Blog

„Úspěch zanechává stopy“, říká jedno z mých oblíbených rčení, a Alex Viada je jedním z takových úspěšných lidí. Proč? Silové výkony, jako je 700kilový dřep nebo mrtvý tah, jsou nesmírně působivé. Stejně jako uběhnutí 50mílového ultramaratonu nebo míle za 4:15. Dosáhnout všech těchto výkonů zhruba ve stejném časovém horizontu, jako se to podařilo Alexovi, je zatraceně nehorázné.

Trénink pro co nejvyšší rozvoj protichůdných fyzických schopností, jako je síla nebo výkon a vytrvalost, je možná jednou z největších tréninkových výzev, kterým čelí ragbyový trenér nebo sportovec. Konvenční moudrost říká, že jednu z nich lze rozvíjet pouze na úkor druhé. Být velký a silný znamená být tlustý a pomalý, mít velkou vytrvalost znamená být slabý atd. Zdá se, že Alex a jeho sportovci tento trend popírají, a to v určitém stylu, takže jsem v posledních měsících věnoval jeho práci velkou pozornost.

Nakonec jsem se dostal k tomu, abych si vzal jeho knihu „Hybridní sportovec“, ve které Alex dokumentuje svůj přístup k současnému rozvoji síly a vytrvalosti. Následují mé myšlenky o knize:

Obsah

Alex v celé knize kráčí logickou cestou. Začíná podrobným rozborem teorie, na níž je založena síla i vytrvalost. Poté následuje diskuse o rozhodujících složkách každé z nich a po ní konkrétní příklady, jak by měl trenér nebo sportovec přistupovat k programovým požadavkům konkrétních snah, jako je crossfit, taktická příprava a různé silové sporty. Nakonec končí množstvím praktických tipů a nabídkou pivních párů pro svátečně naladěné.

Co se mi líbilo?

Jedním zvláštním aspektem Alexovy práce, který se mi líbí, je rovnováha mezi vědou a reálným tréninkem, která je tématem celé knihy. Alex neustále podepírá své reálné zkušenosti teorií, ale nebojí se účinně říct „věřte mi“, když se mezi nimi objeví neshody.

Užitečné jsou také různé šablony, které uvádí v příloze a které poskytují vhled do praktických aspektů současného programování pro sílu a vytrvalost, jak do sebe zapadá týden, jak se postupuje v jednotlivých blocích tréninku, jak se zvládá únava atd.

Jako ragbista jsem již poměrně dobře seznámen s rozvojem síly a vytrvalosti. Koncepty, které v knize probírá, pro mě nebyly ničím novým, ale přesto jde o silné shrnutí základů, na kterých stojí projev a rozvoj síly. Pro každého, kdo nemá formální vzdělání v oblasti sportovní vědy nebo si potřebuje osvěžit znalosti, to bude velmi užitečné.

Osobně jsem si vzal mnohem více z části o vytrvalostním tréninku, zejména z diskuse o pracovní kapacitě a o tom, jak by se mimosezónní práce na GPP měla cíleně lišit od sportu, jak jen to jde. Stejně tak se mi líbily Alexovy myšlenky o tom, jak v určitých tréninkových dnech konsolidovat podobné typy práce.

Důležitým bodem, který jsem si odnesl, je relativní podíl, kterým by se měly jednotlivé zóny intenzity podílet na celkových objemech vytrvalostního tréninku. Je pozoruhodné, že se téměř vůbec nepodobají typickým intenzitám, které se objevují v (špatných) kondičních programech pro ragby, kde vládne intenzita a aerobní systém je opomíjen. I když jsou zde rozdíly, je to námět k zamyšlení, když Alex a jeho sportovci trénují s menší intenzitou, a přesto vykazují daleko lepší vytrvalost.“

Nakonec se mi velmi líbila část o specifičnosti, která eliminuje zbytečné plýtvání z programu. Koncept Stephena Coveyho, že je třeba začít s cílem a pracovat zpětně, se snažím uplatňovat ve všech aspektech svého tréninku i jinde.

Co se mi nelíbilo?

Alex poznamenává, že v kontextu hybridní atletiky není maximálně náročná rychlostní nebo silová práce v posilovně a sprint na dráze ani produktivní, ani nutná. Sobecky řečeno, protože jsou tak velkou součástí ragbyové fyzické přípravy, rád bych si přečetl Alexovy myšlenky o tom, jak zapadají do tréninkové šablony. Nicméně si to dokážu domyslet a pravděpodobně díky tomu provedu nějaké úpravy ve svých programech.

Další malou částí knihy, se kterou jsem se potýkal, bylo uspořádání šablon programů v příloze. Použité zkratky pro různé cviky sice splnily svůj účel a ušetřily místo, ale je to na úkor čtivosti.

Doporučil bych ji ostatním lidem?

Celkově si myslím, že je to výborná kniha, která stojí za ty peníze už jen proto, že uspokojí zvědavost, jak by trenér nebo sportovec přistupoval ke složitému úkolu, kdy se zdánlivě snaží táhnout tělo dvěma různými směry. Je nabitá vědeckými poznatky, praktickými zkušenostmi a vhledem do podpůrných oblastí, jako je výběr vybavení, výživa, hydratace, tempo a regenerace, které budou pro ragbyového silového trenéra nebo sportovce užitečné.

Osobně jsem začal zkoušet implementovat některé Alexovy myšlenky do svého vlastního tréninku (zpočátku se slibnými výsledky – mnohem větší vytrvalost, stále se posiluje), ale také přemýšlet o tom, jak by se dalo vzít implementovat jeho doporučení v kontextu týmového ragbyového prostředí. Těším se, jak obojí dopadne!

Pokud si chcete vyzvednout výtisk, navštivte stránky Juggernauta přímo zde.