Bitva u Balaklavy

„Tenká červená linie“ a útok těžké brigády

14. září 1854 se spojenci vylodili na ruském Krymu na severním pobřeží Černého moře a zahájili roční obléhání ruské pevnosti Sevastopol, důležité ruské námořní základny asi 30 mil na jih. Spojence od přístavu Sevastopol oddělovaly čtyři východozápadní řeky – Bulganek, Alma, Katelia a Belbek. Když spojenci postupovali podél pobřeží na jih, došlo 19. září u řeky Bulganek ke krátké potyčce s ruskými jednotkami, ale Rusové se rychle stáhli. U další řeky, Almy, se však Rusové udrželi a 20. září došlo k prvnímu velkému konfliktu krymské války, bitvě u Almy. Rusové, silně bombardovaní spojeneckým námořnictvem podél pobřeží, byli tvrdě poraženi a utrpěli přibližně 5700 obětí, v neposlední řadě v důsledku britského použití nové rotační minové koule (která byla s tak ničivým účinkem použita v americké občanské válce). Spojenci (kteří v bitvě ztratili zhruba 3 300 mužů) pak pochybili a rozhodli se, že nebudou usilovat o rozhodující vítězství proti těžce zraněnému nepříteli. Rusové potopili své lodě, aby zabránili spojeneckému námořnictvu vplout do přístavu v Sevastopolu, a bez podpory námořnictva odmítli Francouzi pokračovat a bez podpory Francouzů se rozhodli nepokračovat také Britové. V důsledku toho bylo Rusům umožněno uniknout na jih, přeskupit se a zakopat se k obraně Sevastopolu. Kdyby spojenci pokračovali v pronásledování a neváhali, mohli vytoužený přístav snadno dobýt, ale místo toho se rozhodli připravit na zdlouhavé obléhání Sevastopolu.

Spojenci obnovili svůj pochod na jih 23. září a připravili tak půdu pro bitvu u Balaklavy 25. září. Na počátku bitvy Rusové obsadili Fedjuchinskou a Voroncovskou výšinu, ohraničující údolí poblíž Balaklavy, ale v dobytí města jim zabránila těžká brigáda generála sira Jamese Scarletta a kilová pěchota 93. horalské brigády sira Colina Campbella. Pěchota, které Campbell řekl, že musí zvítězit, nebo zemřít tam, kde stojí, odrazila dva útoky ruské jízdy tím, že se zformovala do řady na planině a vypálila disciplinovanou salvu. Tato hrdinská obrana byla britským tiskem uctívána jako „tenká červená linie“, což byla zkrácená verze popisu válečného zpravodaje Williama Russella („tenký červený pruh zakončený ocelovou linií“). Ruské jezdectvo pak bylo rozprášeno těžkou brigádou sira Jamese Scarletta: Scots Greys, dragouni a jízdní dělostřelectvo. Skutečnost, že tato třísetčlenná jednotka zaútočila klusem do kopce proti asi dvěma tisícům ruských jezdců, činí z označení této akce jako „útoku těžké brigády“, jak ji později popsal Tennyson ve své méně známé básni, poněkud mylný název.

Britové ztratili jen asi deset mužů a necelou stovku raněných, zatímco Rusové měli 40-50 mrtvých a asi 200 raněných. Bylo teprve půl desáté dopoledne v den bitvy a Britové již zaznamenali dvě ohromující vítězství, jedno obranné a druhé útočné. Po vítězství však opět následovala chyba – lord Cardigan, velitel lehké brigády, odmítl navázat na útok postupem na zranitelné Rusy během jejich neuspořádaného ústupu zpět přes výšiny a tvrdil, že mu bylo řečeno, aby se postavil na odpor bez ohledu na cokoli.