Bernadette Devlin McAliskey
Bitva u BogsideEdit
Po zapojení se na straně obyvatel do srpnové bitvy u Bogside byla v prosinci 1969 odsouzena za podněcování k nepokojům, za což si odpykala krátký trest odnětí svobody. Po svém znovuzvolení v parlamentních volbách v roce 1970 Devlinová prohlásila, že bude zasedat v parlamentu jako nezávislá socialistka.
Cesta po USARedakce
Téměř ihned po bitvě u Bogside podnikla Devlinová v srpnu 1969 cestu po Spojených státech, která vyvolala značnou pozornost médií. Ve Watts v Los Angeles se setkala se členy Strany černých panterů a vyjádřila jim svou podporu. Vystoupila v pořadu The Johnny Carson Show. Na řadě přednášek uváděla paralely mezi bojem Afroameričanů usilujících o občanská práva v USA a katolíky v Severním Irsku, někdy až k rozpakům posluchačů. Během jedné akce ve Filadelfii musela pobízet afroamerického zpěváka, aby zazpíval píseň „We Shall Overcome“ irsko-americkému publiku, z něhož mnozí odmítli při písni stát. V Detroitu odmítla vystoupit na pódium, dokud nebudou vpuštěni Afroameričané, kterým byl vstup na akci zakázán. V New Yorku uspořádal starosta John Lindsay slavnostní ceremoniál, na němž Devlinové předal klíč od města New York. Devlinová, frustrovaná konzervativními prvky irsko-americké komunity, opustila turné, aby se vrátila do Severního Irska, a protože se domnívala, že svoboda New Yorku by měla připadnout americkým chudým, poslala Eamonna McCanna, aby jejím jménem předal klíč zástupci harlemské pobočky Strany černých panterů.
Krvavá neděleEdit
Jako svědek masakru na Krvavou neděli v Derry v roce 1972 byla Devlinová rozzuřena tím, že jí později předseda parlamentu Selwyn Lloyd důsledně odepřel slovo v Dolní sněmovně, přestože parlamentní konvence nařizovala, že každý poslanec, který je svědkem projednávaného incidentu, dostane příležitost o něm promluvit.
Den po Krvavé neděli dal Devlin konzervativnímu ministru vnitra Reginaldovi Maudlingovi facku, když v Dolní sněmovně nesprávně tvrdil, že parašutistický pluk střílel o Krvavé neděli v sebeobraně.
O třináct let později na událost vzpomínal bývalý britský premiér Edward Heath: „Velmi dobře si vzpomínám, jak jedna ctihodná dáma vyběhla z opozičních lavic a udeřila pana Maudlinga. Živě si to pamatuji, protože jsem si myslel, že se chystá udeřit mě. Nemohla se tak daleko natáhnout, takže se s ním musela spokojit.“
Devlin se v roce 1974 podílel spolu se Seamusem Costellem na založení Irské republikánské socialistické strany (IRSP). Jednalo se o revoluční socialistickou odštěpeneckou stranu od oficiální Sinn Féin a odpoledne po ránu, kdy byla strana založena, vytvořil Costello také Irskou národní osvobozeneckou armádu (INLA) jako odštěpenec od oficiální Irské republikánské armády. Devlinová se k INLA nepřipojila, a přestože v roce 1975 působila v celostátní exekutivě strany, odstoupila, když byl zamítnut návrh, aby se INLA stala podřízenou stranické exekutivě. V roce 1977 vstoupila do Nezávislé socialistické strany, která se však následujícího roku rozpadla.
Podpora vězňůRedakce
Devlinová kandidovala jako nezávislá kandidátka na podporu vězňů na plošném a špinavém protestu ve věznici Long Kesh ve volbách do Evropského parlamentu v roce 1979 ve volebním obvodu Severní Irsko a získala 5,9 % hlasů. Byla hlavní mluvčí kampaně Smash H-Block, která podporovala hladovky v letech 1980 a 1981.
Zraněna při loajalistické střelběEdit
16. ledna 1981 byli Devlinová a její manžel postřeleni členy Ulster Freedom Fighters, což je krycí název Ulster Defence Association (UDA), kteří vnikli do jejich domu poblíž Coalislandu v hrabství Tyrone. Střelci Devlinovou devětkrát střelili před očima jejích dětí.
Britští vojáci v té době hlídali dům McAliskeyových, ale pokusu o atentát se jim nepodařilo zabránit. Tvrdilo se, že vraždu Devlinové nařídily britské úřady a že šlo o tajnou dohodu. Armádní hlídka 3. praporu výsadkového pluku vstoupila do domu a půl hodiny čekala. Devlin tvrdil, že čekali na smrt manželského páru. Poté dorazila další skupina vojáků, která ji vrtulníkem převezla do nedaleké nemocnice.
Paravojáci vytrhli telefon, a zatímco nově příchozí vojáci poskytovali zraněnému páru první pomoc, jeden z vojáků odběhl k sousedům, zmocnil se auta a odjel do domu radního, aby telefonicky přivolal pomoc. Manželé byli vrtulníkem převezeni do nemocnice v nedalekém Dungannonu k urgentnímu ošetření a poté na jednotku intenzivní péče do Musgrave Park Hospital, Military Wing, v Belfastu.
Útočníci – Ray Smallwoods, Tom Graham (38), oba z Lisburnu, a Andrew Watson (25) ze Seymour Hill, Dunmurry – byli dopadeni vojenskou hlídkou a následně uvězněni. Všichni tři byli členy UDA v jižním Belfastu. Smallwoods byl řidičem únikového vozu.