchozího ročníku) a Independiente Medellín. První zápas, který se hrál v Asunciónu, skončil remízou 1:1 (stejný výsledek, jaký Nacional dosáhl v posledních třech venkovních zápasech). Druhý zápas skončil remízou 0:0 a Nacional potřetí postoupil do finále na venkovní góly.

Ve finále se Nacional musel utkat s brazilským týmem Chapecoense. Pro brazilský celek to bylo první finále v mezinárodní soutěži, neboť do tohoto kola vyřadil týmy Cuiabá, Independiente, Junior a San Lorenzo. Zápasy o finále se měly hrát 30. listopadu v Medellínu a 7. prosince v Curitibě. Avšak 28. listopadu, dva dny před první fází, se v Cerro Gordo v La Unión, jen několik kilometrů od Medellínu, zřítil let 2933 společnosti LaMia s týmem Chapecoense na palubě. Zahynulo 71 lidí včetně 19 hráčů Chapecoense. Kvůli tomu bylo finále přerušeno. Atlético Nacional požádalo CONMEBOL o udělení titulu Chapecoense. V plánovaný den zápasu uspořádaly Nacional a městská rada Medellínu vzpomínkovou akci k uctění obětí tragédie. Na stadionu bylo přítomno asi 45 000 lidí a další tisíce v ulicích. Dne 5. prosince CONMEBOL udělil Chapecoense titul Copa Sudamericana 2016 na žádost Atlética Nacional, které za své gesto obdrželo cenu „CONMEBOL Centenario Fair Play“.

V Torneo Finalización 2016 se Nacional umístil na prvním místě s 37 body a postoupil do čtvrtfinále. V semifinále byl tým vyřazen týmem Santa Fe (který turnaj vyhrál, když ve finále porazil Deportes Tolima): první zápas skončil remízou 1:1, ale druhý byl poražen 0:4. Nacional hrál se svým mládežnickým týmem kvůli účasti prvního týmu na Mistrovství světa klubů FIFA 2016.

Atlético Nacional se kvalifikovalo na Mistrovství světa klubů FIFA 2016 jako vítěz Copa Libertadores 2016 a reprezentovalo v této soutěži Jižní Ameriku. Svou účast zahájilo v semifinále, v němž se utkalo s japonským týmem Kashima Antlers, který Nacional porazil 3:0. První gól zápasu, penalta, kterou vstřelil Šoma Doi, se stal prvním použitím videopřehrávky pro nařízení penalty v soutěži FIFA. Nacional získal třetí místo po výhře nad mexickým klubem América, který v semifinále prohrál s Realem Madrid. Týmy se rozešly smírně 2:2, takže vítěze musely určit penalty, v nichž Nacional zvítězil 4:3.

Atlético Nacional získalo svůj první titul v roce 2017 poté, co v Recopa Sudamericana porazilo brazilský tým Chapecoense. Brazilský tým vyhrál první zápas výsledkem 2:1, ve druhém zápase však Atlético Nacional zvítězilo 4:1 a dosáhlo celkového vítězství 5:3, a proto turnaj vyhrálo.

V Copa Libertadores 2017 Atlético Nacional vypadlo ze soutěže ve skupinové fázi. Ve své skupině, v níž se klub utkal s argentinským Estudiantes de La Plata, brazilským Botafogo a ekvádorskou Barcelonou, skončil poslední se šesti body (dvě vítězství a čtyři porážky). Jako čtvrtý ze čtyř týmů ve skupině neměli nárok na účast ve druhé fázi Copa Sudamericana 2017, k čemuž by museli obsadit alespoň třetí místo ve skupině. Přestože Atlético Nacional získalo v Apertuře 2017 svůj šestnáctý ligový titul, Reinaldo Rueda 21. června 2017 opustil post manažera a nahradil ho španělský manažer Juan Manuel Lillo.