Barbaro (kůň)

Barbarova zranění byla životu nebezpečná. Na rozdíl od jiných savců, například psů, nemůže kůň za humánních okolností přežít na třech nohách. Zlomená noha u koně může vést ke komplikacím, protože ostatní nohy se snaží nést váhu koňského těla.

Původní operaceEdit

V roce 1971 podstoupil Hoist The Flag úspěšnou průkopnickou operaci podobného zranění, jaké utrpěl Barbaro. Poté, co byl Barbaro převezen k ošetření do New Bolton Center Pensylvánské univerzity v Kennett Square v Pensylvánii, byl svěřen do péče koňského chirurga Dr. Deana Richardsona. New Bolton Center je proslulé svou specializovanou péčí, zejména pro zvířata, která potřebují komplikovanou operaci kostí. Den po dostihu Richardson provedl fúzi záprstních a zánártních kloubů, aby stabilizoval nohu a zpevnil ji natolik, aby po ní Barbaro mohl chodit. Zákrok trval pět hodin a patřil k nejnáročnějším operacím, které Richardson prováděl. Chirurgický tým úspěšně implantoval do zraněné nohy hřebce nerezovou uzamykatelnou kompresní destičku (LCP) společnosti Synthes a 27 šroubů, které překlenuly kominutivní zlomeninu a klouby. LCP použili proto, že její šrouby mají závit do destičky, který zajišťuje maximální pevnost. Richardson byl jedním z prvních koňských chirurgů, kteří tuto novou technologii, původně určenou pro lidi, zavedli. Na LCP byla umístěna sádra ze skelných vláken, která konstrukci dále chránila. V 19:40 byl Barbaro umístěn do zotavovacího bazénu.

Přibližně po hodině pobytu v bazénu, kolem 21:00 EDT, se Barbaro začal klidně probouzet z anestezie. Vstal a pak se prakticky rozběhl ke svému boxu. Najedl se a byl schopen pohodlně zatížit zraněnou nohu. Prokrvení místa poranění bylo velmi dobré, ale Richardson stále dával Barbarovi šanci na přežití 50 na 50 %. Následujícího rána už Barbaro projevoval zájem o některé z klisen v zařízení. Dobře chodil na končetině po stáji a na svůj stav byl poměrně aktivní; jeho první týden rekonvalescence probíhal dobře. Sádra byla vyměněna 13. června a znovu 3. července.

KomplikaceEdit

V prvním červencovém týdnu se objevily komplikace a Barbaro měl problémy s oběma zadními končetinami. Na nezraněné levé noze se mu objevil absces, který byl lokálně ošetřen, ale přes víkend měl horečku a zraněnou pravou nohu nedokázal delší dobu zatížit.

Ke dni 13. července se u Barbaro objevil těžký případ laminitidy levého zadního kopyta – potenciálně život ohrožující onemocnění, které je běžné u koní, kteří přenášejí váhu na jedno kopyto po delší dobu, aby netlačili na zraněné kopyto. Při zákroku zvaném resekce kopytní stěny bylo Barbarovi odstraněno 80 % levého zadního kopyta. Zbývajících 20 % kopytní stěny bylo připojeno k rakvové kosti a bylo stále živou tkání, ale nebylo jasné, kolik z ní doroste. Obě zadní nohy byly v sádře. Richardson uvedl, že se hodlá omezit na agresivní, ale standardní léčbu; nebude používat žádné experimentální postupy. Barbaro dostal speciální podpůrnou botu na laminitické kopyto a byl mu nasazen lék proti bolesti; do stáje mu byl přinesen podpůrný závěs, který mu umožňoval odlehčit kopyta na několik hodin.

Pomalá rekonvalescenceEdit

8. srpna byla Barbarova zlomená pravá noha srostlá do té míry, že by veterináři nahradili sádru ortézou, kdyby byla levá noha zdravá. Koronární pás (oblast, ze které vyrůstá kopyto) na levé noze vypadal zdravě a všechny známky byly povzbudivé. Dne 15. srpna bylo oznámeno, že Barbaro se poprvé od své nehody směl pást venku. O dva dny později již Barbaro nepoužíval k udržení své váhy závěs a jeho používání bylo ukončeno. Následujícího dne, 18. srpna, rentgenové snímky ukázaly, že jeho zlomená pravá noha je téměř úplně srostlá.

Do 26. září bylo rozhodnuto, že Barbarova sádra nebude vyměněna, dokud se v ní bude cítit dobře. Jeho levé zadní kopyto odrostlo asi o 18 milimetrů a podpůrná bota byla nahrazena bandáží. Kopyto by muselo dorůst nejméně do trojnásobné délky, což by mohlo trvat více než šest měsíců.

Desátého října byla Barbarovi vyměněna sádra a ochranná bota. Stav jeho levého zadního kopyta se po laminitidě postupně zlepšoval. Podél čtvrtí (blíže k patě) byl zaznamenán dobrý růst, ale přední část kopyta se musela ještě několik měsíců hojit.

Barbaro dosáhl dalšího milníku 6. listopadu 2006, kdy mu byla sádra sundána natrvalo a nahrazena dlahovým obvazem. Barbarovo laminitické kopyto nevykazovalo žádné nové problémy, ale před další diagnostikou by bylo nutné několik měsíců růstu. Kolem 12. prosince byla Barbarovi bandáž na pravé zadní noze zcela odstraněna. To bylo oznámeno na tiskové konferenci ve středu 13. prosince.

Další komplikace a úmrtíEdit

Začátkem ledna 2007 se laminitické levé kopyto stalo zdrojem dalších komplikací. Dne 10. ledna byla chirurgicky odstraněna další část kopyta. Aktuální informace v následujících dnech ukázaly, že Barbarovi byla na pravou zadní nohu znovu nasazena sádra pro podporu a že byla obnovena agresivní léčba bolesti a používání podpůrného závěsu. Přesto byl Barbaroův stav lepší než v červenci předchozího roku.

V dalším neúspěchu se Barbarovi objevil hluboký absces na pravé zadní noze, což je problém obecně způsobený nedostatkem úchopového cvičení. Dne 27. ledna byla provedena další operace, při níž byly do zhojených kostí Barbarovy pravé nohy vloženy dva ocelové čepy jako součást vnějšího fixačního zařízení skeletu. To by umožnilo, aby pravá noha nesla větší váhu, ale zákrok byl riskantní, protože hlavní nebezpečí spočívalo v tom, že by se kosti mohly znovu zlomit. Později téhož víkendu Barbarova přední kopyta, která zůstala po celou dobu utrpení zdravá, vykazovala jasné známky laminitidy, protože nebyl schopen nést váhu na zadních nohách. Barbaro tak poté nemohl pohodlně přenášet váhu na žádnou ze svých nohou.

Barbaro byl utracen 29. ledna 2007 kolem půl jedenácté dopoledne našeho času z rozhodnutí jeho majitelů Roye a Gretchen Jacksonových, kteří uvedli, že se domnívali, že jeho bolesti již nelze zvládnout.

Za jeho úsilí o záchranu Barbaroa hlasovali američtí turfoví publicisté o udělení Richardsonovy ceny Velký sport turfdomu 2006.