Barry Fitzgerald
Raný životEdit
Fitzgerald se narodil jako William Joseph Shields na Walworth Road, Portobello, Dublin, Irsko, jako syn Fanny Sophie (rozené Ungerland) a Adolphuse Shieldse. Jeho otec byl Ir a matka Němka. Byl starším bratrem irského herce Arthura Shieldse.
Šel na dublinskou Skerry’s College a poté začal pracovat ve státní správě, od roku 1911 jako nižší úředník v Dublin Board of Trade. Později přešel pracovat na úřad práce. „Byla to snadná práce, plná volného času,“ řekl později.
Abbey TheatreEdit
Fitzgerald se zajímal o herectví a začal vystupovat v amatérských dramatických spolcích, například Kincora Players. Jeho bratr Arthur Shields vstoupil do Abbey v roce 1915 a Barry se k němu brzy připojil. Používal umělecké jméno, aby se nedostal do problémů se svými nadřízenými ve státní správě.
Fitzgeraldova raná vystoupení v Abbey zahrnovala malé role ve hrách jako The Casting Out of Martin Whelan a čtyřslovnou roli v The Critic.
Jeho průlomové vystoupení v Abbey přišlo v roce 1919, kdy hrál v The Dragon by Lady Gregory. Nicméně až do roku 1929 hrál na částečný úvazek a přes den si ponechal práci ve státní správě. Hrál ve filmech The Bribe, An Imaginary Conversation, John Bull’s Other Island a dalších.
V roce 1924 činil jeho plat v opatství 2’10 liber týdně. Toho roku se objevil ve světové premiéře hry Juno and the Paycock od slavného dramatika Seana O’Caseyho. Fitzgerald hrál kapitána Jacka Boyla.
V roce 1925 hrál ve hře Paul Twyning, která byla velmi oceňována. V následujícím roce hrál v premiéře O’Caseyho hry Pluh a hvězdy Fluthera Gooda. Hra byla kontroverzní, vyvolala nepokoje a protesty. Jedné noci v únoru 1926 se v domě Fitzgeraldovy matky objevili tři ozbrojenci s úmyslem unést ho a zabránit pokračování hry, ale nepodařilo se jim ho najít.
V roce 1926 hrál ve hře The Would-Be Gentleman. V opatství se dále objevil ve hrách The Far Off Hills, Shadow of a Gunman a The Playboy.
O’Casey napsal pro Fitzgeralda roli ve hře The Silver Tassie, ale opatství hru odmítlo. V roce 1929 byla vybrána pro inscenaci v Londýně. Fitzgerald se rozhodl opustit zaměstnání ve státní správě, aby se mohl zapojit do produkce, a ve svých 41 letech se stal hercem na plný úvazek.
Profesionální herecEdit
Fitzergald debutoval ve filmové verzi filmu Alfreda Hitchcocka Juno and the Paycock (1930), natočené v Londýně.
Na začátku roku 1931 absolvoval turné po Anglii v inscenaci Paul Twyning. V červnu téhož roku se vrátil do Irska, aby tuto hru uvedl v opatství. V letech 1931-1936 hrál ve třech hrách irské dramatičky Teresy Deevyové – Disciple, In Search of Valour a Katie Roche – které byly rovněž inscenacemi Abbey Theatre.
Fitzgerald odjel v roce 1932 s Abbey Players do USA, kde hrál ve hrách Things That Are Caesar’s a The Far-off Hills.
The Players a Fitzgerald se vrátili do Ameriky v roce 1934, aby absolvovali řadu repertoárových turné po celé zemi. Patřily mezi ně The Plough and the Stars, Drama at Inish, The Far-off Hills, Look at the Heffernans, The Playboy of the Western World, The Shadow of the Glen, Church Street, The Well of the Saints a Juno and the Paycock.
Fitzgerald se objevil v krátkém irském filmu Hosté národa, který byl natočen v roce 1934, ale nebyl uveden do kin více než sedmdesát let.
HollywoodEdit
V březnu 1936 odjel Fitzgerald a další tři členové opatství do Hollywoodu, aby si zahráli ve filmové verzi Pluhu a hvězd (1936), kterou režíroval John Ford. Fitzgerald se rozhodl zůstat v Hollywoodu, kde si brzy našel stálé zaměstnání jako charakterní herec. Hrál vedlejší role ve filmech Ebb Tide (1937) u Paramountu, Bringing Up Baby (1938) u RKO, Four Men and a Prayer (1938) v režii Johna Forda u 20th Century Fox a The Dawn Patrol (1938) u Warners.
Fitzgerald natočil řadu filmů u RKO: Pacific Liner (1939) s Victorem McLaglenem a dva filmy v režii Johna Farrowa, The Saint Strikes Back (1939) v režii Johna Farrowa a Full Confession (1939). Mezi těmito dvěma Farrowovými filmy se Fitzgerald v roce 1939 vrátil na Broadway ve filmu The White Steed.
Po filmu Full Confession se Fitzgerald vrátil na Broadway ve filmu Kindred (1939-40) a v obnoveném představení Juno and the Paycock (1940), které mělo 105 představení.
Zpět v Hollywoodu se Fitzgerald znovu setkal s Johnem Fordem ve filmu The Long Voyage Home (1940). U společnosti Universal natočil film San Francisco Docks (1940) a u Warnerů snímek The Sea Wolf (1941), načež u Foxu natočil další film s Fordem How Green Was My Valley (1941). K MGM odešel do filmu Tarzan’s Secret Treasure (1941).
Fitzgerald a Shields natočili na Broadwayi film Tanyard Street (1941) v Shieldsově režii, který měl jen krátké trvání. Nicméně Fitzgeraldovy osobní ohlasy byly vynikající, New York Times ho nazvaly „ztělesněním komického ducha. Lidé se začnou smát ve chvíli, kdy na scéně vystrčí svůj šilhavý obličej.“
Zpět v Hollywoodu natočil Fitzgerald řadu filmů pro Universal:
Going My Way a hvězdná kariéraEdit
Fitzgerald se nečekaně stal hlavním mužem, když ho Leo McCarey obsadil do role otce Fitzgibbona po boku Binga Crosbyho ve filmu Going My Way (1944). Film měl obrovský úspěch. Fitzgerald byl nominován jak na Oscara za nejlepší vedlejší roli (kterého nakonec získal), tak na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon; krátce po této události byla změněna pravidla hlasování, aby se zabránilo dalším dvojím nominacím za stejnou roli. Jako vášnivý hráč golfu si později při tréninku golfového švihu nešťastnou náhodou urazil hlavu. Během druhé světové války se sošky Oscarů vyráběly ze sádry místo pozlaceného bronzu, aby se vyhovělo válečnému nedostatku kovů. Akademie poskytla Fitzgeraldovi náhradní sošku.
Going My Way natočila společnost Paramount, která s Fitzgeraldem podepsala dlouhodobou smlouvu. Obsadili ho do vedlejší role ve filmu I Love a Soldier (1944) a společnost RKO si ho vypůjčila do filmu None But the Lonely Heart (1944).
V březnu 1944 byl Fitzgerald účastníkem autonehody, při níž zemřela žena a byla zraněna její dcera. Byl obviněn ze zabití, ale v lednu 1945 byl pro nedostatek důkazů zproštěn viny.
Zpět u Paramountu Fitzgerald sekundoval Alanu Laddovi ve filmu Dva roky před stožárem, který v roce 1944 natočil John Farrow, ale do kin se dostal až v roce 1946. Podporoval Betty Huttonovou ve filmech Incendiary Blonde (1945) a The Stork Club (1945). Mezitím si zahrál sám sebe ve filmu Duffy’s Tavern (1945) a společnost United Artists si ho vypůjčila do hlavní role ve filmu And Then There Were None (1945) podle románu a divadelní hry Agathy Christie. V lednu 1945 byl jeho honorář údajně 75 000 dolarů za film.
Fitzgerald natočil ještě dva filmy s Johnem Farrowem:
Paramount spojil Fitzgeralda s Crosbym ve filmu Welcome Stranger (1947) a další cameo si zahrál sám sebe ve filmu Variety Girl (1947).
Mark Hellinger si Fitzgeralda vypůjčil pro hlavní roli v policejním filmu studia Universal The Naked City (1948), který měl solidní úspěch. U Paramountu hrál ve filmech The Sainted Sisters (1948) a Miss Tatlock’s Millions (1948), poté natočil třetí film s Crosbym, Top o‘ the Morning (1949).
Fitzgerald odešel k Warnerům do filmu The Story of Seabiscuit (1949) se Shirley Temple, poté u Paramountu natočil Union Station (1950) s Williamem Holdenem a Silver City (1951) s Yvonne de Carlo. V roce 1950 debutoval v televizi epizodou The Ford Theatre Hour, „The White-Headed Boy“.
Pozdější kariéraEdit
Fitzgerald odešel do Itálie, kde hrál v komedii Ha da venì… don Calogero (1952). John Ford mu dal třetí roli v klasickém filmu Tichý muž (1952). Film se natáčel v Irsku, stejně jako snímek Happy Ever After (1952) s De Carlem a Davidem Nivenem.
Fitzgerald se objevil v televizi v epizodách Lux Video Theatre, General Electric Theater a Alfred Hitchcock Presents.
Měl vedlejší roli ve filmu společnosti MGM The Catered Affair (1956) a hrál hlavní roli v britské komedii Rooney (1958).
Fitzgerald hrál hlavní roli v irském filmu Broth of a Boy (1959).
Pozdější létaEdit
Fitzgerald se nikdy neoženil. V Hollywoodu sdílel byt se svým náhradníkem Angusem D. Taillonem, který zemřel v roce 1953. V roce 1959 se Fitzgerald vrátil do Dublinu, kde žil na adrese 2 Seafield Ave, Monkstown. V říjnu téhož roku podstoupil operaci mozku. Zdálo se, že se zotavuje, ale koncem roku 1960 opět nastoupil do nemocnice. Zemřel jako William Joseph Shields na infarkt v nemocnici St Patrick’s Hospital na James Street 14. ledna 1961.
Fitzgerald má dvě hvězdy na hollywoodském chodníku slávy, za film na adrese 6252 Hollywood Boulevard a za televizi na adrese 7001 Hollywood Boulevard.
.