Bel-Ami

Román se odehrává v Paříži v prostředí vyšší střední třídy, kde žijí přední novináři listu La Vie Française a jejich přátelé. Vypráví příběh Georgese Duroye, který strávil tři roky ve vojenské službě v Alžírsku. Poté, co půl roku pracuje jako úředník v Paříži, mu setkání s bývalým kamarádem Forestierem umožní začít kariéru novináře. Z reportéra drobných událostí a jemných zpráv se postupně vyšplhá až na šéfredaktora. Za svůj úspěch Duroy zpočátku vděčí Forestierově ženě Madeleine, která mu pomáhá psát první články, a když později začne psát hlavní články, dodává jim říz a dojemnost. Zároveň využívá svých kontaktů mezi předními politiky a poskytuje mu zákulisní informace, které mu umožňují aktivně se zapojit do politiky. Duroy se také seznamuje s mnoha politiky v salonu madam Forestierové. Duroy se stává milencem Forestierovy přítelkyně paní de Marelle, další vlivné ženy. Duroy se později pokouší svést Madeleine Forestierovou, aby se vyrovnal s jejím manželem, ale ta Duroyovy sexuální návrhy odmítá a nabízí, že se stanou opravdovými přáteli bez postranních úmyslů.

Za několik měsíců se zdraví Charlese Forestiera zhorší a on odjíždí na jih Francie, aby ho získal zpět. Brzy poté dostane Duroy dopis od Madeleine, v němž ho prosí, aby se k ní připojil a pomohl jí snášet poslední chvíle manželova života. Když Forestier zemře, Duroy požádá Madeleine o ruku. Po několika týdnech na rozmyšlenou souhlasí. Georges se nyní podepisuje pod své články Du Roy (aristokratický styl francouzského jména), aby svému jménu dodal prestiž. Manželé cestují do Normandie, kraje Georgesova dětství, a setkávají se s jeho venkovskými rodiči. Madeleine zjistí, že realita se liší od jejích romantických očekávání, cítí se u jeho rodičů velmi nepříjemně, a tak je jejich pobyt u nich krátký. V redakci novin se Duroyovi vysmívají, že jeho články píše jeho žena, stejně jako je psal zesnulý Forestier. Kolegové z novin mu říkají „Forestier“, což Georgese přivádí k šílenství a začne na Madeleine silně žárlit a naléhá, aby přiznala, že byla Forestierovi nevěrná, ale ona to nikdy neudělá.

Aby potlačil bodnutí žárlivosti, začne si Duroy románek s paní Walterovou, manželkou majitele novin. Dobývání si obzvlášť užívá, protože je jejím prvním mimomanželským milencem. Později však svého rozhodnutí lituje, protože se jí nemůže zbavit, když ji nechce. Duroyovy vztahy s manželkou se odcizují; v jednu chvíli zavede policejního komisaře a tři další policisty do bytu, v němž se jeho žena schází s panem Laroche-Mathieuem, svým milencem. Přistihnou je při cizoložství, které bylo v té době trestné. Duroy využil policisty jako svědky manželčiny nevěry, aby usnadnil jejich rozvod. Nenechal ji ani jejího milence zatknout, ačkoli mu policie dala tuto možnost.

V posledních dvou kapitolách pokračuje Duroyův vzestup k moci. Duroy, nyní svobodný muž, využije poblouznění náčelníkovy dcery a domluví si s ní útěk. Rodičům pak nezbývá nic jiného než se sňatkem souhlasit. Poslední kapitola ukazuje Duroye, jak si vychutnává svůj úspěch na svatebním obřadu, na němž jsou přítomni „všichni ti, kteří mají významné postavení ve společnosti“. Jeho myšlenky však patří především paní de Marelle, která mu při přání všeho nejlepšího dává najevo, že mu odpustila jeho nový sňatek a že jejich důvěrná setkání mohou znovu pokračovat.