Aureus

Aureus (pl. aurei, „zlatý“, používaný jako podstatné jméno) byla zlatá mince starověkého Říma původně v hodnotě 25 denárů ryzího stříbra. Aureus byl pravidelně vydáván od 1. století př. n. l. do počátku 4. století n. l., kdy byl nahrazen solidem. Aureus měl přibližně stejnou velikost jako denár, ale byl těžší díky vyšší hustotě zlata (na rozdíl od stříbra).

Aureus ražený v roce 193 Septimiem Severem na oslavu XIV Gemina Martia Victrix, legie, která ho prohlásila císařem

Před dobou Julia Caesara se aureus razil zřídka, pravděpodobně proto, že zlato bylo považováno za znak neřímského luxusu. Caesar razil minci častěji a standardizoval její hmotnost na 1 40 {\displaystyle {\tfrac {1}{40}}}. římské libry (asi 8 gramů). Augustus (r. 29 př. n. l. – 14 n. l.) stanovil tarifní hodnotu sestercia na 1 100 {\displaystyle {\tfrac {1}{100}}}. aurea.

Hmotnost aurea byla snížena na 1 45 {\displaystyle {\tfrac {1}{45}}}. libry (7,3 g) za vlády Nerona (r. 54-68). Přibližně ve stejné době se mírně snížila i ryzost stříbrných mincí.

Aureus Octaviana, cca 30 př. n. l.

Po vládě Marka Aurelia (r. 161-180) se produkce aureí snížila a hmotnost klesla na 1 50 {\displaystyle {\tfrac {1}{50}}}. libry (6,5 g) v době Caracally (r. 211-217). V průběhu 3. století byly zavedeny zlaté mince v různých zlomcích a násobcích, takže bylo obtížné určit zamýšlenou nominální hodnotu zlaté mince.

Solidus byl poprvé zaveden Diokleciánem (r. 284-305) kolem roku 301 n. l., byl ražen v poměru 60 k římské libře ryzího zlata (a tedy každý vážil asi 5,5 g) a jeho počáteční hodnota se rovnala 1 000 denárů. Diokleciánův solidus byl však ražen pouze v malém množství, a měl tak jen minimální ekonomický efekt.

Solidus byl znovu zaveden Konstantinem I. (r. 306-337) v roce 312 n. l. a natrvalo nahradil aureus jako zlatou minci Římské říše. Solidus byl ražen v poměru 72 k římské libře ryzího zlata, přičemž každá mince vážila dvacet čtyři řecko-římských karátů, tedy přibližně 4,5 gramu zlata na minci. V této době měl solidus hodnotu 275 000 stále více znehodnocených denárů.

Nehledě na velikost nebo hmotnost aurea však byla ryzost mince jen málo ovlivněna. Analýza římských aureusů ukazuje, že úroveň ryzosti se obvykle blížila 24karátovému zlatu, tedy přesahovala 99 % ryzosti.

Vzhledem ke zběsilé inflaci způsobené tím, že římská vláda vydávala mince ze základních kovů, ale odmítala přijímat k placení daní cokoli jiného než stříbro nebo zlato, hodnota zlatého aurea ve vztahu k denáru drasticky vzrostla. Inflaci ovlivnilo také systematické znehodnocování stříbrného denáru, v němž v polovině 3. století už prakticky žádné stříbro nezbylo.

V roce 301 měl jeden zlatý aureus hodnotu 833⅓ denárů; v roce 324 měl stejný aureus hodnotu 4350 denárů. V roce 337, po Konstantinově přechodu na solidus, měl jeden solidus hodnotu 275 000 denárů a konečně v roce 356 měl jeden solidus hodnotu 4 600 000 denárů.

Dnes je aureus velmi vyhledávaný sběrateli pro svou ryzost a hodnotu i historickou zajímavost. Aureus je obvykle mnohem dražší než denár vydaný stejným císařem. Například v jedné aukci se aureus Trajána (r. 98-117) prodal za 15 000 dolarů a stříbrná mince téhož císaře za 100 dolarů. Nejdražší aureus, který byl kdy prodán, byl aureus vydaný v roce 42 př. n. l. Markem Juniiem Brutem, vrahem Gaia Julia Caesara, jehož realizovaná cena v listopadu 2020 činila 3,5 milionu dolarů. (Exemplář této mince je trvale vystaven v Britském muzeu v Londýně). Aureus, vydaný císařem Alexandrem Severem (r. 222-235), má na reversu vyobrazení Kolosea a v roce 2008 měl realizovanou cenu 920 000 dolarů. Ve Velké Británii byl v červnu 2019 vydražen aureus s tváří Allecta za 552 000 liber

.