„Auld Lang Syne“: co znamená, proč ji zpíváme na Silvestra a co je to za jazyk?

Na Silvestra je téměř nevyhnutelné, že uslyšíte (a možná se pokusíte zazpívat) „Auld Lang Syne“, píseň, jejíž melodie je v anglicky mluvícím světě synonymem nového roku (a obecněji tématu změny), a to navzdory téměř nesrozumitelné syntaxi a slovní zásobě. Problém je v tom, že text, z něhož píseň vychází, vůbec není v angličtině – je to skotština 18. století, podobný, ale odlišný jazyk, který je zodpovědný za texty písně jako „We twa hae run about the braes / and pou’d the gowans fine“, které jsou pro Američany naprosto nesrozumitelné.

Příběh toho, jak se skotská balada z 18. století stala synonymem pro nový rok, je však spletitý a zahrnuje jak tradiční odpor kalvínské teologie k Vánocům, tak jedinečnou ústřední roli, kterou v amerických oslavách Nového roku hraje sledování televize. Překlenutím této propasti je kdysi slavný, dnes zapomenutý kanadský bigbítový leader, který na dlouhá desetiletí definoval Silvestra a proměnil skotský lidový zvyk v celosvětový fenomén.

„Měla by být stará známost zapomenuta?“ je řečnická otázka

Jak je zvěčněno ve filmu Když Harry potkal Sally, náhodný posluchač této písně bude pravděpodobně zmaten, co znamená ústřední úvodní text:

Odpovědí je, že je to řečnická otázka. Mluvčí se ptá, zda by se mělo zapomenout na staré přátele, čímž chce říci, že na staré přátele by se samozřejmě zapomínat nemělo. Verze písně, kterou zpíváme dnes, vychází z básně vydané Robertem Burnsem, kterou připsal „zpěvu starého muže“ s tím, že jde o tradiční skotskou píseň. V zásadě podobné písně a básně existovaly ve Skotsku 18. století i v jiných podobách. Tento tisk Jamese Watsona z roku 1711 velmi zřetelně odhaluje řečnickou povahu otázky:

Měla by stará známost být zapomenuta,

a nikdy na ni nemyslet;

plameny lásky uhasit,

a zcela pominout a odejít:

Je snad tvé sladké Srdce už tak chladné,

ta tvá milující hruď,

že už nikdy nedokážeš přemýšlet

o starých dávných časech?

Máme tu sérii řečnických otázek, které směřují k tomu, že pokud nejsi uvnitř úplně mrtvý, měl bys umět ocenit přednosti opětovného setkávání se starými přáteli a přemýšlení o starých časech.

Co znamená „Auld Lang Syne?“

Američané vědí, že Skotové mluví anglicky s charakteristickým přízvukem, a možná také vědí o existenci jazyka zvaného skotská gaelština, který je příbuzný irštině a velštině a mluví se jím jen zřídka. Existuje však také takzvaný skotský jazyk, který má zřetelné podobnosti s angličtinou, aniž by byl pro Angličany skutečně srozumitelný – podobně jako italština a španělština jsou podobné, ale odlišné jazyky.

Rozdíl je samozřejmě v tom, že již stovky let neexistuje nezávislý skotský stát, který by skotštinu standardizoval a propagoval jako oficiální jazyk odlišný od angličtiny se skotským přízvukem. Velká část románu Irvina Welshe Trainspotting je napsána ve skotštině a tato skotská přednáška o skotštině by vám měla přiblížit její vztah k angličtině:

Jde o to, že fráze „auld lang syne“ není pro Angličany rozpoznatelná, protože to není anglická fráze. V doslovném překladu znamená „starý dávno“, ale význam je spíše „staré časy“ nebo „staré časy“.

Shodou okolností je fráze „should auld acquaintance be forgot“ velmi podobná jak v angličtině, tak ve skotštině. A protože se konvenčně zpívá pouze první sloka a refrén, není rozdíl mezi jazyky až na neznámou titulní frázi příliš výrazný. Pokud se však ponoříte do pozdějších veršů, je jasné, že píseň není v angličtině. Zde je například druhá sloka:

And surely ye’ll be your pint-stoup!

and surely I’ll be mine!

And we’ll take‘ a cup o‘ kindness yet,

for auld lang syne.

Ye’ll be your pint-stoup? Cože?“

Když Harry potkal Sally má pravdu: Je to o starých přátelích

Jak říká postava Sally v podání Meg Ryan ve filmu, je to píseň o starých přátelích.

Překlad textu pozdějších veršů do češtiny to naprosto jasně ukazuje. Obchod s „půllitry“ v podstatě říká: „Jistě si koupíš půllitr a já si koupím půllitr a připijeme si na staré dobré časy“. V dalším verši slyšíme o tom, jak „my dva běhali jsme po stráních / a trhali sedmikrásky pěkné.“

Staří přátelé, kteří se dlouho neviděli, se znovu setkávají, popíjejí a vzpomínají. Kdyby to byla píseň, kterou běžně posloucháte v tiché místnosti na plný pecky v angličtině za střízliva, nedošlo by k žádným zmatkům. Jelikož je to v podstatě opak silvestrovského večírku, kdy tuto píseň obvykle slyšíte, dochází k velkému zmatku. Ale samotná píseň není nijak zvlášť složitá.

Nový rok je ve Skotsku velká věc

Jedním z důvodů, proč se náhodná skotská lidová píseň stala synonymem pro nový rok, je to, že oslavy Nového roku (známé jako Hogmanay) mají ve skotské lidové kultuře neobyčejně velký význam – tak velký, že na oficiálních webových stránkách Skotska je celá sekce Hogmanay, kde se uvádí: „Historicky se Vánoce jako svátek nedodržovaly a Hogmanay byl ve Skotsku tradičnější oslavou.“

To proto, že skotská reformace vynesla k moci stoupence kalvinistické větve protestantského křesťanství známé jako presbyteriáni, kteří o Vánoce příliš nestáli. V roce 1640 šel totiž skotský parlament tak daleko, že zrušil vánoční prázdniny „a veškeré jejich pozorování“ s odkazem na jejich kořeny v „pověrčivém pozorování“. Když v Anglii v důsledku anglické občanské války krátce vládli teologicky podobní puritáni, rovněž se pokusili potlačit veškeré slavení Vánoc. Presbyteriánství však zapustilo ve Skotsku hlubší kořeny, což vedlo k tomu, že Hogmanay vytlačil Vánoce z pozice oslavy číslo jedna uprostřed zimy.

Každý má rád dobré oslavy a konec jednoho roku a začátek dalšího se zdá být stejně dobrou věcí k oslavě jako cokoli jiného, takže skotsky inspirované oslavy Nového roku – včetně sentimentálního a přitažlivě nespecifického „Auld Lang Syne“ – přišly do anglicky mluvícího světa přirozeně.

Kanadský kapelník Guy Lombardo udělal z „Auld Lang Syne“ instituci

Od roku 1929 až do roku 1976 si Američané nejprve v rozhlase a poté v televizi naladili silvestrovské vysílání bigbandu Guy Lombardo and the Royal Canadians, který vedl Lombardo, Kanaďan, jehož rodiče emigrovali z Itálie. V polovině 70. let začalo Lombardovo vysílání čelit vážné konkurenci v podobě pořadu Dicka Clarka „New Year’s Rockin‘ Eve“, který byl zaměřen na mladší diváky a zdůrazňoval rockový prvek v kontrastu s bigbandovými melodiemi Royal Canadians. Po celá desetiletí však Lombardovi patřil 31. prosinec – dokonce si vysloužil přezdívku „pan Silvestr“ – a každý rok hrál píseň „Auld Lang Syne“, aby tak přivítal nový rok.

Lombardo píseň nenapsal ani nevymyslel tradici jejího hraní na oslavu nového roku, ale neobvyklá televizní orientace severoamerického sledování svátků znamenala, že jeho rozhodnutí hrát „Auld Lang Syne“ ji změnilo z tradice v tradici. (Mohlo to být i horší – ve Švédsku lidé slaví Vánoce sledováním kresleného Kačera Donalda).

Díky vlivu amerických filmů a televizních pořadů na popkulturu po celém světě se pak do obývacích pokojů po celém světě přenášela konvenční vyobrazení lidí zvonících do nového roku na „Auld Lang Syne“. Skotská balada z 18. století se tak stala americkým televizním rituálem poloviny století a odtud se stala celosvětovým fenoménem – přestože písni téměř nikdo nerozumí.