Bacharach
Na počátku 11. století je o Bacharachu první písemná zmínka. Je možné, že již v 7. století přešlo královské panství do vlastnictví kolínského arcibiskupa Kuniberta; na to poukazuje Kunibertskapelle (kaple) na místě, kde dnes stojí Wernerkapelle. Vögte kolínského panství byli falckými kurfiřty, kteří časem zatlačili vliv Kolína. Hrabě falcký měl již tak velký vliv, že sídlil na hradě Stahleck. Dcera jeho nástupce Konráda ze Staufenu se na hradě Stahleck tajně provdala za syna Welfů, kteří byli rodinnými nepřáteli, což vedlo k tomu, že Bacharach a vlastně celé falcké hrabství připadlo na krátkou dobu Jindřichovi Brunšvickému. V roce 1214 se novými pány Bacharachu stali Wittelsbachové. Spolu s kaubským Unteramtem zde získali své nejdůležitější mýto a zdroj příjmů. V roce 1314 bylo rozhodnuto zvolit německým králem Ludvíka Bavorského. Kromě toho byl Bacharach nejdůležitějším překladištěm pro obchod s vínem, protože se zde vykládaly sudy z menších lodí, které se potřebovaly dostat přes Binger Loch (křemencový útes v horním toku Rýna u Bingenu), a nakládaly se na větší lodě. Od té doby neslo víno označení Bacharacher. Obchod se dřevem z Hunsrücku přinesl Bacharachu také význam a v roce 1356 získal Bacharach městská práva.
Dobře viditelná je Wernerkapelle, rýnská dominanta města, ležící na cestě z města na hrad Stahleck. Jedná se o rozšířenou Kunibertkapelle a dodnes je nedokončenou gotickou zříceninou. Jejím jmenovcem je Werner z Oberweselu, známý v souvislosti s pogromy vyvolanými jeho smrtí. Podle pro tehdejší dobu typické křesťanské krevní msty byl šestnáctiletý Werner na Zelený čtvrtek roku 1287 zavražděn příslušníky místní židovské komunity, kteří pak jeho krev použili k pesachovým obřadům. Na základě této údajné rituální vraždy se zvedl antisemitský dav, který rozpoutal pogrom a vyhladil židovské komunity v oblasti Středního a Dolního Rýna a Mosely. V lidovém křesťanství vznikl Wernerův kult, který byl z kalendáře trevírského biskupství vyškrtnut až v roce 1963.
V roce 1344 byly zahájeny stavební práce na městských hradbách, které byly dokončeny již kolem roku 1400. V roce 1545 se město spolu s Falcí stalo protestantským pod vedením falckého hraběte Fridricha II. Ani hrad Stahleck a městské hradby nedokázaly zabránit tomu, aby Bacharach během třicetileté války prošel osmi změnami vojenské okupace, ani doprovodným válečným pleněním. Další zkázu navíc přineslo několik požárů města. V roce 1689 pak francouzská vojska bojující v devítileté válce vyhodila do povětří hrad Stahleck a čtyři věže městské hradby.
V roce 1794 obsadila levý břeh Rýna francouzská revoluční vojska a v roce 1802 se Bacharach stal dočasně francouzským. Během války šesté koalice prošel Bacharachem a údolím Steeg o silvestrovské noci 1813-1814 pruský polní maršál Blücher po překročení Rýna u Kaubu se svými vojsky na cestě do Francie. Tuto událost připomíná pamětní kámen o něco níže po proudu řeky, naproti Kaubu. Po Vídeňském kongresu připadlo město spolu s levým břehem Rýna až po Bingerbrück Prusku. Po zamulčování přístavu upadl Bacharach do spánku, z něhož se probudil až v průběhu Rýnského mostu. Mezi prvními významnými návštěvníky byl v této době francouzský spisovatel Victor Hugo.
Péče o bacharachské stavební památky a jejich údržba, podnícená na počátku 20. století Rýnským spolkem pro památkovou péči a ochranu krajiny (Rheinischer Verein für Denkmalpflege und Landschaftsschutz), který se ujal tehdy velmi ohrožených prací na městských hradbách a zřícenině hradu Stahleck, a velká obětavost spolkové země Porýní-Falc vůči Wernerkapelle se postaraly o to, že Bacharach je dodnes klenotem Rheinromantik a mnohotvárným dokladem středověké architektury na středním Rýně. Zřícenina Wernerkapelle je pod památkovou ochranou a před ní byla umístěna pamětní deska připomínající nelidské zločiny na židovských obyvatelích a obsahující také citát z modlitby papeže Jana XXIII. za změnu myšlení křesťanů ve vztahu k Židům:
„Dnes poznáváme, že mnoho staletí slepoty zahalilo naše oči, takže jsme již neviděli dobrotu tvého vyvoleného národa a nepoznali jsme již rysy našeho prvorozeného bratra. Nyní zjišťujeme, že na našem čele stojí Kainovo znamení. V průběhu staletí ležel náš bratr Ábel v krvi, kterou jsme prolili, a plakal v slzách, které jsme vyvolali, protože jsme zapomněli na Tvou lásku. Odpusť nám kletbu, kterou jsme neprávem uvrhli na jméno Židů. Odpusť nám, že jsme Tě v jejich těle podruhé přibili na kříž. Neboť jsme nevěděli, co jsme udělali………“
Dnes Bacharach vzkvétá díky turismu a bacharské víno se stále těší mezinárodní oblibě. Nepřehlédnutelné jsou však problémy plynoucí z úbytku obyvatelstva, který je sám o sobě zapříčiněn nedostatkem perspektivy.
SloučeníEdit
Dne 7. června 1969 došlo ke sloučení dříve samosprávné obce Steeg s obcí Bacharach.
Partnerství městEdit
-
Overijse, Vlámský Brabant, Belgie
-
Santenay, Côte-d’Or, Francie
ErbEdit
Městský znak by se dal popsat takto: Per fess at the nombril point sable a lion rampant Or armed, langued and crowned gules, and bendy lozengy argent and azure.