Bitva o inkluzi v Brooklyn Boulders

Na konci roku 2012, jen týden poté, co hurikán Sandy zaplavil ulice rychle se rozvíjející brooklynské čtvrti Gowanus, vyslal časopis Outside reportéra na překážkový závod v Brooklyn Boulders (BKB) v rámci reportáže o lezení pod střechou nazvané „Další šílenství městských sportů“. Bujará scéna v tělocvičně, jak ji popsal Outside, byla vrcholem tisícileté pohody, z reproduktorů zněla znělka k filmu Želvy Ninja, lezci a slacklineři soutěžili o ceny, mezi nimiž bylo i pivo zdarma, a dychtiví lezci byli u dveří odmítnuti, protože akce byla plná, přestože ji nedávno zničil hurikán Sandy.

„Přinesli jsme párty do lezení a voilà,“ řekl Lance Pinn, kterého Outside označil za „bývalého spoluzakladatele tělocvičny“.

Investoři se chtěli zapojit. Devět měsíců po večírku otevřela BKB dveře svého druhého zařízení na bostonském předměstí Somerville; brzy následovalo jedno v Chicagu a další v Queensu. V roce 2015 uzavřela s BKB dohodu soukromá kapitálová společnost North Castle Partners, která investuje do Barry’s Bootcamp, Crunch Fitness a Equinox. A loni společnost otevřela své první butikové fitness studio v bostonské čtvrti Allston, které na svých webových stránkách označuje jako „součást ekosystému ‚Adventure Lifestyle Ecosystem‘ Brooklyn Boulders“.

Členové BKB byli od začátku přesvědčeni nejen o tom, že mají stěny, na kterých mohou lézt, ale také o tom, že patří mezi cool místa: jejích pět tělocvičen se nachází v gentrifikovaných městských čtvrtích a sjednocuje je motiv falešných graffiti dekorací. Zařízení společnosti zahrnují plně vybavené kardio a posilovací místnosti, konferenční místnosti a Wi-Fi zóny, kde se členové mohou protáhnout a pracovat. „Snažili jsme se vytvořit prostředí, ze kterého se vám nebude chtít odcházet,“ řekl Pinn v roce 2014. „Chceme, abyste tu byli pět nebo šest hodin.“

S rozmachem indoorového horolezectví – před koronavirovou krizí se předpokládalo, že toto odvětví bude mít v roce 2021 hodnotu 1 miliardy dolarů, oproti 600 milionům v roce 2017 – se společnost BKB díky svému přístupu stala miláčkem médií. Deník The New York Times přinesl během prvních tří let provozu tři články o tělocvičně v Gowanusu a loni na podzim se společnost výrazně objevila v článku o popularitě indoorového lezení.

V červnu však skupina více než 90 zaměstnanců BKB zaslala vedení otevřený dopis, v němž popsala „toxickou kulturu“, která podle nich „chrání vrcholové manažery s rasistickou, misogynní a diskriminační minulostí“. V dopise byla uvedena řada požadavků, včetně většinové obměny výkonného vedení, zvýšení investic do černošských komunit, v nichž BKB vybudovala své tělocvičny, a ukončení zaměstnávání podle vlastní vůle, které podle nich umožnilo cílené propouštění černošských zaměstnanců. „Naprosté selhání vedení,“ napsali zaměstnanci, „vystavilo společnost riziku ztráty celé členské základny a zcela podkopalo důvěru lezecké komunity v Brooklyn Boulders“. V týdnech, které následovaly po zveřejnění dopisu, více než tucet bývalých i současných zaměstnanců sdělilo časopisu Outside, že rasismus a sexismus v pracovní kultuře BKB existovaly již dlouho a že manažeři společnosti si byli těchto problémů vědomi již několik let.

Lezecké tělocvičny po celé zemi zažily podobné zúčtování poté, co smrt George Floyda odstartovala letní celonárodní protesty za sociální spravedlnost. V Severní Karolíně a Virginii vytvořili lezci v Triangle Rock Clubu petici a účet na Instagramu ve snaze přimět tuto společnost k odpovědnosti za plnění cílů DEI, mezi něž patří přijímání většího počtu zaměstnanců z řad BIPOC. Hoosier Heights, řetězec tělocvičen na Středozápadě, čelil obviněním z rasismu a sexismu ze strany svých členů a zaměstnanců. Brooklyn Boulders je však nejznámější posilovnou v zemi a reakce společnosti je bedlivě sledována. 1. července

BKB reagovala na požadavky zaměstnanců ve veřejném prohlášení, kdy společnost prohlásila, že „nebude tolerovat diskriminační praktiky jakéhokoli druhu a je odhodlána prošetřit a vyřešit všechny nahlášené případy neoprávněného ukončení pracovního poměru v minulosti“. Tentýž měsíc Martin Adler, tehdejší viceprezident BKB, sdělil časopisu Outside, že Pinn a jeho spoluzakladatel Jeremy Balboni, kteří se seznámili jako bratři v bratrstvu na Babson College, „odstoupí“ z funkcí prezidenta a generálního ředitele – podle Adlera se na tomto kroku pracovalo již několik týdnů.

Balboni se odmítl vyjádřit k jakýmkoli konkrétním obviněním ze strany BKB Collective, ale v srpnovém rozhovoru pro Outside se postavil za to, že Brooklyn Boulders v uplynulém desetiletí vytvořil rozmanité a inkluzivní pracovní prostředí. „Mým osobním přesvědčením je mít tým, který je co nejvíce rozmanitý a inkluzivní, protože jak se opakovaně ukázalo, je to tým s vyšší výkonností, tečka,“ řekl. Dále uvedl, že 60 % manažerů společnosti tvoří BIPOC nebo ženy a že společnost má již léta výbory pro přijímání, povyšování a propouštění zaměstnanců, aby se ujistila, že personální rozhodnutí jsou spravedlivá a nestranná.

Adler sdělil časopisu Outside, že společnost spolupracuje s kolektivem zaměstnanců v rámci řady „naslouchacích sezení“ na zavedení změn. Dne 1. července společnost BKB odpověděla na jednotlivé požadavky skupiny na veřejném panelu a uspořádala tříhodinové setkání s kolektivem zaměstnanců, aby vyřešila veškeré připomínky.

Zdálo se, že vedení společnosti signalizuje skutečný závazek ke změnám, ale zaměstnanci byli pochopitelně obezřetní: následující den byli všichni newyorští zaměstnanci BKB, kteří byli od začátku pandemie na nucené dovolené (se zdravotním pojištěním, pokud ho měli předtím), informováni e-mailem, že byli propuštěni.

V e-mailu zaslaném časopisu Outside Adler vysvětlil propouštění tím, že se společnost potýká se zpožděným znovuotevřením kvůli koronaviru, a uvedl, že doufají, že většinu propuštěných znovu přijmou, až budou tělocvičny opět schopny otevřít. (Několik z nich bylo po znovuotevření tělocvičen v New Yorku na začátku září skutečně přijato zpět.) Načasování propouštění, které bylo oznámeno hned po klíčovém jednání se zaměstnanci o otázkách rozmanitosti, však způsobilo, že se mnozí zaměstnanci cítili zaskočeni.

„Jsme dost naštvaní, že to na všechny prostě hodili bez jakéhokoli oznámení,“ řekl jeden ze zaměstnanců zapojených do kolektivu pro Outside. „To načasování a nedostatek komunikace jsou prostě šílené.“

Pro mnoho členů BKB byl prvním náznakem jakýchkoli problémů ve společnosti příspěvek na Instagramu z 1. června, který byl zveřejněn po smrti George Floyda.

„Je těžké lézt s kolenem na krku,“ stálo na prvním snímku zveřejněném na oficiálním účtu BKB. Další: „Je těžké trénovat, když nemůžeš dýchat.“

Znepokojení členové zveřejňovali komentáře s otázkami, někteří požadovali vysvětlení toho, co bylo většinou považováno za netaktní zprávu. Příspěvek však zůstal vyvěšený. O týden později to společnost zdvojnásobila a v samostatném příspěvku napsala, že první reakce „byla iniciována černoškou“ ve společnosti. Tento příspěvek vyvolal druhou vlnu rozhořčení v komentářích. („Pokud si myslíte, že se díky tomuto příspěvku budu cítit bezpečně, když se vrátím do BKB Somerville jako respektovaný člen komunity, tak se mýlíte,“ stálo v jednom z komentářů členů. „Fuj,“ stálo v jiném textu.“

Mnoho současných i bývalých zaměstnanců tvrdí, že reakce George Floyda na sociálních sítích byly symbolem větších problémů, které v BKB doutnají už léta. Samantha Lopezová, která v tělocvičně v Gowanusu pracovala v letech 2012 až 2018, nebyla překvapená, když se o kontroverzi dozvěděla. „Říkala jsem si, že to BKB bere jako trend, místo aby se skutečně starala o to, co se děje,“ řekla Lopezová.

Jiná zaměstnankyně, Maria, která si pro tento článek přála vystupovat pod pseudonymem a která pracovala v Gowanusu, se na otázku, zda má pocit, že se k černošským zaměstnancům, jako je ona, společnost chová jinak než k jejich bílým kolegům, zasmála. „Na milion procent,“ řekla.

Maria si vzpomněla, jak jí zaměstnanec personálního oddělení řekl, že se „málo usmívá“ – což nikdy neslyšela od svých bílých kolegů – a jak ji její nadřízený neustále peskoval za pozdní příchody. Ona i další zaměstnanci, kteří hovořili s agenturou Outside, uvedli, že běžně viděli, jak bílí zaměstnanci přicházejí pozdě, aniž by na ně vedení jakkoli tlačilo.

„Stačilo, aby se lidé, když byli bílí, vymluvili, že jsou unavení a nemohli přijít, a bylo by to v pořádku,“ řekla. „Ale pro mě byl problém přijít pozdě.“

Otevřený dopis zaslaný kolektivem zaměstnanců odrážel Mariiny zkušenosti. „Společnost Brooklyn Boulders … má za sebou znepokojivou historii, kdy se zaměřovala na černochy, kteří byli propuštěni bez souvislosti s pracovními výsledky, a také je přehlížela při povyšování a cenných příležitostech ke školení ve prospěch bílých zaměstnanců,“ stálo v dopise. V reakci na otázky týkající se zacházení BKB s černošskými zaměstnanci Adler v červnu časopisu Outside sdělil, že společnost „bere tyto obavy velmi vážně“ a „přebudovává“ své personální oddělení se záměrem „hluboce se ponořit do našich pracovních praktik“.

Cyrena Lee byla v roce 2014 zaměstnána jako stratég obsahu v tělocvičně Gowanus, kde psala pro blog společnosti, který obsahoval příspěvky představující černošské lezce a mansplaining v lezení. Podle jejích slov procházela BKB po otevření pobočky v Somerville rychlou expanzí a poté, co byla povýšena na manažerku, se přestěhovala do centrály společnosti v Denveru.

Lee, která byla jedinou barevnou ženou v Denveru, uvedla, že se cítila nedostatečně placená a nedoceněná, což způsobilo, že se její úzkost zvýšila natolik, že každý den plakala, zatímco „bratrské prostředí“ umožnilo, aby se vtipy o její rase a pohlaví staly běžnou – a nevítanou – součástí jejího pracovního života. Když se Leeová zeptala, zda by se mohla připojit ke každoroční cestě výkonného týmu do Japonska, vzpomněla si, že jí Pinn řekl, že může jet, „pokud jim budu šlapat po zádech“. (Pinn na žádost časopisu Outside o komentář nereagoval.)

V roce 2016 Lee spolupracovala s ženskou lezeckou skupinou Flash Foxy na přípravě průzkumu o sexismu v lezení. Organizace Brooklyn Boulders průzkum zveřejnila a rozeslala na svůj mailing list, ale po jeho dokončení podle Leeho Balboni stáhl jméno BKB ze zveřejněných výsledků s tím, že otázky byly „naváděcí“. (Balboni se k průzkumu odmítl vyjádřit.)

„Předpokládám, že to není příliš překvapivé, vzhledem k tomu, že sexismus je přítomen i v naší vlastní firemní kultuře,“ napsal Lee v e-mailu řediteli společnosti poté, co dostal zpětnou vazbu ohledně zveřejnění výsledků průzkumu. „Mnoho lidí se o BKB vyjadřovalo jako o ‚bratrské‘ nebo ‚bráchovské‘ (interně i externě).“

Společnost podle Leeové neposlouchala – dokonce i když se na webu s recenzemi pracovišť Glassdoor hromadily příspěvky odrážející její obavy. „Myslím, že nevidí, jak jejich postoje ovlivňují jejich lidi,“ vysvětlila Leeová. „Outdoorový průmysl je tak zakořeněný v rasismu a sexismu, že to nevidí.“ (Na dotaz ohledně Leeových obvinění odpověděla společnost Brooklyn Boulders v prohlášení pro Outside: „I když se nemůžeme vyjadřovat ke konkrétním případům, máme přísný proces dokumentace lidských zdrojů, který zaznamenává a řeší dotazy, připomínky a obavy.“)

V roce 2017 Lee pomohl společnosti REI natočit krátký film s názvem Brothers of Climbing, který byl od té doby na YouTube zhlédnut více než 300 000krát. Film dokumentuje, jak se skupina mladých černošských lezců našla v BKB. Černošští lezci – včetně jednoho dlouholetého zaměstnance BKB, který byl později propuštěn – v něm v newyorských tělocvičnách BKB vyprávějí o svých zkušenostech s rasismem v lezení, přičemž klipy jsou prokládány výraznými záběry exteriéru tělocvičny v Gowanusu. Společnost Brooklyn Boulders přispěla na financování filmu částkou 5 000 dolarů.

Zaměstnanci BKB, kteří jsou zároveň členy skupiny Brothers of Climbing, však tvrdí, že společnost nikdy nenabídla skupině další finanční podporu, například úhradu účastnických poplatků na každoročním festivalu Color the Crag. Konkurenční newyorská tělocvična The Cliffs naopak nabídla stipendia pro lezce, aby se mohli festivalu zúčastnit, a značky jako North Face a Patagonia jsou jeho sponzory.

Někteří zaměstnanci říkají, že nedostatečná podpora ze strany BKB je v kontrastu s každoročními oslavami Pride, které se loni konaly na večírcích s živou hudbou ve všech jejích tělocvičnách a jejichž výtěžek šel na charitativní účely LGBTQ. „Společnost Brooklyn Boulders se k hnutí LGBTQ přihlásila velmi brzy, protože reprezentovalo mnoho lidí v našich tělocvičnách,“ řekl Adler.

Jiní zaměstnanci však upřímnost podpory LBGTQ hnutí ze strany společnosti Brooklyn Boulders zpochybnili. V rozhovorech pro časopis Outside se opakovaně objevila jedna anekdota – označovaná jako „incident s tamponem“. V roce 2018 umístili zaměstnanci Somerville tampony na pánské toalety v reakci na žádosti členů, aby byla posilovna přívětivější pro transsexuály. Když vedení BKB dorazilo do posilovny na každoroční setkání všech zaměstnanců, zaměstnanci tvrdí, že nyní již bývalý člen vedení vstoupil na pánské toalety a zjistil, že jejich čistota a zastaralé plakáty neodpovídají standardům společnosti, poté tampony vyhodil do koše a křičel na zaměstnance. Následující den podle přítomných zaměstnanců zahájil vedoucí schůzku slovy, že má „přátele gaye“, a vysvětlil, že nemá problém s tampony, jen s tím, jak jsou vystaveny. Ačkoli byly tampony na pánských toaletách doplněny, mnoho zaměstnanců BKB uvedlo, že incident signalizuje, že angažovanost společnosti ve společenských záležitostech má méně společného se základními hodnotami než s rozvojem hospodářského výsledku.

„Bojím se, že Black Lives Matter poskytne BKB jen další příležitost, jak vydělat peníze a dokázat, že je to elitní, hodná lezecká tělocvična,“ řekl Lopez.

Téměř dva týdny po prvních příspěvcích George Floyda na Instagramu zveřejnila společnost BKB omluvu a původní snímky archivovala na své veřejné nástěnce – tento krok fakticky odstranil stovky komentářů od lezců a bývalých zaměstnanců na webu.

Tento měsíc byl v BKB velmi rušný. V rezignačním dopise zaslaném zaměstnancům koncem června Balboni jmenoval výkonný výbor složený z Adlera a čtyř dalších mužů s bílou vizáží, kteří „povedou tým“ do budoucna. Společnost najala konzultanta pro diverzitu, z Juneteenthu udělala firemní svátek, vytvořila veřejný informační panel a zahájila řadu iniciativ v oblasti diverzity, mezi něž patřilo najmutí nového viceprezidenta pro kulturu, vytvoření fondů a stipendií, aby se její tělocvičny staly inkluzivnějšími, a zavedení školení proti rasismu a předsudkům pro zaměstnance.

O dva měsíce později, na konci srpna, jsem Adlerovi zavolal, abych se informoval o bouřlivém létě ve společnosti. Adler byl nedávno jmenován dočasným generálním ředitelem a společnost se připravovala na znovuotevření svých tělocvičen v Chicagu a Bostonu – včetně nového zařízení v Chicagu. (Všechny pobočky společnosti jsou nyní otevřené a fungují s omezenou kapacitou.) Balboni a Pinn již nebyli členy výkonného týmu. Adler právě prošel školením proti předsudkům a byl členem pracovní skupiny generálního ředitele DEI a mluvil se zápalem nově obráceného. „Byl jsem schopen projít životem, aniž bych musel zápasit se systémovým rasismem,“ řekl. „V tomto období vystupují do popředí věci, které, jakmile je uvidíte a pochopíte, nelze je ignorovat.“

Adler mě zasvětil do svých různých iniciativ souvisejících s DEI. Pod jeho vedením, řekl, BKB poskytuje půl milionu dolarů v hodnotě přístupu, který umožní klouzavé členství v tělocvičnách, zatímco další půl milion dolarů bude vyčleněn na nabídku přístupu pro místní neziskové organizace v okolí každé tělocvičny. Další peníze byly vyčleněny na stipendia pro týmové lezení mládeže. „Velká část organizace“ prošla školením DEI a společnost pracovala na tom, aby z každé tělocvičny zvolila zaměstnance, kteří budou pracovat ve výborech a radit Adlerovi v různých projektech týkajících se rozmanitosti, včetně toho, které místní neziskové organizace by měly od společnosti získat finanční prostředky.

„Chceme být spravedliví a reprezentativní v rámci našich komunit, ale také: Jak můžeme být součástí širšího řešení ve světě outdoorových sportů?“ řekl Adler. Adler řekl. „Když jdete na velké konference outdoorového průmyslu, vidím spoustu lidí, kteří vypadají jako já.“

Zeptal jsem se ho, proč trvalo tak dlouho, než společnost dospěla k vyrovnání. Proč se vedoucí pracovníci teprve nyní zabývali strukturálním rasismem a předsudky, které jsou lezeckému průmyslu vlastní, když vlastní zaměstnanci společnosti vyjadřovali své obavy už léta?“

„Myslím, že je to férová otázka,“ řekl a odmlčel se. „Myslím, že kultura zásadně vychází shora. Myslím, že většina organizací se po léta zásadně zaměřovala na růst a ziskovost. Myslím, že v rámci organizace došlo k obnovení pochopení, že chceme řídit naše podnikání způsobem, který je mnohem sociálně odpovědnější. Nemohu přesně mluvit o tom, proč se těmto otázkám dříve nedostávalo takové pozornosti, ale myslím si, že došlo k výrazné změně v chápání významu těchto věcí v naší společnosti.“

Adler mi také řekl, že BKB právě oslovuje zaměstnance z New Yorku propuštěné v červenci, aby je informovala, že společnost opět přijímá nové zaměstnance, v naději, že získá zpět „špičkové pracovníky“. Navzdory značnému úsilí, které společnost vyvinula díky novým iniciativám DEI a nabídce obnovení pracovních míst, však vztahy se zaměstnanci zůstaly skálopevné. Den po našem rozhovoru podal kolektiv BKB stížnost u Národní rady pro pracovní vztahy (National Labor Relations Board) s tím, že se domnívá, že červencové propouštění bylo „odvetou a bylo provedeno s cílem zabránit pokračujícímu organizačnímu úsilí zaměstnanců na úrovni zařízení.“