Blackwashing je mýtus

Černošská herečka ztvárňující oranžového mimozemšťana vyvolává (bílý) hněv.

Červenec loňského roku jsem zveřejnil esej s názvem „Too Black to Be Orange“, týkající se „kontroverze“ obsazení černošské herečky do role oranžového mimozemšťana. O uplynulém víkendu se k eseji vyjádřil jeden muž, podle něhož je toto obsazení „vynucenou diverzitou“, a nabádal mě, abych se svými „pobuřujícími články“ vypadl „do prdele“. Jeho rozhořčení jsem bral s nenuceným sarkasmem a omluvil jsem se mu nejen za „blackwashing“ oranžového mimozemšťana, ale i za „humanwashing“ této fiktivní postavy.

Tato odpověď je citována v plném znění:

protože vy a mnoho lidí by to nenazvalo white washing, kdyby se to stalo bílé postavě ve fikci. Podívej, nemám absolutně žádný problém s černou rasou, ale opravdu není důvod, aby černošská herečka hrála za starfire. Černé praní je úplně stejné jako praní bílé. Its just reversed.

Všechno, co tato osoba je, je jméno a názor; mužskou identitu předpokládám kvůli jménu a nečernošství z citelného podráždění černošské herečky ztvárňující oranžového mimozemšťana. Nemohu se této osobě podívat do tváře ani posoudit vážnost jejího hlasu. Upřímně řečeno, ani bych to nechtěl, protože si myslím, že moje první odpověď by stačila k tomu, aby takovou hluchou, předpojatou a vyloženě idiotskou reakci odradila. Uvažoval jsem, že to nenapíšu, ale pak jsem si uvědomil, že až příliš často necháváme tyto lidi, aby se po vyhrknutí svých škodlivých výparů stáhli na hnojiště své mysli a čekali, až se to vyčistí.

Chci mít naprosto krystalickou představu o tom, čím ten člověk argumentuje. Dokonce uvádí svůj postoj: „Starfire je ORANŽOVÁ. To, že je černá, nedává žádný smysl.“ Tato iracionalita podtrhuje premisu mé eseje, která má shodou okolností i název: „Příliš černá na to, aby byla oranžová, aneb mimozemšťan: Starfire potkává 21. století (a 20., 19., 18…).“

Podle jeho zdůvodnění by obsazení bílé herečky do role Starfire znamenalo whitewashing, protože Starfire je oranžová. Obsazení hispánské herečky? Ne, Starfire je oranžová. A co čínská herečka? Ne, Starfire je oranžová. Pokud na planetě Zemi neexistuje nedostatečně zastoupená komunita oranžových mimozemšťanů, neexistuje na této skále živý člověk, který by byl schopen tuto postavu zahrát, protože Starfire je oranžová.

Obvinění, že toto obsazení je „blackwashing“, je stejně absurdní jako termín „blackwashing“. Je to mýtus, který vytvořili lidé rozzlobení narušením vizualizace příběhů, v nichž historicky vystupovala a byla uspokojována jejich identita. Co se ztratí, když černošská herečka hraje oranžového mimozemšťana? Nic. Co se ztratí, když bílý herec ztvární indiána, siamského krále nebo japonského kyborga? Reprezentace. Příležitost být viděn. Příležitost vyprávět příběh s jinou tváří.

Je únavné vidět hrdinu s tisíckrát stejnou tváří. Je únavné dívat se tisíckrát na sebe, jak hrajete gangstera/drogového dealera/služku/žongléra/nejlepšího kamaráda/záporáka/teroristu/padoucha/chudáka. Je únavné sledovat, jak se po obrazovkách pohybují stereotypy napsané ve velkém. Tyto stereotypy jsou ideje a tyto ideje se promítají nejen u nás doma, ale i v zahraničí. Stávají se našimi představiteli, zastupují nás ještě předtím, než vůbec víme, co znamená „v zahraničí“. Reprezentace je neuvěřitelně mocný nástroj, který může fungovat tak, že některým vymezí hranice a jiné může inspirovat k tomu, aby je překročili, aby požadovali víc.

Osazení nebílého herce do viditelné role není nucená diverzita. Samotný termín je jazykem stejných podrážděných, šílených lidí, kteří plivali na Little Rock Nine, když šli do školy. Stejní lidé, kteří byli považováni za takovou hrozbu, že musela být nasazena armádní jednotka, aby doprovázela děti do školy. Jsem si jistý, že tito lidé také neměli nic proti černošské rase, až na to, že vedle sebe viděli černošské tváře. Jsem si jistý, že ti samí lidé měli pocit, když viděli černochy vstupovat do podniků, které pro ně byly dříve výlučné, když odšroubovávali nápisy ze záchodů, fontánek a autobusů, že se vymazává jeden aspekt jejich světa, základní kvalita jejich existence. Rána jejich moci.

Vymývání bílé barvy je metodou, jak si tuto moc uchovat. Kdykoli bílý herec ztvární nebílou postavu, je tento reprezentativní prostor vymazán.

A co když nebílí herci ztvární bílé postavy? Jak se tomu říká? Říká se tomu reprezentace. Jak? Když nebílý herec hraje tradičně bílou roli, nejenže tím ukazuje, že je schopen projevit stejnou škálu emocí, jaká se očekává od bílého herce, ale také tím říká, že i tento příběh lze sdílet. To samozřejmě někdy vede k situaci, kterou nazývám „efekt Bonnie Bennettové“, pojmenovaný podle stejnojmenné televizní postavy seriálu Upíří deníky, která byla v románových předlohách původně bílá a v televizním seriálu ji ztvárnila černošská herečka.

Přestože v knihách hrála významnou roli mocné čarodějky, a dokonce měla románek s jedním z hlavních upířích Lotrů, byla Bonnie Bennettová v televizním seriálu vynikajícím příkladem kouzelné černé nejlepší kamarádky, která je také nesmírně mocná, když jde o záchranu ostatních, tedy svých bílých přátel, ale je bezmocná, když jde o záchranu sebe sama. Nemá jiný život než trpět a sloužit. Představte si, že jste tak nezajímavá, tak nemilovaná, že vás váš přítel nechá kvůli duchovi. Představte si, že si musíte vytvořit celý posmrtný život, jen abyste měli šanci na normální románek, který většinou začal a pokračoval mimo obrazovku. Nevýhodou takové reprezentace je, když se používá jako demografická návnada a nic víc.“

V našem světě plném skutečné, reálné marginalizace je inspirativní vidět marginalizované tělo v hlavní roli, jako osobu disponující velkou mocí, jako žádoucí. Je osvěžující sledovat něco, v čem je reportérka-milenka neběloška, a to je vše – prostě je náhodou neběloška. Je překvapivé stisknout tlačítko play u historického filmu nebo televizního pořadu a vidět nebělošské postavy na pozicích šlechty a politické moci, a ne jako služebné, týrané otroky nebo tiché, trpící pozorovatele. Tomu se neříká blackwashing. Říká se tomu inkluzivita. Říká se tomu reprezentace. A je to už dávno, dávno, dávno pozdě.