Bill Kurtis

Televizní kariéraEdit

Večer 8. června 1966 Kurtis odešel z přednášky na Washburnově univerzitě, aby zastoupil svého přítele v televizi WIBW-TV a vedl zprávy v šest hodin. K Topece se blížilo nepříznivé počasí, a tak Kurtis zůstal, aby aktualizoval některé zprávy o počasí. V 19:00, během vysílání, spatřil kameraman WIBW Ed Rutherford jihozápadně od města tornádo. Během 15 sekund přišlo další pozorování: „Zničilo to bytový komplex.“ Kurtisovo varování – „Proboha, kryjte se“ – se stalo synonymem pro sekvenci vypuknutí tornáda v červnu 1966, které si vyžádalo 16 mrtvých a stovky zraněných. Kurtis a vysílací tým WIBW zůstali ve vysílání 24 hodin v kuse, aby pokryli první tornádo a jeho následky. Jako jediná televizní stanice ve městě a jedna z mála rozhlasových stanic, které tornádo nepoškodilo, se WIBW stala komunikačním centrem pro nouzové operace. Tato zkušenost změnila Kurtisovu profesní dráhu od práva k vysílání zpráv. Během tří měsíců, poté co viděla jeho práci při pokrývání tornáda, přijala Kurtise chicagská televize WBBM-TV a připravila tak půdu pro jeho třicetiletou kariéru u CBS.

Rok 1966 byl v Chicagu začátkem bouřlivých čtyř let a Kurtis se jako reportér a moderátor ocitl uprostřed historických událostí. Informoval o požárech v sousedství, které následovaly po atentátu na Martina Luthera Kinga mladšího, a znovu, když byl zastřelen Robert F. Kennedy. Protesty proti válce ve Vietnamu dominovaly Národnímu sjezdu Demokratické strany v Chicagu v roce 1968, který Kurtis pokrýval. V roce 1969 Kurtis natočil dokument o Ivě Toguri D’Aquino „Tokijská růže“, první rozhovor po jejím odsouzení za velezradu v roce 1949. Jeho reportáž spolu s Ronem Yatesem z Chicago Tribune pomohla přesvědčit prezidenta Geralda Forda, aby ji v roce 1977 omilostnil. Jeho právnické vzdělání se uplatnilo, když v roce 1969 informoval o procesu se spikleneckou skupinou Chicago Seven, což ho přivedlo k práci zpravodaje CBS News v Los Angeles. Jedním z jeho prvních úkolů bylo deset měsíců pokrývat proces s vrahem Charlesem Mansonem. Dále se věnoval soudním procesům s Angelou Davisovou a Juanem Coronou a procesu s Danielem Ellsbergem v souvislosti s Pentagon Papers.

V roce 1973 se Kurtis vrátil do Chicaga, aby se stal spolu s Walterem Jacobsonem moderátorem v televizi WBBM-TV. V roce 1978 jeho oddělení zaměřené na vyšetřování přineslo zprávu o agentu Orange, amerických veteránech, kteří byli ve Vietnamu postříkáni tímto defoliantem. Po dramatickém promítání dokumentu ve Washingtonu vydala Správa veteránů směrnice pro diagnostiku a odškodnění veteránů zasažených Agentem Orange. Kurtis se do Vietnamu vrátil v roce 1980, aby se věnoval vietnamské straně příběhu, a během svého pobytu objevil přibližně 15 000 vietnamských dětí, které Američané počali a zanechali po sobě, když USA v roce 1975 odešly. Příběh, který Kurtis napsal pro časopis The New York Times, přispěl k získání zvláštního statusu pro vstup těchto dětí do Spojených států, kde žijí dodnes.

V roce 1982 se Kurtis připojil k Diane Sawyerové v ranních zprávách CBS, vysílaných z New Yorku. Oba byli také v pořadu CBS Early Morning News, který se vysílal o hodinu dříve na většině stanic CBS. Uváděl také tři reportáže CBS:

V roce 1985 se vrátil do televize WBBM-TV. V roce 1986 Kurtis moderoval čtyřdílný vědecký seriál na stanici PBS s názvem Zázračná planeta a v roce 1987 také čtyřdílný seriál o Ústřední zpravodajské službě. V roce 1988 založil vlastní dokumentární produkční společnost Kurtis Productions, ve stejném roce produkoval film „Návrat do Černobylu“ pro seriál PBS Nova. Kurtis namluvil téměř 1 000 dokumentů a Kurtis Productions jich produkovala téměř 500 pro seriály jako The New Explorers na PBS; Investigative Reports a Cold Case Files pro A&E; a Investigating History pro History Channel. Uváděl také pořad American Justice, který produkovala společnost Towers Productions. Pro televizi CNBC vytvořil téměř 100 epizod pořadu American Greed.

V roce 1994 Kurtis získal videokazetu, na níž je zachycen Richard Speck, odsouzený za vraždu osmi studentských sester v Chicagu v roce 1966, při vězeňském sexu a užívání drog v zařízení s maximální ostrahou známém jako Stateville Correctional Center v Jolietu ve státě Illinois. Odvysílal reportáž v chicagské televizi WBBM-TV a natočil dokumentární film pro síť A&E, který šokoval celý národ. Jeho výsledkem byly nejrozsáhlejší změny v illinoiském vězeňském systému v jeho historii.

Kurtis získal dvě Peabodyho ceny, řadu cen Emmy, ocenění Zámořského tiskového klubu a duPonta a byl uveden do Illinoiské a Kansaské síně slávy. V roce 1998 mu byla udělena citace Williama Allena Whitea z Kansaské univerzity.

Je vypravěčem multimediální knihy Joe Garnera Přerušujeme toto vysílání s předmluvou Waltera Cronkitea a epilogem Briana Williamse. Kurtis je autorem tří knih:

Od června 2015, právě když oficiálně odstartovala síť Decades, působí Kurtis jako hlavní moderátor pořadu Through the Decades, denního zpravodajského magazínu, který se věnuje historickým událostem daného dne od vzniku televize. Kurtisovými spolumoderátorkami jsou reportérky Kerry Sayersová a Ellee Pai Hongová.

Filmová tvorbaUpravit

Kurtis vyprávěl dokumentární film Petera Bycka Carbon Nation z roku 2010 a byl vypravěčem ve filmu Anchorman: Legenda o Ronu Burgundym (Anchorman: The Legend of Ron Burgundy, 2004) a jeho pokračování Anchorman 2: The Legend Continues (2013) s Willem Ferrellem v hlavní roli.

8. července 2013 byl Kurtis jmenován Hlasem turistického ruchu státu Illinois.

Počkejte, počkejte…. Neříkejte mi to!“

Několikrát, počínaje rokem 2009, se Kurtis objevil ve zpravodajském kvízu NPR Počkejte, počkejte… Don’t Tell Me!, kde zaskakoval za stálého moderátora Carla Kasella. Kasella trvale nahradil 24. května 2014. V jedné části pořadu Kurtis přečetl tři limericky týkající se zpráv, v nichž chybělo poslední slovo nebo věta, kterou měli soutěžící doplnit.