Boantropie

Boantropie „se vyskytuje i dnes, kdy člověk v bludném stavu věří, že je vůl nebo kráva… a snaží se podle toho žít a chovat“.

Předpokládá se, že k takovému přesvědčení může přispívat hypnóza, sugesce a autosugesce.

Důležitou roli mohou hrát také sny. Jung například zaznamenal, jak se jedné tvrdohlavé ženě „zdálo, že se účastní významné společenské události. Hostitelka ji přivítala slovy: „Jak je hezké, že jste mohla přijít. Jsou tu všichni vaši přátelé, kteří na vás čekají.“ Všichni se na ni usmáli. Hostitelka ji pak dovedla ke dveřím, otevřela je a snící vstoupila dovnitř – do kravína!“

Freud již dávno zaznamenal „případy, kdy duševní choroba začala snem a kdy přetrvával blud, který měl původ ve snu“.

R. Freud si všiml, že „sny se objevily ve snu. D. Laing nabízí autobiografickou zprávu o krátké reaktivní psychóze, při níž měl její protagonista „skutečný pocit regrese v čase… Vlastně se mi zdálo, že bloudím v jakési krajině s – hm – pouštní krajinou – jako bych byl zvíře, spíše – spíše velké zvíře… jakýsi nosorožec nebo něco takového a vydával zvuky jako nosorožec“.

TotemismusEdit

Eric Berne považoval první léta života za období, kdy dítě „má co do činění s magickými lidmi, kteří se snad občas mohou proměnit ve zvířata“, a domníval se, že i v pozdějším věku „má mnoho lidí nějaké zvíře…, které se znovu a znovu vrací v jejich snech. Je to jejich totem – něco, co může nabízet cestu zpět pro rané regresivní identifikace.

Derogativní kulturní identifikace lidí „jako dobytka, který má oči stále sklopené dolů a hlavu skloněnou k zemi, tj. k jídelnímu stolu… kope a tluče do sebe rohy a kopyty, které jsou ze železa“, sahají přinejmenším až k Platónovi; zatímco „přímé ztotožnění ženy a krávy“ v lidovém humoru nabízí další potenciální zdroj bludné identifikace. Zdá se, že antropologické důkazy, jako je „barmský buvolí tanec, při němž jsou maskovaní tanečníci posedlí buvolím duchem“, takové totemické/kulturní vlivy potvrzují.

.