Ayacucho
V lokalitě Pikimachay, asi 25 km severně od Ayacucha, byly nalezeny pozůstatky lidských sídel starých více než 15 000 let. V letech 500 až 900 byla oblast obsazena kulturou Wari, která se stala známou jako první expanzivní říše se sídlem v Andách před říší Inků.
Oblast Ayacucho byla po tisíce let obývána různými domorodými kulturami. Během raného mezidobí (200 př. n. l. – 600 n. l.) se na jihozápadě usadila kultura Nazca a v centru oblasti Ayacucho vznikla kultura Warpa, říše Wari vznikla interakcí kultur Huarpa s nedalekou kulturou Nasca v době intenzivních meziregionálních výměn a rozsáhlého narušení stávajících kulturních tradic. V období středního horizontu (600-1000 n. l.), kdy stát Wari v době svého zenitu ovládal většinu vysočiny a pobřeží Peru s centrem v blízkosti dnešního města Ayacucho (Huamanga), se Wari stali největší dominantní kulturou v oblasti And ještě před vznikem Inků. Civilizace Wari se zhroutila kolem roku 1000 n. l., hlavní město Wari bylo opuštěno. S koncem kultury Wari údajně začíná pozdní mezidobí (1000 n. l. – 1476 n. l.), zatímco některé postwarijské kultury se v tomto období dále rozvíjely, zejména kultury z pobřežního Peru, pozdní mezidobí se vyznačuje úbytkem obyvatelstva a značným kulturním regresem na rozsáhlých územích peruánské vysočiny, oblast Ayacucho se stala jednou z nejvíce postižených oblastí, přestalo existovat městské plánování, lidé opustili prakticky všechna města, ne-li všechna, a rozptýlili se do venkovských osad. V oblasti Ayacucho vznikly nové kmenové kultury – dobře odlišené od starých Wari – postupem času se z nich stala řada poměrně silných válečnických náčelnických kmenů, které ovládaly region, podle koloniálních kronikářů se tyto kmeny v době, kdy Inkové začali expandovat, sjednotily do konfederace, označované ve španělských zprávách jako „konfederace Chanca“, aliance tvořené kulturami Chanca, Parinacocha, Vilca, Sora a Rucana (Lucana), mimo jiné i klany ayllu. Po řadě urputných bojů se Inkům podařilo konfederaci Chanca porazit a podmanit si ji a začlenit oblast do říše Inků, Inkové založili na území kultury Vilcas Vilcashuaman, jedno z nejlidnatějších měst, o nichž je známo, že existovala v říši Inků, hlavní město incké provincie (wamani) Vilcas. Dalším ze správních center v oblasti byla Huamanga, založená na místě zvaném Pocra.
Španělské koloniální založení Huamangy vedl 25. dubna 1540 dobyvatel Francisco Pizarro, který ji pojmenoval San Juan de la Frontera de Huamanga. Vzhledem k neustálým povstáním Inků vedených Manco Inkou Yupanquim proti Španělům v této oblasti Pizarro rychle osídlil osadu malým počtem Španělů přivezených z Limy a Cusca. Dne 17. května 1544 bylo Ayacucho královským dekretem nazváno La Muy Noble y Leal Ciudad de Huamanga (Nejvznešenější a nejvěrnější město Huamanga), což bylo nejvyšší označení ve španělské hierarchii pojmenování měst. Hlavní městská univerzita byla založena 3. července 1677 jako Univerzita San Cristóbal z Huamangy. Ayacucho bylo v koloniální éře významné tím, že bylo správním centrem, zastávkou mezi Limou a Cuzkem a sídlem horníků rtuti z Huancavelicy i místních vlastníků půdy.
15. února 1825 Simón Bolívar změnil název města na Ayacucho a přejmenoval ho podle historické bitvy u Ayacucha. Po spatření tolika obětí na bitevním poli nazvali občané oblast Ayakuchu, přičemž aya znamená „mrtvý“ a kuchu znamená v kečuánštině ayacucho „roh“. Bitva u Ayacucho byla posledním ozbrojeným střetem mezi španělskou armádou (tvořenou převážně peruánskými mestici a domorodci) a independentisty během peruánské války za nezávislost a vítězství independentistů zajistilo nezávislost. Bitva se rozvinula v nedaleké pampě La Quinua 9. prosince 1824. Síly independentistů vedl Antonio José de Sucre, poručík Simóna Bolívara. Místokrál José de la Serna e Hinojosa byl zraněn a po bitvě druhý vrchní velitel José de Canterac podepsal konečnou kapitulaci roajalistické armády. Nezávislé vítězství zpečetilo nezávislost Peru a Jižní Ameriky. Podobně byl po této bitvě přejmenován La Paz, nyní sídlo vlády Bolívie, na La Paz de Ayacucho.
Přestože město získalo nové jméno a určitou slávu, ekonomika po získání nezávislosti upadala. Objevily se pokusy oživit osud města plánovaným železničním napojením na peruánskou síť, ale trať byla ukončena v Huancavelice. Následně byla v roce 1968 postavena dálnice. Hospodářství města je založeno na zemědělství a lehkém průmyslu, včetně textilního, keramického, koženého a filigránského zboží. Je regionálním turistickým cílem, známým díky 33 kostelům postaveným v koloniálním období a díky nedalekému bojišti La Quinua, kde se v roce 1824 odehrála bitva u Ayacucho. Univerzita San Cristóbal byla znovu otevřena v roce 1959. Počet obyvatel města se začal zvyšovat, ale násilné politické nepokoje destabilizující region si vynutily migraci mnoha lidí.
V roce 1980 využila krajně levicová teroristická organizace známá jako Zářící stezka (Sendero Luminoso) Ayachucho jako základnu pro své tažení proti peruánské vládě a v roce 1982 dokonce provedla útok na věznici Ayacucho. Kampaň zanikla poté, co byl její vůdce Abimael Guzmán Reynoso v roce 1992 dopaden a uvězněn. Oblast v čele s Ayacuchem je venkovská a patří k nejchudším v celé zemi. Díky míru posledních 15 let obyvatelé usilovně pracují na zlepšení životních podmínek a přilákání pracovních míst.