Bilom

BY admin
|

Bilomy označují extrabiliární kolekce žluči. Mohou být intra- nebo extrahepatální.

Terminologie

V uváděné literatuře existuje mírný rozpor v používání termínu „bilom“. Mnoho autorů jej používá výhradně pro označení intrahepatálních žlučových kolekcí nebo jiných žlučových kolekcí, které jsou diskrétně organizované, a nikoliv pro volný únik žluči do peritonea (choleperitoneum: zřídka používaný termín).

Klinický obraz

Ačkoliv jsou obvykle asymptomatické, mohou se projevovat symptomatickou žlučovou peritonitidou 7. V případě, že se jedná o choleperitoneum, může se jednat o choleperitoneum.

Patologie

Mohou být důsledkem řady příčin:

  • spontánní
  • úraz
  • postinstrumentální
    • transkatetrová arteriální chemoembolizace (TACE)
    • perkutánní injekce etanolu
    • mikrovlnná ablace
    • perkutánní biliární drenáž
    • po chirurgickém, např.např. poranění Luschkova vývodu po cholecystektomii 6

Sedmdesát procent biliomů je lokalizováno v pravém horním kvadrantu, zatímco zbylých 30 % vzniká v levém horním kvadrantu. Bilom se může zazdít nebo může nadále vykazovat aktivní únik žluči.

Radiografické znaky

Cíle zobrazovacích metod při posuzování bilomu jsou následující:

  • potvrdit přítomnost úniku žluči
  • určit, zda je extrahepatální nebo intrahepatální
  • popsat jeho rozsah
  • zhodnotit, zda se nejedná o přidruženou biliární obstrukci
CT

Žlučová tekutina má vodní útlum, obvykle se shromažďuje v pravém horním kvadrantu. CT intravenózní cholangiografie může prokázat komunikaci mezi žlučovým stromem a biliomem a lokalizovat tak únik.

MRI

Žlučová tekutina vykazuje proměnlivou intenzitu signálu na T1 váženém zobrazení a vysokou intenzitu signálu na T2 váženém zobrazení, podobnou intenzitě signálu žlučníkové tekutiny.

K dispozici jsou kontrastní látky pro MRI na bázi gadolinia i manganu, které se vylučují žlučovým systémem. Zpožděné zesílené MRI vyšetření s použitím jedné z těchto látek může být užitečné k potvrzení, že lokalizovaná kolekce tekutiny je tvořena žlučí, a k identifikaci místa úniku žluči.7

Scintigrafie

K potvrzení aktivního úniku žluči je užitečné vyšetření Tc99 diisopropyl iminodiacetovou kyselinou (DISIDA).

Léčba a prognóza

Možnosti léčby zahrnují:

  • drenáž ocasu (pod US/CT kontrolou)
  • chirurgickou drenáž

.