Bývalý boxer těžké váhy Andrew Golota má i v důchodu obří postavu

CHICAGO – Když jsme s manželkou v hotelu nedaleko centra Milwaukee pojídali steak, vstoupil do kavárny velmi velký člověk, který vzbudil rozruch na doposud klidné snídani.

Jak mě ostatní strávníci zvědavě pozorovali a divili se, věděl jsem přesně, kdo ten obr je.

Býval to vražedný ranař, který v letech 1997 až 2005 čtyřikrát bojoval o titul v těžké váze. Rval se také s Mikem Tysonem a Lennoxem Lewisem, samozřejmě každý zvlášť.

Byl to Andrew Golota.

Jako sportovní fanoušek jsem vyrůstal, box byl mou první láskou, basketbal milovanou milenkou. Pohled na Golotu naživo ve mně vyvolal touhu katapultovat se ze sedadla a setkat se s ním, ale brzdila mě nepsaná pravidla etikety a zdvořilosti.

Poprosil jsem tedy místo toho servírku a dal jí pár dolarů, aby splnila můj příkaz.

Naštěstí mi Golota věnoval pohled, ne hák. Vstal a rázně vykročil mým směrem. „Co se děje?“ zeptal se a jeho tmavě modré, pronikavé oči se zabodly do mých. Jeho ruce byly obrovské a tlusté, a když jimi zatřásl, pohltily ty moje jako jeskyně.

Golota, který měřil stratosférických metr osmdesát, vážil v době své největší slávy 240 kilogramů. V roce 1988 získal bronzovou medaili na olympijských hrách a profesionálně bojoval 21 let. Do důchodu odešel v roce 2013 s bilancí 41 výher (33 KO), 9 porážek a jedné remízy.

Po odchodu do důchodu se většina zápasníků stará o své tělo s láskyplnou nedbalostí a dává přednost švédskému stolu před boxovacím pytlem. Golota, který podle všeho místo nezdravého jídla miluje jídlo pro radost, je vzácnou výjimkou.

„Stále trénuji každý den,“ řekl. „Proč?“ Podivil jsem se. „Když ne, tak umřu,“ popíchl mě.

Tady je další výjimka – Golota není finančně zlomený jako většina boxerů v důchodu.

„Vždycky jsme dbali na to, aby měl zaplacené daně,“ řekla mi Andrewova manželka Mariola, právnička v Chicagu, poté, co jsem se posadil k jejich stolu. Když se daně z velkých peněz nezaplatí, hrozí vysoké penále, které nakonec utopí boxera v dluzích.

„Je to fu##ed up,“ řekl Golota o divizi těžké váhy.

Pravda, divize, v níž kdysi řádily legendy jako Ali a Frazier, Tyson a Lewis, je teď prostě těžká. Ztratila svou váhu ve zlatě. Box obecně umírá na nedostatek talentů. Jediné požadavky, které placené zápasy dostávají, jsou na náhrady, ne na opakování.

„Je skvělý. Je velmi vzrušující ho sledovat,“ řekl Golota o Mannym Pacquiaovi, který dlouhá léta nesl box na svých zádech a s nemilosrdnou dominancí přeoral osm divizí, než ho zpomalil věk a politika.

Proti Lennoxu Lewisovi (říjen 1997), Chrisi Byrdovi (duben 2004), Johnu Ruizovi (listopad 2005) a Lamonu Brewsterovi (květen 2000) prohrál Golota všechny čtyři souboje o tituly WBC, IBF, WBA a WBO v těžké váze.

Ale i tak měl za sebou skvělou kariéru. Někteří bojovníci stráví celý život, aniž by si k mistrovskému zápasu vůbec přičichli.

A tolik mohu říct, že byl šampionem během rozhovoru ze zálohy. Promyšlený v odpovědích a velkorysý ve svém čase. Jinými slovy, byl to knokaut.

Postscriptum. Andrew Golota zůstane navždy v paměti díky svým dvěma zápasům s Riddickem Bowem z 11. července a 14. prosince 1996. V obou střetnutích vedl, než byl diskvalifikován za opakované nízké údery. To mu vyneslo přezdívku „Nečistý Polák“.

„Strávil jsem spoustu času přemýšlením o tom, co se stalo….Jen se musím ovládat,“ řekl Golota 17. června 1997 deníku New York Times. V tomto článku spisovatel Gerald Eskenazi napsal, že Golotova záliba v nízkých úderech může mít původ v dobách, kdy bojoval v podlých ulicích polské Varšavy, kde v raném mládí osiřel.

Byl jsem v pokušení zeptat se Goloty na tuto epizodu jeho kariéry, ale opatrnost mi velela jinak. Tím, že mi poskytl nečekaný rozhovor a pak mě pozval ke svému stolu, jsem si připadal, jako by mě Andrej pozval k sobě domů. Bylo by hloupé a neuctivé čůrat na koberec.