Barák

Příběh o porážce Hebrejců nad Kanaánci vedenými Síserou pod prorockým vedením Debory a vojenským velením Baraka je vylíčen v próze (4. kapitola Soudců) a zopakován v poezii (5. kapitola, která je známá jako Debořina píseň).

Ve 4. kapitole je hlavním nepřítelem Jabín, král Chazoru (dnešní Tell el-Kedah, asi tři míle jihozápadně od kotliny Hula), i když významnou roli hraje jeho vrchní velitel Sisera z Harošet-ha-goim (pravděpodobně Tell el-‚Amr, asi 12 mil (19 km) severozápadně od Megida).

Debora povolala Baraka, syna Abinoamova, z jeho domova v Kedeši v Neftalíji a přikázala mu ve jménu JHWH, aby vzal deset tisíc mužů na horu Tábor. Ten souhlasil pod podmínkou, že Debora půjde s ním. Zde byl napaden, jak Debora očekávala, Síserou, jehož vojsko bylo zahnáno na útěk a větší část z nich Barákovo vojsko pobilo.

Protože Barák nechtěl jít do boje bez Debory, ta zase prorokovala, že čest vítězství nepřipadne jemu, ale spíše ženě (Soudců 4,9). Barák požádal Deboru, aby šla s ním kvůli jejímu spojení s Bohem. Někteří učenci v tom vidí Barákovu bezpáteřnost, zatímco jiní mohou vidět Barákovo chytré rozhodnutí, protože Debora byla vnímána jako prostřednice mezi Bohem a lidmi. Většina autorit se domnívá, že tato pasáž odkazuje na Jaelino zabití Sísery v jejím stanu po bitvě, zatímco jiní se domnívají, že se to týká samotné Debory.