Barry White

Vyslovte jméno Barry White a těžko byste za ním hledali jméno jiného umělce s tak obrovským průřezem. Byl doma, když vystupoval v pořadu Soul Train, hostoval s celou kapelou v pořadu The Today Show a v kreslené podobě se objevoval v různých epizodách seriálu Simpsonovi. V 70. letech věnovala Dinah Shore Whiteovi celou hodinu svého každodenního syndikovaného pořadu Dinah! I když nastalo období, kdy Barry White nevydával desky ani se nedostával do popových žebříčků, zůstal aktivní na turné a objevoval se na deskách jiných umělců, včetně „The Secret Garden (The Seduction Suite)“ Quincyho Jonese, Reginy Belle a „All of Me“ rapové hvězdy Big Daddy Kanea. Je překvapivé zjistit, že k tak slavné kariéře málem nedošlo, protože White neměl zájem být nahrávacím umělcem.

Barry White se narodil v Galvestonu v Texasu, vyrůstal s matkou, zpíval gospelové písně a sám se učil hrát na klavír. Krátce poté, co se White přestěhoval z Texasu do jižní části Los Angeles, debutoval v 11 letech nahráváním písně „Goodnight My Love“ Jesseho Belvina na klavír. Svou první nahrávku natočil v 16 letech se skupinou Upfronts. Píseň se jmenovala „Little Girl“ a vyšla na místní losangeleské značce Lummtone Records. Později pracoval pro různá nezávislá vydavatelství v Los Angeles a získal pozici A&R u Boba Keana, muže zodpovědného za první popové nahrávky Sama Cooka. U jednoho z jeho labelů, Mustang, v roce 1966 zazářila skupina Bobby Fuller Four. White byl najat za 40 dolarů týdně, aby dělal A&R pro Keaneovu rodinu vydavatelství: Del-Fi, Mustang a Bronco. Během této doby White koketoval s myšlenkou stát se nahrávacím umělcem a pro Bronco natočil desku s názvem „All in the Run of a Day“. Rozhodl se však zůstat u svých A&R povinností. Jednou z prvních skupin, s nimiž spolupracoval, byli Versatiles, kteří se později přejmenovali na 5th Dimension. Whiteův první velký hit pocházel od umělce známého obyvatelům tanečních parketů – Violy Wills, jejíž „Lost Without the Love of My Guy“ se dostala do Top 20 R&B. Jeho plat se zvýšil na 60 dolarů týdně. White začal spolupracovat se skupinou Bobby Fuller Four. Bob Keene a Larry Nunes – který se později stal Whiteovým duchovním rádcem a věrným přítelem – si chtěli střihnout ženské vystoupení. White se doslechl o zpěvačce jménem Felice Taylorová. Měli tři hity: „It May Be Winter Outside“, „I’m Under the Influence of Love“ a „I Feel Love Coming On“. V Anglii to byly obrovské hity. White začal vydělávat 400 dolarů týdně.

Když Bronco zkrachovalo, začal se White věnovat nezávislé produkci. Pro Whitea to byly hubené časy. Pomáhal mu aranžérský veterán Gene Page, který později aranžoval nebo spoluaranžoval Whiteovy hity, a dával mu práci a nevratné půjčky. O tři roky později ho pak kontaktoval Paul Politti, který také pracoval v Broncu, a řekl mu, že Larry Nunes má zájem začít s ním podnikat. Nunes začal stříhat skladby pro koncepční album, na kterém pracoval. White mezitím začal spolupracovat s dívčí skupinou, která se zpěvu profesionálně nevěnovala. Zkoušeli téměř rok. White napsal píseň „Walkin‘ in the Rain (With the One I Love)“ s textem, který byl inspirován rozhovory s jednou ze zpěvaček, Glodean James (která se později stala Whiteovou druhou manželkou). White skupinu pokřtil Love Unlimited.

Larry Nunes odnesl nahrávku Russu Reganovi, který byl šéfem vydavatelství Uni vlastněného společností MCA. Skladba Love Unlimited From a Girl’s Point of View se stala milionově prodávanou. Brzy poté Regan odešel z Uni do 20th Century Records. Bez Regana se Whiteův vztah s Uni zhoršil. Vzhledem k tomu, že jeho vztahy s Uni byly v chaosu a Love Unlimited měli s vydavatelstvím uzavřenou smlouvu, rozhodl se White, že musí spolupracovat s jiným vydavatelstvím. Chtěl spolupracovat s mužským umělcem. Natočil tři demosnímky svých písní, ve kterých zpíval a hrál na klavír. Nunes je slyšel a trval na tom, aby je znovu nahrál a vydal jako umělec. Několik dní se kvůli tomu dohadovali. Pak Whitea nějak přesvědčil, aby to udělal. White stále váhal až do chvíle, kdy byla pořízena kopie u vydavatelství. Chtěl použít název „White Heat“, ale nahrávka se stala prvním albem Barryho Whitea. Tím prvním albem bylo I’ve Got So Much to Give z roku 1973 u 20th Century Records. Obsahovalo titulní skladbu a „I’m Gonna Love You Just a Little More Baby“.

White dostal od společnosti Uni nahrávku Love Unlimited a připojili se k němu u 20th Century Records. Pak dostal nápad na další koncepční album. Řekl Reganovi, že chce udělat instrumentální album. Regan si myslel, že se ztratil. White to chtěl nazvat Love Unlimited Orchestra. Singl „Love’s Theme“ se dostal na první místo v popu, prodával se za miliony a byl hitem po celém světě. Píseň mu vynesla cenu BMI za více než tři miliony obalů.

Dalších pět let, od roku 1974 do roku 1979, nebylo možné zastavit hitový vlak Barryho Whitea – jeho vlastní Stone Gon, Barry White Sings Love Songs for the One You Love („It’s Ecstasy When You Lay Down Next to Me“, „Playing Your Game Baby“), Let the Music Play (titulní skladba, „You See the Trouble with Me“), Just Another Way to Say I Love You („I’ll Do for You Anything You Want Me To“, „Love Serenade“), The Man („Your Sweetness Is My Weakness“, „Sha La La Means I Love You“, „September When We Met,“, skvělý cover Billyho Joela „Just the Way You Are“) a Love Unlimited’s In Heat („I Belong to You“, „Move Me No Mountain“, „Share a Little Love in Your Heart“ a „Love’s Theme“ s textem). Složil také soundtrack k filmu The Together Brothers společnosti 20th Century Fox, který se těší obnovené premiéře na domácím videu.

Do jeho studiové kapely patřily takové osobnosti jako kytaristé Ray Parker, Jr. (před Raydiem spoluautor skladby „You See the Trouble With Me“ s Whitem), baskytarista Nathan East, Wah Wah Watson, David T. Walker, Dean Parks, Don Peake, baskytarista Wilton Felder z Crusaders, Lee Ritenour, bubeník Ed Greene, perkusista Gary Coleman a později klávesista Rahn Coleman. Jeho série hitů se zdála být neomezená. Pak se to všechno zvrtlo. Russ Regan a další spojenec Hosea Wilson opustili 20th Century Records a White byl odkázán na management, o kterém neměl zrovna nejlepší mínění.

White odešel poté, co splnil smlouvu a vydal další dvě alba: Love Unlimited Orchestra’s My Musical Bouquet a vlastní I Love to Sing the Songs I Sing. White podepsal smlouvu s vlastní nahrávací společností CBS Records. V té době se o ní mluvilo jako o jedné z největších smluv vůbec. Založil vydavatelství s názvem Unlimited Gold. Na jeho seznamu byli White, Love Unlimited, Love Unlimited Orchestra, Jack Perry a dospívající zpěvák Danny Pearson, který se dostal do hitparády s písní „What’s Your Sign Girl“. Natočil také album duetů s Glodeanem Jamesem nazvané Barry & Glodean. Kromě zlatého alba The Message Is Love se většina alb příliš neprodávala. Po osmi albech Barryho Whitea, čtyřech albech Love Unlimited, čtyřech albech Love Unlimited Orchestra, neustálém koncertování a vyrovnávání se s nástrahami hudebního průmyslu se White rozhodl dát si pauzu.

V roce 1992 pak White podepsal smlouvu s A&M a vydal alba The Man Is Back, The Right Night & Barry White a Put Me in Your Mix (které obsahuje duet s Issacem Hayesem „Dark and Lovely“). Album The Icon Is Love se stalo jeho nejprodávanějším albem od vydání v 70. letech a stalo se multiplatinovým. Obsahuje platinový singl „Practice What You Preach“. Na produkci se podíleli Gerald Levert a Tony Nicholas, jeho kmotřenec Chuckii Booker, Jimmy Jam a Terry Lewis a White a jeho dlouholetý přítel Jack Perry. Zatímco některé pozdější počiny pohřbily jeho vokály ve svižných elektronických efektech, na The Icon Is Love jsou Whiteovy hluboké barytonové trubky s parním strojem v popředí mixu. V roce 1999 následovalo Staying Power, předvedené v nejlepší tradici soulové hudby, kde je v centru pozornosti zpěvák a píseň. Album vyneslo Whiteovi dvě ceny Grammy. Whiteova kariéra ho dovedla z ghetta až k mezinárodnímu úspěchu, na kontě má 106 zlatých a 41 platinových alb, 20 zlatých a deset platinových singlů a celosvětový prodej přesahuje 100 milionů kusů.

White, který trpěl hypertenzí a chronickým vysokým krevním tlakem, byl v září 2002 hospitalizován kvůli selhání ledvin. Podstupoval dialyzační léčbu, ale kombinace nemocí se ukázala jako příliš silná a 4. července 2003 v nemocnici v západním Hollywoodu zemřel. V době své smrti dosáhl Barry White téměř všeobecného uznání a popularity, jaké dosáhne jen málokterý umělec, a ještě méně jich dosáhne během svého života.