Bengálci

Bengálci jsou hlavní etnickou skupinou v oblasti Bengálska (nyní rozdělené mezi Bangladéš a Indickou unii) v jižní Asii. Hovoří bengálštinou (বাংলা bangla), jazykem východní větve indoárijských jazyků.

Bengálci v Bangladéši

Národnostně se soustřeďují v národě Bangladéš a v indických státech Západní Bengálsko a Tripura. Některé z nejrozšířenějších bengálských komunit žijí na Blízkém východě, v Japonsku, Malajsii, Velké Británii a Spojených státech.

Památky civilizace v oblasti velkého Bengálska sahají až do doby před 4 000 lety, kdy oblast osídlily drávidské, tibetsko-barmské a austroasijské národy. Původ slova Bangla ~ Bengálsko není znám, ale předpokládá se, že je odvozeno od drávidsky mluvícího kmene Bang, který se v oblasti usadil kolem roku 1000 př. n. l.

Po příchodu Indoárijců byla království v okolí Bengálska poprvé popsána v Atharvavedě kolem roku 1000 př. n. l.

. Od 6. století př. n. l. se Magadha rozšířila a zahrnovala většinu oblastí Biháru a Bengálska. V Buddhově době to bylo jedno ze čtyř hlavních indických království. Magadha se rozkládala téměř na celém území jižní Asie, včetně částí Persie a Afghánistánu, a největšího rozsahu dosáhla za buddhistického císaře Ašóky Velikého ve 3. století př. n. l. Jednou z prvních zahraničních zmínek o Bengálsku je zmínka o zemi, které vládl král Xandrammes a kterou Řekové kolem roku 100 př. n. l. pojmenovali Gangaridai. Spekuluje se, že slovo pochází ze slova Gangahrd (Země s Gangou v srdci) a označuje oblast v Bengálsku. Později, od 3. do 6. století n. l., sloužilo království Magadha jako sídlo Guptovy říše

.