Bayreuth

Středověk a raný novověkEdit

Město bylo pravděpodobně založeno hrabaty z Andechsu někdy v polovině 12. století, ale poprvé bylo zmíněno roku 1194 jako Baierrute v listině bamberského biskupa Oty II. Slabika -rute může znamenat Rodung nebo „mýtina“, zatímco Baier- označuje přistěhovalce z bavorské oblasti.

Již dříve doložené byly vesnice později sloučené do Bayreuthu: Johannis (snad 1149 jako Altentrebgast) a Seulbitz (1035 jako královské sálské panství Silewize v listině císaře Konráda II.). I čtvrť Altstadt (dříve Altenstadt) západně od centra města musí být starší než samotné město Bayreuth. Ještě starší stopy lidské přítomnosti byly nalezeny ve vesnicích Meyernbergu: kusy keramiky a dřevěného nádobí byly na základě výzdoby datovány do 9. století.

Zatímco dříve (1199) byl Bayreuth označován jako villa („ves“), termín civitas („město“) se poprvé objevil v listině vydané v roce 1231. Lze tedy předpokládat, že Bayreuth získal městská práva mezi lety 1200 a 1230. Město bylo až do roku 1248 pod správou hrabat z Andechs-Merania. Po jejich vymření v roce 1260 převzali dědictví norimberští purkrabí z rodu Hohenzollernů.

Již v roce 1361 udělil císař Karel IV. purkrabímu Fridrichu V. právo razit mince pro města Bayreuth a Kulmbach.

V roce 1398 byl Bayreuth oddělen od Norimberka a stal se knížectvím Bayreuth (německy Fürstentum Bayreuth). Až do roku 1604 však byl knížecím sídlem a centrem území hrad Plassenburg v Kulmbachu, a proto se území oficiálně nazývalo knížectví Kulmbach. Město Bayreuth se rozvíjelo pomalu a bylo opakovaně postihováno katastrofami.

Bayreuth byl poprvé zveřejněn na mapě v roce 1421.

V únoru 1430 zpustošili Bayreuth husité a radnice a kostely byly srovnány se zemí. Matthäus Merian popsal tuto událost v roce 1642 následovně: „V roce 1430 napadli husité z Čech / Culmbach a Barreut / a dopustili se velkých krutostí / jako divoká zvěř / na prostém lidu / a některých jednotlivcích. / Kněze / mnichy a jeptišky buď upalovali na hranici / nebo je brali na led jezer a řek / (ve Frankách a Bavorsku) a polévali je studenou vodou / a zabíjeli je žalostným způsobem / jak uvádí Boreck v Kronice české, strana 450.“

V roce 1528, tedy necelých deset let po začátku reformace, přešli páni franských markrabství na luteránskou víru.

V roce 1605 zničil velký požár, způsobený nedbalostí, 137 z 251 městských domů. V roce 1620 vypukl ve městě mor a v roce 1621 došlo k dalšímu velkému požáru. Město utrpělo také během třicetileté války.

Zlom v dějinách města nastal v roce 1603, kdy markrabě Kristián, syn kurfiřta Jana Jiřího Braniborského, přenesl šlechtické sídlo z hradu Plassenburg nad Kulmbachem do Bayreuthu. První hohenzollernský palác byl postaven v letech 1440-1457 za markraběte Jana Alchymisty. Byl předchůdcem dnešního Starého zámku (Altes Schloss) a byl mnohokrát rozšiřován a renovován. V důsledku třicetileté války rozvoj nového hlavního města stagnoval, ale poté ve městě přibylo mnoho slavných barokních staveb. Po Christianově smrti v roce 1655 ho následoval jeho vnuk Christian Ernest, který vládl v letech 1661 až 1712. Byl to vzdělaný a zcestovalý muž, jehož učitelem byl státník Joachim Friedrich von Blumenthal. Založil gymnázium Christian-Ernestinum a v roce 1683 se podílel na osvobození Vídně obléhané Turky. Na památku tohoto činu nechal postavit markraběcí kašnu jako pomník, na němž je vyobrazen jako vítěz nad Turky; dnes stojí před Novým palácem (Neues Schloss). V této době byl postaven vnější prstenec městských hradeb a hradní kaple (Schlosskirche).

18. stoletíEdit

Jeho nástupce, korunní princ a pozdější markrabě Jiří Vilém, začal v roce 1701 zakládat tehdy samostatné město St Georgen am See (dnes okres St. Georgen) se zámkem, takzvaným Ordensschloss, radnicí, vězením a malými kasárnami. V roce 1705 založil Řád upřímnosti (Ordre de la Sincérité), který byl v roce 1734 přejmenován na Řád červeného orla, a nechal postavit klášterní kostel, který byl dokončen v roce 1711. V roce 1716 byla ve Svatém Jiří založena knížecí porcelánka.

První „zámek“ v poustevnickém parku nechal v této době postavit markrabě Jiří Vilém (1715-1719).

V roce 1721 získala městská rada palác baronky Sponheimové (dnešní Stará radnice neboli Altes Rathaus) jako náhradu za radnici postavenou v roce 1440 uprostřed tržiště a zničenou požárem.

V roce 1735 byl v Sankt Georgenu založen soukromou nadací pečovatelský dům, takzvaný Gravenreuth Stift. Náklady na stavbu přesahovaly finanční prostředky nadace, ale markrabě Fridrich jim vyšel vstříc.

Bayreuth zažil svůj zlatý věk za vlády (1735-1763) markraběte Fridricha a markraběnky Vilhelmíny Bayreuthské, oblíbené sestry Fridricha Velikého. V této době vznikly pod vedením dvorních architektů Josepha Saint-Pierra a Carla von Gontarda četné dvorní stavby a atrakce: markraběcí opera s bohatě vybaveným barokním divadlem (1744-1748), Nový „zámek“ a Sluneční chrám (1749-1753) u Ermitáže, Nový palác se zahradou na nádvoří (1754 a dále), který nahradil Starý palác, jenž neopatrností markraběte vyhořel, a nádherná řada budov na dnešní Friedrichstraße. Vznikla zde dokonce jedinečná verze rokokového architektonického stylu, tzv. bayreuthské rokoko, které charakterizovalo výše zmíněné stavby, zejména jejich vnitřní uspořádání.

Staré ponuré vrátnice byly zbourány, protože bránily dopravě a byly zastaralou formou obrany. Hradby byly místy přestavěny. Markrabě Fridrich úspěšně držel své knížectví stranou válek, které v té době vedl jeho švagr Fridrich Veliký, a díky tomu přinesl franskému království období míru.

1742 byla založena Fridrichova akademie, která se v roce 1743 stala univerzitou, ale ještě téhož roku byla po vážných nepokojích kvůli nepříznivé reakci obyvatelstva přesunuta do Erlangenu. Tam univerzita zůstala dodnes. V letech 1756-1763 zde působila také Akademie věd a umění.

Římští katolíci dostali právo zřídit si modlitebnu a znovu se zde usadily židovské rodiny. V roce 1760 byla otevřena synagoga a v roce 1787 byl vysvěcen židovský hřbitov.

V roce 1758 zemřela hraběnka Wilhelmina a markrabě Fridrich se sice znovu oženil, ale manželství bylo jen krátkodobé a bez potomků. Po jeho smrti v roce 1763 se mnoho umělců a řemeslníků stěhovalo do Berlína a Postupimi, aby pracovali pro krále Fridricha Velikého, protože Fridrichův nástupce markrabě Fridrich Kristián měl pro umění jen malé pochopení. Také mu chyběly prostředky kvůli náročnému životnímu stylu jeho předchůdce, protože stavby a platy převážně zahraničních umělců spolykaly mnoho peněz. Například dvůr – který za Jiřího Fridricha Karla čítal asi 140 osob – se na konci vlády markraběte Fridricha rozrostl na přibližně 600 zaměstnanců. V roce 1769 se knížectví ocitlo na pokraji bankrotu.

V roce 1769 následoval bezdětného Fridricha Kristiána markrabě Karel Alexandr z rodu franských Hohenzollernů z Ansbachu a Bayreuth se stal vedlejší rezidencí. Karel Alexandr nadále žil v Ansbachu a do Bayreuthu přijížděl jen zřídka.

V roce 1775 byl vypuštěn Braniborský rybník (Brandenburger Weiher) ve Svatém Jiří.

Po abdikaci posledního markraběte Karla Alexandra z knížectví Ansbach a Bayreuth 2. prosince 1791 se jeho území stalo součástí pruské provincie. Počátkem roku 1792 převzal jeho správu pruský ministr Karl August von Hardenberg.

Městské centrum má dodnes typickou strukturu bavorského pouličního trhu: osídlení je seskupeno kolem cesty rozšiřující se v náměstí; radnice se nacházela uprostřed. Vedle ní stál kostel a na malém návrší se tyčil hrad. Asi o šedesát let později se město (v té době malá vesnice) stalo poddaným hohenzollernského státu, a když se tento stát rozdělil, Bayreuth skončil v hrabství Kulmbach.

19. stoletíEdit

V roce 1804 se spisovatel Jean Paul Richter přestěhoval z Coburgu do Bayreuthu, kde žil až do své smrti v roce 1825.

Vláda Hohenzollernů nad knížectvím Kulmbach-Bayreuth skončila v roce 1806 po porážce Pruska napoleonskou Francií. Během francouzské okupace v letech 1806-1810 byl Bayreuth považován za provincii francouzského císařství a musel platit vysoké válečné příspěvky. Dostal se pod správu hraběte Camilla de Tournon, který sepsal podrobný soupis bývalého bayreuthského knížectví. Dne 30. června 1810 předala francouzská armáda bývalé knížectví tehdejšímu Bavorskému království, které koupila od Napoleona za 15 milionů franků. bayreuth se stal hlavním městem bavorského okresu Mainkreis, který později přešel do okresu Obermainkreis a nakonec byl přejmenován na provincii Horní Franky.

Když bylo Bavorsko otevřeno železnici, hlavní trať z norimberka do hofu vedla kolem bayreuthu přes Lichtenfels, Kulmbach a Neuenmarkt-Wirsberg do hofu. Bayreuth získal první železniční spojení v roce 1853, kdy byla na náklady města postavena železnice Bayreuth-Neuenmarkt-Wirsberg. V roce 1863 následovala trať do Weidenu, v roce 1877 železnice do Schnabelwaidu, v roce 1896 odbočka do Warmensteinachu, v roce 1904 odbočka do Hollfeldu a v roce 1909 odbočka přes Thurnau do Kulmbachu, známá jako Thurnauer Bockala (což znamená něco jako „Thurnauská koza“).

Dne 17. dubna 1870 navštívil Richard Wagner Bayreuth, protože četl o markraběcí opeře, jejíž velká scéna se mu zdála vhodná pro jeho díla. Orchestřiště však nemohlo pojmout velký počet hudebníků potřebný například pro Prsten Nibelungův a prostředí hlediště se mu zdálo pro jeho dílo nevhodné. Proto si pohrával s myšlenkou postavit si v Bayreuthu vlastní festivalový sál (Festspielhaus). Město ho v tomto projektu podpořilo a dalo mu k dispozici pozemek, nezastavěnou plochu za městem mezi nádražím a Hohe Warte, Grüner Hügel („Zelený kopec“). Současně Wagner získal pozemek v Hofgartenu, kde si postavil vlastní dům Wahnfried. Dne 22. května 1872 byl položen základní kámen Festivalového sálu a 13. srpna 1876 byl slavnostně otevřen (viz Bayreuthské slavnosti). Plánování a stavbu měl na starosti lipský architekt Otto Brückwald, který se již dříve proslavil stavbou divadel v Lipsku a Altenburgu.

V roce 1886 zemřel v Bayreuthu při návštěvě své dcery Cosimy Lisztové, vdovy po Wagnerovi, skladatel Franz Liszt. Liszt i Wagner jsou v Bayreuthu pohřbeni, Wagner zde však nezemřel. Spíše zemřel v Benátkách v roce 1883, ale jeho rodina nechala jeho tělo převézt k pohřbu do Bayreuthu.

20. stoletíEdit

Do konce Výmarské republiky (1900-1933)Edit

Nové století přineslo také několik novinek moderní techniky: v roce 1892 první elektrické pouliční osvětlení, v roce 1908 městskou elektrárnu a v témže roce první kino.

V letech 1914-15 byl narovnán a rozšířen jeden úsek severního ramene Červené Mohaně poté, co byly oblasti podél řeky zaplaveny v období velké vody v roce 1909.

Po skončení první světové války v roce 1918 se v Bayreuthu nakrátko ujala moci Dělnická a vojenská rada. Dne 17. února 1919 proběhl třídenní převrat, takzvaný Speckputsch, krátké intermezzo vzrušení v jinak spíše poklidném městě.

V rámci série völkisch a nacionalistických „Deutscher Tag“ (Německých dnů) uspořádala NSDAP v Bayreuthu 30. září 1923 akci. Sešlo se více než 3 300 vojáků a civilistů (což odpovídalo 15 % obyvatel), přestože ministr obrany Otto Gessler účast jednotek Reichswehru zakázal. Mezi hosty byl starosta Albert Preu a také Siegfried a Winifred Wagnerovi, kteří pozvali hlavního řečníka Adolfa Hitlera do Wahnfriedova domu. Tam se setkal se spisovatelem Houstonem Stewartem Chamberlainem, zetěm Richarda Wagnera a antisemitským rasovým teoretikem. Toho dne se také Hans Schemm poprvé setkal s Hitlerem.

V roce 1932 došlo ke sloučení provincií Horní a Střední Franky a za sídlo vlády byl zvolen Ansbach. Jako malou kompenzaci dostal Bayreuth sloučenou státní pojišťovnu pro Horní a Střední Franky. Na rozdíl od sloučení provincií nebylo sloučení těchto institucí nikdy zrušeno.

Éra nacismu (1933-1945)Edit

Jako bašta pravicových stran se Bayreuth od 20. let 20. století stal centrem nacistické ideologie. V roce 1933 se stal hlavním městem nacistického Gau Bavorská Ostmark (Bayerische Ostmark, v roce 1942 Gau Bayreuth). Nacističtí vůdci často navštěvovali Wagnerovy slavnosti a snažili se z Bayreuthu vytvořit nacistické vzorové město. Byl jedním z několika míst, kde bylo územní plánování řízeno přímo z Berlína, a to kvůli Hitlerovu zvláštnímu zájmu o město a o festival. Hitler miloval hudbu Richarda Wagnera a stal se blízkým přítelem Winifred Wagnerové poté, co převzala vedení festivalu. Hitler často navštěvoval Wagnerova představení v Bayreuthském festivalovém sále.

Bayreuth měl dostat takzvané Gauforum, kombinovanou vládní budovu a pochodové náměstí, které mělo symbolizovat centrum moci ve městě. Prvním bayreuthským gauleiterem se stal Hans Schemm, který byl zároveň vedoucím (Reichswalter) Národně socialistického učitelského svazu, NSLB, který sídlil v Bayreuthu. V roce 1937 bylo město napojeno na novou říšskou silnici (Reichsautobahn).

V době nacistické diktatury byla synagoga židovské obce v Münzgasse o Křišťálové noci znesvěcena a vyrabována, ale vzhledem k blízkosti opery nebyla zbourána. Uvnitř budovy, kterou židovská obec opět využívá jako synagogu, připomíná pamětní deska vedle svatyně Tóry pronásledování a vyvražďování Židů během šoa, které si v Bayreuthu vyžádalo životy nejméně 145 Židů.

Během druhé světové války sídlil ve městě pobočný tábor koncentračního tábora Flossenbürg, v němž se vězni museli účastnit fyzikálních pokusů pro stíhačku V-2.

Během druhé světové války sídlil ve městě pobočný tábor koncentračního tábora Flossenbürg, v němž se vězni museli účastnit fyzikálních pokusů pro stíhačku V-2. Koncem roku 1944 a začátkem dubna 1945 zde byl zástupcem civilního ředitele Wieland Wagner, vnuk hudebního skladatele Richarda Wagnera. Krátce před koncem války měly být v Bayreuthu zřízeny pobočky Lidového soudu (Volksgerichtshof).

Ve dnech 5., 8. a 11. dubna 1945 byla těžkými nálety zničena asi třetina města včetně mnoha veřejných budov a průmyslových zařízení a 4 500 domů. Zahynulo také 741 osob. Dne 14. dubna město obsadila americká armáda.

Poválečná éra (1945-2000)Edit

Po válce se Bayreuth snažil rozloučit se svou neblahou minulostí. Stal se součástí americké zóny. Americká vojenská vláda zde zřídila tábor pro vysídlence (DP), z nichž mnozí byli Ukrajinci. Na tábor dohlížela UNRRA.

Zpočátku byla bytová situace velmi obtížná: ve městě žilo asi 53 300 obyvatel, tedy mnohem více než před začátkem války. Tento nárůst byl způsoben především vysokým počtem uprchlíků a vyhnanců. Ještě v roce 1948 bylo napočítáno více než 11 000 uprchlíků. Kromě toho, protože mnoho domů bylo kvůli válce zničeno, žily tisíce lidí v provizorních přístřešcích, dokonce i ve festivalové restauraci vedle Festivalového sálu žilo asi 500 lidí.

V roce 1945 bylo městskou radou povoláno 1 400 mužů na „nezbytné práce“ (úklid poškozených budov a čištění silnic). Značný počet historických budov byl po válce zbořen, ale kulturní život se brzy vrátil do starých kolejí: v roce 1947 se v budově opery konaly Mozartovy festivalové týdny, z nichž se vyvinuly Francouzské festivalové týdny. V roce 1949 byl poprvé znovu využit Festivalový sál a konal se zde slavnostní koncert s Vídeňskými filharmoniky pod vedením Hanse Knappertsbusche. V roce 1951 se pod vedením Wielanda a Wolfganga Wagnerových konal první poválečný Festival Richarda Wagnera. Wieland Wagner svými svěžími a netradičními inscenacemi „vrátil důvěryhodnost divadlu, které bylo zcela zničeno nacistickou ideologií.“

V roce 1949 se Bayreuth stal opět sídlem vlády Horních Franků.

V roce 1971 rozhodl bavorský zemský sněm o zřízení Bayreuthské univerzity a 3. listopadu 1975 byla otevřena pro přednášky a výzkum. Ve městě nyní studuje asi 10 000 studentů.

V květnu 1972 došlo na lidové slavnosti ve městě k vážné nehodě, kdy vykolejil přeplněný vagón a několik lidí bylo vyhozeno ven. Čtyři lidé zemřeli a pět bylo zraněno, někteří vážně. Tehdy šlo o nejhorší neštěstí na horské dráze od druhé světové války.

V roce 1979 zmizel z oblasti voják americké armády Roy Chung, který údajně zběhl přes východní Německo do Severní Koreje.

V roce 1999 se na městském letišti v Bayreuthu konalo mistrovství světa v plachtění.

21. stoletíRedakce

V roce 2006 si Bayreuth zvolil svého prvního člena CSU a starostu, právníka Michaela Hohla, a v roce 2007 byl poprvé zvolen parlament mládeže, který tvoří 12 mladých lidí ve věku 14-17 let. Koncem října bylo otevřeno dlouho plánované autobusové nádraží a s ním spojená administrativní budova na nově vzniklém náměstí Hohenzollernplatz.

Itálie

Největší skupiny zahraničních obyvatel
Národnost	Počet obyvatel (2013)
Turecko	938
Rusko	434
364
Čína	336
Polsko	291

Richard Wagner a BayreuthEdit

Město je známé především díky svému spojení se skladatelem Richardem Wagnerem, který v Bayreuthu žil od roku 1872 až do své smrti v roce 1883. Wagnerova vila „Wahnfried“ byla v Bayreuthu postavena pod záštitou bavorského krále Ludvíka II. a po druhé světové válce byla přeměněna na Wagnerovo muzeum. V severní části Bayreuthu se nachází Festivalový sál, operní dům speciálně postavený a určený výhradně pro uvádění Wagnerových oper. Zde se konaly premiéry dvou závěrečných děl Wagnerova Prstenového cyklu („Siegfried“ a „Götterdämmerung“), celého cyklu a Parsifala.

Každé léto se ve Festspielhausu hrají Wagnerovy opery v rámci měsíčního festivalu Richarda Wagnera, obecně známého jako Bayreuthské slavnosti. Festival každoročně přiláká tisíce lidí a od svého zahájení v roce 1876 je trvale vyprodán. V současné době se čekací listiny na vstupenky táhnou deset i více let.

V souvislosti se vztahem Wagnera s tehdy neznámým filozofem Friedrichem Nietzschem je první bayreuthský festival uváděn jako klíčový zlom v Nietzscheho filozofickém vývoji. Ačkoli byl Nietzsche zpočátku nadšeným obhájcem Wagnerovy hudby, nakonec se k němu postavil nepřátelsky a považoval festival a jeho účastníky za příznak kulturního úpadku a měšťácké dekadence – událost, která ho přiměla obrátit svůj pohled na morální hodnoty, jichž si váží celá společnost – „Nietzsche zjevně raději viděl Bayreuth neúspěšný než úspěšný, protože zrcadlil špatnou společnost.“

.