Bálintův syndrom

Příznaky Bálintova syndromu mohou být značně oslabující, protože ovlivňují vizuoprostorové dovednosti, vizuální skenování a mechanismy pozornosti. Vzhledem k tomu, že představuje postižení zrakových i jazykových funkcí, jedná se o závažné postižení, které může ovlivnit bezpečnost pacienta – dokonce i ve vlastním domácím prostředí – a může znemožnit udržení zaměstnání. V mnoha případech může být kompletní trojice příznaků – neschopnost vnímat zorné pole jako celek (simultanagnozie), potíže s fixací očí (okulomotorická apraxie) a neschopnost přesunout ruku ke konkrétnímu předmětu pomocí zraku (optická ataxie) – zpozorována až při rehabilitaci pacienta. Terapeuti, kteří nejsou obeznámeni s Bálintovým syndromem, mohou nesprávně diagnostikovat neschopnost pacienta dosáhnout očekávaných pokroků v některé z těchto oblastí příznaků jako pouhou indikaci neschopnosti mít prospěch z další tradiční terapie. Samotná povaha každého Bálintova příznaku znemožňuje rehabilitační pokrok v každém z ostatních příznaků. K vypracování terapeutických protokolů, které by se zabývaly bálintovskými symptomy jako skupinou, je zapotřebí mnohem více výzkumu, protože tato postižení jsou tak vzájemně provázaná.

SimultanagnosieEdit

Simultanagnozie je neschopnost vnímat současně probíhající události nebo objekty v zorném poli. Oběti Bálintova syndromu vnímají svět nepravidelně, jako řadu jednotlivých objektů, místo aby viděly celek scény.

Tato prostorová porucha zrakové pozornosti – schopnost identifikovat lokální prvky scény, ale ne globální celek – byla označována jako zúžení globálního gestaltového okna jedince – jeho zrakového „okna“ pozornosti. Lidé fixují svůj zrak na konkrétní obrazy v sociálních scénách, protože jsou informativní pro význam scény. Jakékoli nadcházející uzdravení u simultanagnózie může souviset s tím, že se nějakým způsobem rozšíří omezené okno pozornosti, které tuto poruchu charakterizuje.

Simultanagnózie je hluboký zrakový deficit. Narušuje schopnost vnímat více předmětů ve vizuálním zobrazení, přičemž schopnost rozpoznávat jednotlivé předměty zůstává zachována. Jedna studie naznačuje, že simultanagnozie může být důsledkem extrémní formy konkurence mezi objekty, která ztěžuje odpoutání pozornosti od objektu, jakmile byl vybrán. Pacienti se simultanagnozií mají omezené prostorové okno zrakové pozornosti a nemohou vidět více než jeden objekt najednou. Svůj svět vidí nejednotně a skvrnitě. Proto si vybírají jednotlivý objekt, nebo dokonce součásti jednotlivého objektu, aniž by byli schopni vidět globální „celkový obraz“.

Studie, která přímo testovala vztah mezi omezením okna pozornosti u simultanagnozie ve srovnání s viděním zdravých účastníků s normálními hranicemi zrakového zpracování, potvrdila omezení obtíží pacientů se simultanagnozií.

Existují značné důkazy o tom, že mozková kůra člověka je v podstatě rozdělena na dva funkční proudy: okcipitálně-parietálně-frontální dráhu, která zpracovává informace „kde“, a okcipitálně-temporálně-frontální dráhu, která poskytuje jedinci informace „co“.

Okulomotorická apraxieEdit

Bálint ji označil jako „psychickou paralýzu pohledu“ – neschopnost dobrovolně řídit pohyby očí, které se mění na nové místo zrakové fixace. Hlavním příznakem okulomotorické apraxie je, že člověk nemá kontrolu nad pohyby očí, vertikální pohyby očí však obvykle nejsou ovlivněny. Často mají například potíže s pohybem očí požadovaným směrem. Jinými slovy, sakády (rychlé pohyby očí) jsou abnormální. Z tohoto důvodu musí většina pacientů s okulomotorickou apraxií otáčet hlavou, aby mohli sledovat předměty přicházející z periferie.

Optická ataxieEdit

Optická ataxie je neschopnost vést ruku k předmětu pomocí zrakové informace, kdy tuto neschopnost nelze vysvětlit motorickým, somatosenzorickým deficitem, deficitem zorného pole nebo deficitem ostrosti. Optická ataxie se vyskytuje u Bálintova syndromu, kde je charakterizována poruchou zrakové kontroly směru natahování ruky k vizuálnímu cíli, doprovázenou vadnou orientací ruky a tvorbou úchopu. Považuje se za specifickou vizuomotorickou poruchu, nezávislou na chybném vnímání zrakového prostoru.

Optická ataxie je také známá jako misreaching nebo dysmetrie (česky: obtížně měřitelná), sekundární k deficitům zrakového vnímání. Pacient s Bálintovým syndromem má pravděpodobně defektní pohyby rukou pod zrakovým vedením, a to navzdory normální síle končetin. Pacient není schopen uchopit předmět, když se na něj dívá, v důsledku diskoordinace pohybů očí a rukou. Týká se to zejména jejich kontralezionální ruky.

Dysmetrie označuje nedostatečnou koordinaci pohybů, pro kterou je typické nedosažení nebo překročení zamýšlené polohy ruky, paže, nohy nebo oka. Někdy se popisuje jako neschopnost posoudit vzdálenost nebo měřítko.

Jak uvádí Bálint, optická ataxie narušovala každodenní činnosti jeho pacienta, protože „při krájení plátku masa … který držel vidličkou v levé ruce, … ho hledal mimo talíř nožem v pravé ruce“, nebo „… při zapalování cigarety často zapaloval prostředek, a ne konec“. Bálint poukázal na systematičnost této poruchy, která se projevovala v pacientově chování při hledání v prostoru. ‚Když byl tedy požádán, aby pravou rukou uchopil předložený předmět, pravidelně ho míjel a našel ho, až když o něj rukou zavadil.“

Změněna je také schopnost dosahu pacienta. Trvá jim déle, než se k předmětu natáhnou. Jejich schopnost uchopit předmět je také narušena. Výkonnost pacienta je ještě výrazněji zhoršena, pokud je znemožněno vidění ruky nebo cíle.

.