Belles-lettres

Belles-lettres nebo belles lettres je kategorie písma, která původně znamenala krásné nebo jemné písmo. V moderním užším smyslu je to označení pro literární díla, která nespadají do hlavních kategorií, jako je beletrie, poezie nebo drama. Výraz se někdy používá pejorativně pro psaní, které se zaměřuje spíše na estetické kvality jazyka než na jeho praktické využití. A writer of belles-lettres is a belletrist.

Doslovně je belles-lettres francouzský výraz, který znamená „krásné“ nebo „jemné“ psaní. V tomto smyslu tedy zahrnuje všechna literární díla – zejména beletrii, poezii, drama nebo eseje – ceněná pro své estetické kvality a originalitu stylu a tónu. Termín lze tedy použít pro označení literatury obecně. Například Nuttallova encyklopedie popisuje belles-lettres jako „oddělení literatury, které předpokládá literární kulturu a patří do oblasti umění, ať už se jedná o jakýkoli předmět nebo zvláštní formu; zahrnuje poezii, drama, beletrii a kritiku“, zatímco Encyclopædia Britannica Eleventh Edition ji popisuje jako „umělečtější a imaginativnější formy literatury, jako je poezie nebo romance, na rozdíl od přízemnějších a exaktnějších studií.“

Pro mnoho moderních účelů se však belles-lettres používá v užším smyslu pro označení literárních děl, která nespadají do jiných hlavních kategorií, jako je beletrie, poezie nebo drama. Patřily by sem tedy eseje, récits, vydané sbírky projevů a dopisů, satirické a humoristické spisy a další různá díla. Oxfordský slovník angličtiny (2. vydání) uvádí, že „se nyní obecně používá (pokud se vůbec používá) pro lehčí odvětví literatury“. Termín zůstává v užívání mezi knihovníky a dalšími, kteří musí klasifikovat knihy: zatímco velká knihovna může mít samostatné kategorie pro eseje, dopisy, humor a podobně (a většina z nich má přiřazeny různé kódy například v Deweyho desítkové klasifikaci), v knihovnách skromné velikosti jsou často všechny seskupeny pod hlavičkou belles-lettres.

Tento výraz se někdy používá v hanlivém smyslu, když se mluví o studiu literatury: ti, kdo studují rétoriku, se často vysmívají mnoha jazykovým katedrám (zejména katedrám angličtiny v anglicky mluvících zemích), že se zaměřují spíše na estetické kvality jazyka než na jeho praktické využití. K dokreslení názoru rétoriků na tuto problematiku a používání tohoto termínu slouží citát z článku Briana Suttona v časopise Language and Learning Across the Disciplines, „Writing in the Disciplines, First-Year Composition, and the Research Paper“:

Přívrženci „psaní v disciplínách“, kteří si jsou dobře vědomi široké škály akademických žánrů, s nimiž se student prvního ročníku kompozice může v budoucnu setkat, pravděpodobně nebudou nutit tyto studenty, aby se pouštěli do některého žánru tak hluboko, že by vyžadovali otrocké napodobování. Jediní učitelé kompozice v prvním ročníku, kteří budou pravděpodobně vyžadovat „konformitu a podřízení se“ určitému druhu akademického diskurzu, jsou stálice katedry anglistiky, evangeličtí žáci literatury, profesoři, jejichž cílem v prvním ročníku kompozice je naučit studenty explikovat belles lettres. Stoupenci Writing-in-the-disciplines si na rozdíl od učitelů literatury jako kompozice obecně uvědomují pošetilost nutit studenty, aby se podřizovali konvencím diskurzního společenství, k němuž se nechtějí připojit.

Významný skotský rétor belles-lettres lord Kames (1696-1782) ve svých Elements of Criticism říká, že cílem hnutí belles-lettres je „objevit základ pro uvažování na základě vkusu jednotlivce“ a „navrhnout vědu racionální kritiky“. Teorie belletristické rétoriky se zaměřuje na definování charakteristik rétorického stylu, jako je krása, vznešenost, slušnost a vtip, které se podílejí na ovlivňování emocí a rozumových schopností publika. Pro ty, kdo studují rétoriku a belles-lettres, je také důležité definovat vkus publika; ten je klíčem k tomu, aby byl rétor či spisovatel skutečně úspěšný. Jak uvádí další rétor belles-lettres, Hugh Blair (1718-1800), ve své knize Lectures on Rhetoric and Belles Lettres (Přednášky o rétorice a belles-lettres), „vkus je základem rétoriky a je nezbytný pro úspěšný mluvený a psaný projev.“

.