Bob Welch (hudebník)
V roce 1971 se Welch zúčastnil konkurzu do skupiny Fleetwood Mac v jejich útočišti Kiln House v Anglii. Kapela nedávno přišla o jednoho z předních členů, kytaristu Jeremyho Spencera, a hledala za něj náhradu. Judy Wongová, přítelkyně a sekretářka kapely na částečný úvazek, doporučila Welche, svého kamaráda ze střední školy. Kapela se s Welchem několikrát sešla a po poslechu některých jeho písní na kazetě se rozhodla ho najmout, přestože s ním předtím nehrála. Welch dostal za úkol hrát na rytmickou kytaru a doprovázet hlavního kytaristu Dannyho Kirwana. Welch nakonec bydlel ve společném domě kapely „Benifold“, který se nacházel v Hampshire.
Pomocí mobilního vybavení vypůjčeného od Rolling Stones nahrála kapela v Benifoldu materiál pro tři alba: Bare Trees, Penguin a Mystery to Me. První album skupiny, na kterém se podílely Christine McVie a Welch, Future Games, bylo nahráno v londýnských Advision Studios (jak je uvedeno na zadní straně přebalu alba). Další album, Bare Trees, bylo z větší části nahráno v De Lane Lea Studios ve Wembley v Londýně.
V září 1971 skupina vydala album Future Games, jehož titulní píseň napsala Welchová. Toto album se lišilo od všeho, co skupina dělala předtím. V roce 1972, šest měsíců po vydání Future Games, skupina vydala album Bare Trees, na kterém zazněla Welchova skladba „Sentimental Lady“. Tato píseň se o pět let později stala Welchovým velkým hitem, když ji znovu nahrál pro své sólové album French Kiss. Na předělávce zpívala také Christine McVie, která se na písni podílela jako producentka.
Friction: Danny KirwanEdit
Kapele se dobře hrálo ve studiu, ale turné začalo být problematické. Kirwan si vypěstoval závislost na alkoholu a v roce 1972 se začal Welchovi a zbytku kapely odcizovat. Welch si nesmírně vážil Kirwanova talentu jako kytaristy, zpěváka a skladatele – později Kirwana označil za „geniálního muzikanta“ – a během šestnácti měsíců, které s Kirwanem ve Fleetwood Mac strávili, se jim podařilo navázat produktivní hudební spolupráci. Mick Fleetwood však vzpomínal: „Byli velmi rozdílní jako lidé i jako hudebníci“. V osobní rovině mezi nimi panovaly třenice a Welch, společenský Kaliforňan, považoval Kirwana za uzavřeného, nejistého a obtížně komunikujícího. Měl také podezření, že Kirwan nedoceňuje jeho hudební styl. „Myslím, že Danny si myslel, že jsem příliš chytrý hráč… příliš jazzový, příliš mnoho divných tónů. Nemám pocit, že by moje věci k smrti miloval.“
V roce 1999 Welch prohlásil, že Kirwan byl „talentovaný, nadaný muzikant, který se svou nádhernou hrou na kytaru a bezchybným ohýbáním strun téměř vyrovnal Petu Greenovi“, ale v pozdějším rozhovoru to komentoval: „Danny nebyl zrovna lehkovážný člověk, mírně řečeno. Pravděpodobně neměl pít tolik, kolik pil, a to ani ve svém mladém věku. Vždycky se intenzivně věnoval své práci, stejně jako já, ale nezdálo se, že by se od ní někdy dokázal distancovat a zasmát se jí.“
Před koncertem v rámci amerického turné v srpnu 1972 vyústila hádka v zákulisí mezi opilým Kirwanem a Welchem v to, že Kirwan rozbil svou kytaru, zdemoloval šatnu a odmítl jít na pódium. Poté, co si údajně rozbil hlavu do krve o zeď, sledoval Kirwan, jak se kapela protlouká setem bez něj a Welch se snaží zakrýt jeho kytarové party. Welch vzpomínal: „Byl jsem strašně naštvaný a zdálo se mi, že se set táhne celou věčnost.“ Kapela vyhodila Kirwana a umělecké vedení Fleetwood Mac zůstalo v rukou Welche a Christine McVie. Fleetwood později uvedl, že tlak byl na Kirwana příliš velký a že se zhroutil.
ChallengesEdit
Během následujících tří alb, která Fleetwood Mac vydali, neustále měnili sestavu kolem jádra ve složení Mick Fleetwood, McVie a Welch. Kirwana nahradil zpěvák Savoy Brown Dave Walker a Boba Westona na sólovou kytaru. Walker i Weston hráli ve skupině Penguin. Album vyšlo v lednu 1973 a ve Spojených státech se dostalo na 49. místo v žebříčku alb Billboard Top 200.
Mystery to Me obsahovalo Welchovu píseň „Hypnotized“, která si ve Spojených státech vysloužila významné vysílání v rádiích FM. V důsledku přerušeného turné se však Mystery to Me dostalo ve Státech pouze na 67. místo.
„Falešný Mac“ a stěhováníUpravit
Vnitřní stresy způsobené změnami v sestavě, turné, zhoršováním manželství McViesových (zhoršené Johnovým alkoholismem) a aférou mezi Westonem a Fleetwoodovou manželkou Jenny Boydovou byly pro kapelu vyčerpávající. Weston byl propuštěn a skupina chtěla zrušit nadcházející turné po USA.
Manažer skupiny Clifford Davis nechtěl turné zrušit s tím, že mu patří jméno Fleetwood Mac. V dopise zbývajícím členům Fleetwood Mac Davis podrobně popsal své plány, jak ze skupiny udělat novou „hvězdnou, headlinerskou kapelu“ – v podstatě skupinu propustil, ale nabídl jim práci ve své nové skupině. Welch i ostatní členové kapely Davisovu snahu ignorovali. Davis pak uspořádal americké turné s novou skupinou hudebníků – bez souhlasu Fleetwood Mac – pod názvem „Fleetwood Mac“. Žádný z nových hudebníků nikdy nehrál s předchozí inkarnací kapely. Davis nepravdivě oznámil, že Welch a John McVie odešli z Fleetwood Mac a že Fleetwood a Christine McVie se k „nové“ skupině připojí později. Původní členové Fleetwood Mac dosáhli soudního zákazu, který „falešným Macům“ znemožnil koncertovat pod jejich jménem, zatímco Davis dosáhl soudního zákazu, který původní skupině znemožnil koncertovat. Soudní spory vyplývající z nakonec přerušeného turné vyřadily Fleetwood Mac z provozu téměř na rok.
Během této pauzy Welch zůstal v Los Angeles a spojil se s právníky z oblasti zábavy. Welch se domníval, že Warner Bros – mateřská společnost jejich vydavatelství Reprise Records – kapelu zanedbává, a přesvědčil ji, aby se přestěhovala do Los Angeles. Rockový promotér Bill Graham napsal dopis společnosti Warner Bros., aby ji přesvědčil, že „skuteční“ Fleetwood Mac jsou ve skutečnosti Fleetwood, Welch a McVies. Tím sice právní bitva neskončila, ale kapela mohla opět nahrávat jako Fleetwood Mac.
Místo toho, aby si Fleetwood Mac najali jiného manažera, rozhodli se, že se budou řídit sami. Poté, co soudy rozhodly, že jméno „Fleetwood Mac“ patří Fleetwoodovi a Johnu McViemu, založili oba členové kapely vlastní manažerskou společnost Seedy Management.
Hrdiny je těžké najít a odchod z Fleetwood MacRozhovor
V roce 1974 byl Welch jediným kytaristou ve skupině. Společnost Warner Bros. uzavřela s Fleetwood Mac novou smlouvu a v září 1974 vydala u Reprise album Heroes Are Hard to Find. Toto album se stalo prvním albem skupiny, které se dostalo do Top 40 ve Spojených státech a dosáhlo 34. místa v žebříčku Billboard. Následné turné bylo Welchovým posledním s Fleetwood Mac.
Welch se trápil s osobními i profesními problémy: krachovalo mu manželství a měl pocit, že s kapelou vyčerpal svou kreativitu. Později vysvětloval, že se cítil odcizený Johnovi a Christine McVie, avšak blízký Fleetwoodovi, s nímž, jak tvrdil, vedl kapelu v roce 1974. V prosinci 1974 Welch z Fleetwood Mac odešel a na jeho místo nastoupili Lindsey Buckingham a Stevie Nicks.
Z alb Fleetwood Mac, na kterých se Welch podílel, se v letech 1971-2000 prodalo v Americe celkem 500 000 kusů alba Future Games, v letech 1972-1988 1 milion kusů alba Bare Trees a v letech 1973-1976 500 000 kusů alba Mystery to Me, které získalo zlatou desku od Recording Industry Association of America.
LawsuitEdit
Verze Buckingham-Nicks skupiny Fleetwood Mac dosáhla statusu superhvězdy díky albům Fleetwood Mac (1975) a Rumours (1977), přičemž obě dosáhla prvního místa v USA. Rumours se celosvětově prodalo 40 milionů kusů a zůstává jedním z nejúspěšnějších alb, která kdy byla vydána.
V devadesátých letech se Welchovy kdysi diplomatické vztahy s Fleetwood Mac vyostřily. V roce 1994 Welch zažaloval Fleetwood, McVie, právníka skupiny Michaela Shapira a společnost Warner Bros. Records za porušení smlouvy v souvislosti s nedostatečným vyplacením autorských honorářů. Předtím, v roce 1978, Welch a skupina podepsali se společností Warner Bros. smlouvu, v níž se zavázali k rovnému podílu na všech tantiémách z alb Fleetwood Mac. Welch tvrdil, že členové skupiny později uzavřeli se společností Warner Bros. nové dohody o vyšších licenčních poplatcích a Fleetwood ani McVies o tom Welche neinformovali, čímž ho ošidili o stejné licenční poplatky. Žaloba byla urovnána v roce 1996.
Spor o Síň slávy a usmířeníRedakce
Když byla skupina Fleetwood Mac v roce 1998 uvedena do Rock and Rollové síně slávy, byli do ní jmenováni původní členové skupiny Peter Green, Jeremy Spencer, Danny Kirwan, Mick Fleetwood a John McVie, stejně jako Christine McVie, Lindsey Buckingham a Stevie Nicks. Welchová, která stála u zrodu kapely několik let a vydala pět alb, nebyla. Welch se domníval, že nedávná právní bitva s kapelou znemožnila komisi, aby ho zařadila. „Moje éra byla érou mostu,“ řekl Welch v roce 1998 clevelandským novinám Plain Dealer. „Byl to přechod. Ale bylo to důležité období v historii kapely. Mick Fleetwood věnoval celou kapitolu svého životopisu mé éře v kapele a připsal mi zásluhu na ‚záchraně Fleetwood Mac‘. Teď mě chtějí z historie skupiny vypsat. Bolí to… S Mickem jsme skupinu léta vedli společně. To já jsem přivedl kapelu z Anglie do Los Angeles, což ji dostalo do pozice, kdy se dala dohromady s Lindseym a Steviem. Viděl jsem kapelu projít celým obdobím, kdy sotva přežívala, a to doslova.“
V roce 2003 v internetové relaci otázek a odpovědí na fanouškovské stránce Fleetwood Mac The Penguin Welch svůj názor na vyloučení přehodnotil. Nedávno navštívil Fleetwood Mac v zákulisí po koncertě a znovu se spojil s Mickem Fleetwoodem. Welch už neobviňoval kapelu ze svého vyloučení. Místo toho obvinil výbor Síně slávy a její zasvěcené pracovníky (například Ahmeta Erteguna a Janna Wennera) s tím, že se jim nelíbí jeho styl hudby. Stále trval na tom, že žaloba byla jedním z faktorů, protože mu znemožnila kontakt s Mickem Fleetwoodem a v době uvedení do Síně slávy byli stále odcizení.