Bůh slunce: Hélios nebo Apollón? – Řecká mytologie
„Hélios“ je pouze řecký výraz pro slunce. Jako boha ho uctívali i Řekové, zejména na Rhodu. Je spojován s koňmi a vozy a někdy i s dobytkem. Obvykle bývá nazýván synem Titánů Hyperiona a Theie nebo Euryphaessy. Významnými dětmi, které jsou mu připisovány, jsou Faeton, kolchidský král Aeetes a Circe.
„Apollón“ (když se s ním poprvé setkáváme v Homérovi a dalších raných pramenech) je bohem lukostřelby, lovu, proroctví, hudby na lyru a tance. Je také bohem dobytkářství a moru. Nikdy není spojován se sluncem. A to zůstává v mytologických textech téměř zcela pravdivé až do jejich konce. Jak by mohl být bůh slunce na rok vyhnán na zem, aby sloužil jako pasák dobytka v Tróji a znovu v sevisu krále Admeta. Máme si snad představit oblohu na dva roky bez slunce? Apollón je normálně Diův syn z Leto. Významnými dětmi, které jsou mu připisovány, jsou Trofón, Amfiara a Asklépios.
V řecké náboženské víře (na rozdíl od mytologické tradice) byl však Apollón stále více spojován nebo ztotožňován se sluncem. Se sluncem byl někdy spojován také Dionýsos. I Zeus byl někdy spojován se sluncem. Nezapomeňte však, že v této době si všichni vzdělaní lidé mysleli, že fyzické Slunce je ohnivá koule, která obíhá kolem kulovité Země, nikoli humanoidní bůh na voze, který každý den vychází z východu, sestupuje na západě a pak pluje v poháru zpět na východ, jak se to objevuje v tradiční mytologii. Filosofové obvykle tvrdili, že o dokonalých bozích nic nevědí, a tradiční bohové byli vysvětlováni buď jako slavní smrtelníci z dávných dob, kteří byli představováni jako bohové, nebo byli vysvětlováni jako daimoni, tedy jakési nižší božské bytosti, nebo byli vysvětlováni alegoricky: Zeus byl nebe, Héra byla vzduch, Héfaistos byl oheň a tak dále. Apollón obvykle končil jako světlo nebo slunce.
V římské tradici byl Hélios jednoduše přeložen latinským slovem „Sol“, což znamená „Slunce“. Tento Sol se však někdy nazýval také Phoebus, řecké slovo znamenající „zářící“, což bylo také tradiční jméno pro Apollóna. Přesto nedochází k záměně. Například v Ovidiových „Metamorfózách“ je zcela jasné, kdy Ovidius mluví o Phoebovi Slunci a kdy o Phoebovi Apollónovi. Nikdy nejsou navzájem ztotožňováni.
V klasickém latinském verši bylo zvykem označovat slunce jako Phoeba v jeho voze nebo na voze. Stejný tropus používali i pozdně středověcí básníci. Zdá se, alespoň pokud mohu soudit, že věděli, že mluví o Phoebovi, bohu slunce, a ne o Phoebovi Apollónovi. Ale člověk si nemůže být vždy jistý, zvláště když byly běžně známy i starověké náboženské texty, které spojovaly Apollóna se sluncem.
Přesto se ztotožnění Phoeba boha slunce s Phoebem Apollónem stalo ve viktoriánské době standardem. Najdeme ho v Bullfinchově „Mytologii“ a v příběhu „Semínka granátového jablka“ v „Tanglewoodských povídkách“ Nathaniela Hawthorna.
Objevuje se také iwrongly n některých moderních knihách, z nichž žádná nikdy neuvádí jedinou pasáž v jakémkoli mytologickém textu, která by ztotožňovala vozatajského Heliose z Rhodu, syna Hyperiona a Theie, s Apollónem, synem Dia a Leto. Žádné takové pasáže totiž nejsou vzácné. Znám pouze dvě: jednu zmínku ve zlomku Eurípidovy hry „Faethón“, v níž je mluvčí skutečně jmenován jako Hélios. Jedná se o nejstarší příklad náboženského spojení mezi bohem slunce a Apollónem. Kdysi se také našla tradice, že legendární Orfeus prohlásil slunce za hlavního boha a nazval ho Apollónem. V dochovaných orfických dokumentech to však není potvrzeno.
Apollo je pravděpodobně reflexem staršího boha lučištníka, příbuzného s hinduistickým Rudrou (dnes obvykle známým jako Šiva), semitským Reshpu/Reshep a severským bohem Ullrem. Šiva je stejně jako Apollón bohem lučištníkem a bohem buvolů, což odpovídá Apollónovu spojení s dobytkem. Šiva zůstává lovcem, zatímco Apollón je spojen spíše s pastevectvím. Zatímco Apollón zůstává spojen pouze s hudbou na lyru a tancem na lyru (tedy se strunnými nástroji spojenými se smyčcem), Šiva převzal veškerou hudbu, včetně zejména flétnové hudby, k níž zůstává Apollón nepřátelský. Šiva, jak naznačuje srpek měsíce na jeho čele, je spojen s Měsícem. Apollón se stává stále více slunečním. Dříve mohl být lunárním bohem.
Je těžké spojit domněle klidný tanec Apollóna a Múz s předpokládaným divokým a orgiastickým tancem Šivy a jeho duchů. Možná však představa, že Apollón a Múzy byli klidní, pochází spíše z „klasických“ výkladů než z čehokoli v textech?
Apolón i Šiva jsou spojováni se skrytým věděním. V případě Apollóna z toho vychází proroctví a několik výroků typu „Nic navíc“. Šiva naopak podle všeho věří, že všeho má být nadbytek, včetně askeze.
Když se Sol Invictus stal na krátkou dobu hlavou římského panteonu, nezdá se, že by byl nějak zvlášť ztotožňován s Apollónem.
Podobně řecká Artemis a latinská Diana neměly v mytologických textech žádnou spojitost s měsíčními bohyněmi zvanými podle Geka Seléné a podle Římana Luna. Byla to Seléné/Luna, která neustále objímala spícího pastýře Endymiona, nikoli Artemis/Diana.
.