Bell Island (Newfoundland a Labrador)
Bell Island, stejně jako zbytek ostrova Newfoundland, byl v době objevení Evropany pravděpodobně osídlen archaickými obyvateli Maritime a/nebo Dorset.
První evropští obyvatelé se zde usadili v průběhu 18. století a pokoušeli se o zemědělství a rybolov, přičemž po většinu 19. století se na ostrově provozovalo samozásobitelské hospodářství. Prvním zaznamenaným osadníkem byl Angličan Gregory Normore v roce 1740.
Hospodářství se nesmírně rozšířilo v 90. letech 19. století, kdy se u obce Wabana začala těžit železná ruda.
Wabana se rozrostla a stala se největší obcí ostrova a důl se stal jedním z největších producentů železné rudy na severovýchodě Severní Ameriky. Důlní díla se táhla pod mořské dno zálivu Conception Bay a vytvořila jeden z nejrozsáhlejších podmořských železných dolů na světě.
Většina rudy z ostrova Bell Island se z nakládacích zařízení přepravovala do Sydney v Novém Skotsku, kde se tavila v ocelárně. Ocelárnu v Sydney a železný důl na Bell Islandu vlastnila společnost Dominion Steel and Coal Company (DOSCO), která byla v určitém období jedním z největších soukromých zaměstnavatelů v Kanadě.
Druhá světová válkaUpravit
Na začátku druhé světové války byla na Bell Islandu umístěna dvě 4,7palcová děla QF B Mark IV*. Stále je lze vidět na jejich montážích.
Během druhé světové války bylo kotviště pro velkoobjemové lodě přepravující železnou rudu napadeno německými ponorkami U-513 a U-518 při dvou útocích 5. září a 2. listopadu 1942. Čtyři lodě byly potopeny a 70 obchodních námořníků přišlo o život:
- SS Saganaga
- SS Lord Strathcona
- SS P.L.M 27
- SS Rose Castle
Kromě čtyř nákladních lodí zasáhlo bludné německé torpédo také nakládací dok DOSCO pro železnou rudu na pobřeží. Nad vodami v zátoce Lance Cove, kde vraky leží jen několik set metrů od břehu, se tyčí památník. Ostrov Bell Island byl jedním z mála míst v Severní Americe, kde během války došlo k nepřátelským akcím, a jediným místem v Severní Americe, které bylo během druhé světové války vystaveno přímému útoku německých sil (kvůli bludnému torpédu zasahujícímu pevninu).
Uzavření dolu na železnou ruduEdit
Jelikož se jednalo o podzemní provoz, byl provoz dolu na železnou rudu Bell Island velmi nákladný. V 50. letech 20. století byla v severovýchodním Quebecu a západní části Labradoru objevena některá z největších povrchových ložisek železné rudy na světě. Po vybudování železnice Quebec North Shore and Labrador Railway v druhé polovině desetiletí se železná ruda z Bell Island stala nekonkurenceschopnou.
Na počátku 60. let 20. století začal ocelářský a uhelný průmysl na ostrově Cape Breton slábnout tváří v tvář zahraniční konkurenci. V roce 1966 byla ocelárna v Sydney a nedaleké uhelné doly určeny k uzavření. Ve stejné době byla zastavena těžba železné rudy ve Wabaně.
Zavření těžby těžce zasáhlo ekonomiku ostrova Bell založenou na surovinách, což vedlo k velkému odlivu obyvatel. Někteří se přestěhovali do nedalekého rostoucího metropolitního centra St. V posledních desetiletích dochází k opačnému pohybu, kdy se na Bell Islandu staví bydlení pro obyvatele, kteří chtějí dojíždět trajektem (20 minut v každém směru) do Portugal Cove a cestovat za prací do města.
V malebných a chráněných vodách zálivu Conception Bay se také zvyšuje aktivita rekreačních lodí, protože se rozrůstají příměstské komunity kolem nedalekého zálivu Conception Bay South.
V září 2015 byly vyjádřeny obavy z možného propadu opuštěných tunelů, které tvořily součást dolu Bell Island. Vysloužilý horník Peter Young řekl v pořadu On The Go rozhlasové stanice CBC, že tunely pod opuštěnými doly, které sahají až do hloubky dvou kilometrů, skrývají potenciál pro rozsáhlou katastrofu. Podle jeho názoru by zával inicioval lokální zemětřesení, které by vyvolalo sekundární efekt v podobě poklesu hladiny vody v zátoce Conception Bay v okolí dolu, což by následně mohlo vyvolat vlnu tsunami z okolního oceánu.