Augsburská konfese
Augsburská konfese, latinsky Confessio Augustana, 28 článků, které tvoří základní vyznání luteránských církví, předložených 25. června 1530 německy a latinsky na augsburském sněmu císaři Karlu V. sedmi luteránskými knížaty a dvěma říšskými svobodnými městy. Hlavním autorem byl reformátor Philipp Melanchthon, který čerpal z dřívějších luterských vyznání víry. Účelem bylo obhájit luterány před zkreslenými výklady a poskytnout vyjádření jejich teologie, které by bylo přijatelné pro římské katolíky. Katoličtí teologové odpověděli 3. srpna Konfutací, která odsoudila 13 článků vyznání, 9 přijala bez výhrad a 6 schválila s výhradami. Císař odmítl přijmout luteránskou protiodpověď nabídnutou 22. září, ale Melanchton ji použil jako základ pro svou Apologii augsburského vyznání (1531). Tato verze vyznání z roku 1530 (známá jako „nezměněná“ verze) byla pro luterány směrodatná, ale zastánci eucharistické nauky Huldrych Zwingli a Jan Kalvín přijali upravené vydání připravené Melanchtonem (Variata z roku 1540).
Prvních 21 článků Augsburského vyznání předkládá luteránské učení, aby prokázalo, že „se v žádném článku víry neodchylují od katolické církve“. Zbývajících sedm článků pojednává o zneužívání, které se do západní církve vloudilo ve staletích bezprostředně předcházejících reformaci: přijímání pod jednou způsobou (lid přijímal pouze chléb), vynucený kněžský celibát, mše jako smírná oběť, povinná zpověď, lidské instituce určené k zasloužení milosti, zneužívání v souvislosti s mnišstvím a rozšířená pravomoc, kterou si nárokovali biskupové. V tématech, jako je ospravedlnění, vyznání používalo spíše vágní než přesný jazyk.
Vyznání bylo v roce 1536 přeloženo do angličtiny a ovlivnilo Třicet devět článků anglikánů a Dvacet pět náboženských článků metodistů.