Atribuční předsudky – jak vidíte svět vy?
Malé věci, které nás rozčilují
Jedu po dálnici a na čelním skle se mi začnou hromadit malé kapky vody. Vzhlédnu a vidím, že přede mnou jede velká čtyřkolka se zapnutými stěrači. V tu chvíli si nevšimnu, že by jiná auta na silnici používala stěrače. Předpokládám, že řidič čtyřkolky si chtěl očistit čelní sklo. Voda mi postříkala čelní sklo… Otravné… Jsem v dopravní špičce. Už se cítím frustrovaný!“
Způsobí to řetězovou reakci a já si pak musím postříkat čelní sklo a vyčistit ho. „Proč si nenechají opravit stěrače?“ „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Ptám se sám sebe. „Možná to dělají schválně, aby otravovali ostatní!“
Okamžitě docházím k závěru, že to byl úmyslný čin osoby přede mnou – aby mě naštvala!“
Cítím se frustrován, dokud se nerozhlédnu, neotevřu oči, abych zjistil, co se děje, a neuvědomím si, že prší.
Přes modrou oblohu je na ní několik mraků a nade mnou je dešťový mrak. Dešťové mraky nade mnou jsem neviděl. Příliš jsem se soustředil na to, co bylo přede mnou – na dopravu a na to, jestli stihnu schůzku.
Okamžitě se cítím jinak, když jsem viděl celkový obraz. Prší. Nikdo za to nemůže. Prostě to tak je.“
Na našich atribucích záleží
Na atribucích, které si v těžkých chvílích života přisuzujeme, záleží. Ovlivňují to, jak se v danou chvíli cítíme, a ovlivňují také zbytek naší hodiny, dne, týdne, a dokonce i našeho života.
Je velmi snadné dělat unáhlené závěry, obviňovat ostatní kolem nás z věcí, které nás frustrují nebo nám způsobují nepříjemnosti.
Jakmile však známe celkový obraz, je mnohem snazší se uvolnit, nechat to být, dokonce odpustit druhým a odpustit i sobě.
Co je to atribuce?
Atribuce označuje způsob, jakým určujeme příčinu vlastního chování nebo chování druhých. Příčinu vlastního chování i chování druhých můžeme přisuzovat:
– vnitřní – na základě individuálních vlastností dané osoby
– vnější – na základě situace nebo okolností
Máme tendenci pociťovat větší hněv nebo frustraci, když usoudíme, že za chování nebo událost, která nás negativně ovlivňuje, je zodpovědná jiná osoba.
Méně se zlobíme a jsme méně frustrovaní, když se rozhodneme, že za chování nebo událost jsou odpovědné vnější okolnosti.
Okamžitě jsem se uklidnil, když jsem uviděl dešťový mrak a uvědomil si, že prší.
Jaké jsou některé běžné atribuční zkreslení
Existuje řada běžných atribučních zkreslení. Zde je několik z nich.
– Základní atribuční zkreslení – Máme tendenci přisuzovat příčinu chování druhých jako důsledek vnitřních charakteristik a vlastní chování jako důsledek prostředí. (Když to děláme, máme tendenci být shovívavější k vlastnímu chování než k chování druhých).
– Falešné konsenzuální zkreslení – Máme tendenci předpokládat, že ostatní lidé jsou nám svým myšlením, cítěním a životním stylem podobní. (Když to děláme, posuzujeme je podle našich vlastních měřítek, a ne podle jejich vlastních. Mohli mít jiné úmysly, založené na jiných hodnotách a motivacích, než k jakým jsme dospěli my).
– Negative Impression Bias – Máme tendenci přehnaně zdůrazňovat negativní informace o druhých. (Když máme pocit, že nám někdo křivdí, cítíme se ublížení. Když se cítíme ublížení, můžeme zveličovat aspekty druhých, které považujeme za negativní).
– Konfirmační zkreslení – Jakmile jsme dospěli k závěru o nějaké osobě nebo události, hledáme všechny důkazy, které náš názor potvrzují, a diskreditujeme všechny důkazy, které náš názor nepodporují. (Když to děláme, zavíráme si uši, oči, srdce a mysl před novými informacemi. Omezujeme své zkušenosti s danou osobou, situací a světem).
Jak tedy překonat své atribuční předsudky?
Jak zajistit, abychom si nezavírali uši, oči, srdce a mysl před světem?
Své vlastní i cizí atribuční předsudky můžeme překonat několika způsoby.
Následují některé ze způsobů, kterými pomáhám svým klientům překonat jejich předsudky, aby mohli přijímat nové informace a řešit své problémy.
Tyto kroky jsou zaměřeny na to, jak můžete pomoci druhým překonat jejich atribuční předsudky. Samozřejmě je můžete použít i vy sami. Já to dělám!
7 způsobů, jak překonat atribuční předsudky:
Pomoci druhým překonat jejich atribuční zkreslení můžeme prostřednictvím:
1. Velký obraz (pomáháme druhým vidět celkový obraz – že v situaci jde o víc než jen o nás nebo o ně a že v životě jde o víc než o danou událost nebo situaci)
2. Zpochybnění původní perspektivy (pomáháme druhým vidět, že možná není nikdo na vině, možná jde jen o souhru lidí v dané situaci).
3. Navrhněte další scénáře (vymyslete alespoň 2 další možnosti, které mohly vést k dané situaci a o kterých dotyčný ještě neuvažoval).
4. Poučte lidi o atribučních zkresleních (dejte lidem vědět o druzích zkreslení, která mohou ovlivňovat jejich myšlení).
5. Zjistěte, jak se situace vyvíjí. Mluvte o lidské povaze (Lidé jsou stroje na posuzování. Díky tomu se ve světě cítíme bezpečně. Dáváme věcem nálepky a škatulky a děláme rychlé závěry o tom, co se děje. Někdy jsou závěry, k nimž dospějeme, nesprávné, když nemáme k dispozici všechny informace).
6. Jaké jsou naše závěry? Zaměřte se na řešení problémů, ne na to, kdo je na vině (Jakmile se lidé dostanou do režimu řešení problémů a zaměří se na řešení problému, a ne na to, kdo je na vině, je pravděpodobnější, že budou schopni problémy vyřešit).
7. Promluvte si o vlivu negativních emocí na tělo a mozek (Negativní emoce nás vedou k užšímu a nepružnému myšlení. Jsou také spojeny s uvolňováním stresových hormonů, které časem poškozují životně důležité tělesné orgány).
Jste si vědomi toho, k jakým atribucím jste přirozeně naprogramováni? Který z těchto 7 kroků vyzkoušíte příště, až budete stát v dopravní špičce a někdo vám bude předjíždět nebo zapne stěrače?“
***************
Allred, K.G., Chiongbian, V. a Parlamis, J. (1997) Attributional biases in conflict: International Center for Cooperation and Conflict Resolution, Columbia University.
Lee, J. (2004) Overcoming Attribution Bias in Mediation: An NLP Perspective, 15 (1) Australian Dispute Resolution Journal, 48-58
.