Beveridgeova zpráva
Výňatky z Beveridgeovy zprávy, popisující hlavní cíle a vize, listopad 1942 (PREM 4/89/2)
TŘI ŘÍDÍCÍ ZÁSADY DOPORUČENÍ
6. Při přechodu od tohoto prvního komplexního průzkumu sociálního pojištění k dalšímu úkolu – formulování doporučení – lze na začátku stanovit tři hlavní zásady.
7. První zásadou je, že jakékoli návrhy do budoucna by sice měly využívat všech zkušeností získaných v minulosti, ale neměly by být omezovány zřetelem na dílčí zájmy zjištěné při získávání těchto zkušeností. Nyní, kdy válka ruší orientační body všeho druhu, je příležitost k využití zkušeností na jasném poli. Revoluční okamžik světových dějin je dobou pro revoluce, nikoliv pro záplatování.
8. Druhou zásadou je, že organizace sociálního pojištění by měla být považována pouze za jednu část komplexní politiky sociálního pokroku. Plně rozvinuté sociální pojištění může poskytovat jistotu příjmu; je to útok na Want. Ale Want je pouze jedním z pěti velikánů na cestě přestavby a v jistém smyslu nejsnáze napadnutelným. Dalšími jsou Nemoc, Nevědomost, Chudoba a Zahálka.
9. Třetí zásadou je, že sociálního zabezpečení musí být dosaženo spoluprací mezi státem a jednotlivcem. Stát by měl nabízet jistotu za službu a příspěvek. Stát by při organizování zabezpečení neměl potlačovat pobídky, příležitosti, odpovědnost, při stanovení národního minima by měl ponechat prostor a pobídky pro dobrovolnou činnost každého jednotlivce, aby zajistil pro sebe a svou rodinu více než minimum.
10. Stát by se měl snažit, aby se mu podařilo zajistit více než minimum. Plán sociálního zabezpečení uvedený v této zprávě je postaven na těchto zásadách. Využívá zkušeností, ale není na ně vázán. Je předkládán jako omezený příspěvek k širší sociální politice, i když jako něco, čeho lze dosáhnout nyní, aniž by se muselo čekat na celou tuto politiku. Je to především plán pojištění – poskytování dávek až do výše životního minima výměnou za příspěvky, a to po právu a bez testu majetkových poměrů, aby na něm mohli jednotlivci svobodně stavět.
…
12. Odstranění nouze vyžaduje především zlepšení státního pojištění, tj. zajištění proti přerušení a ztrátě výdělečné schopnosti. Všechny hlavní příčiny přerušení nebo ztráty výdělku jsou nyní předmětem systémů sociálního pojištění. Jestliže se navzdory těmto systémům zjistí, že tolik nezaměstnaných, nemocných, starých nebo ovdovělých osob nemá podle měřítek přijatých v sociálních průzkumech dostatečný příjem na živobytí, znamená to, že dávky jsou podle těchto měřítek nižší než živobytí nebo netrvají tak dlouho, jak je potřeba, a pomoc, která doplňuje pojištění, je buď nedostatečná co do výše, nebo je k dispozici pouze za podmínek, které způsobují, že lidé nejsou ochotni se k ní uchýlit. Žádná z pojistných dávek poskytovaných před válkou nebyla ve skutečnosti koncipována s ohledem na normy sociálních šetření. Ačkoli podpora v nezaměstnanosti nebyla zcela mimo vztah k těmto normám, nemocenské a invalidní dávky, starobní důchody a vdovské důchody byly hluboko pod nimi, zatímco dělnické náhrady byly pod úrovní životního minima pro každého, kdo měl rodinné povinnosti nebo jehož výdělek v zaměstnání byl nižší než dvojnásobek částky potřebné k živobytí. Aby přerušení nebo zničení výdělečné schopnosti nevedlo k nouzi, je nutné zlepšit současné systémy sociálního pojištění ve třech směrech: rozšířením působnosti na osoby, které jsou nyní vyloučeny, rozšířením účelu na rizika, která jsou nyní vyloučena, a zvýšením sazeb dávek.
…
14. Dvojím přerozdělením příjmů prostřednictvím sociálního pojištění a přídavků na děti mohla být nouze, jak je definována v sociálních průzkumech, v Británii zrušena ještě před současnou válkou. Jak je uvedeno v odstavci 445, příjem, který měli Britové k dispozici, byl pro takový účel dostatečný. Plán sociálního zabezpečení uvedený v části V této zprávy si klade za cíl odstranění nouze po této válce. Jako hlavní metodu zahrnuje povinné pojištění a jako pomocné metody národní pomoc a dobrovolné pojištění. Jako součást svého zázemí předpokládá přídavky na nezaopatřené děti. Plán rovněž předpokládá zřízení komplexních zdravotních a rehabilitačních služeb a udržení zaměstnanosti, tj. zamezení masové nezaměstnanosti, jako nezbytné podmínky úspěchu sociálního pojištění. Tato tři opatření – přídavky na děti, zdravotní a rehabilitační služby a udržení zaměstnanosti – jsou popsána jako předpoklady A, B a C plánu: spadají částečně do plánu samotného a částečně mimo něj a zasahují do dalších oblastí sociální politiky. Proto se o nich nepojednává v podrobném výkladu plánu v části V zprávy, ale v části VI, která se zabývá zabezpečením ve vztahu k širším otázkám.
…
Krátce řečeno, návrh spočívá v tom, aby byly všem občanům postupně během přechodného období dvaceti let zavedeny přiměřené důchody bez testování majetkových poměrů a zároveň byla poskytnuta okamžitá pomoc osobám, které ji potřebují. Přijetím přechodného období pro důchody z titulu práva a zároveň uspokojením okamžitých potřeb s ohledem na prostředky následuje plán sociálního zabezpečení ve Velké Británii precedens Nového Zélandu.